Girl of Dragons [Avengers FF] ✓

Kapitola 6. - Znovuobjevený přítel

Ráno jsem se probudila v pokoji. Cítila jsem se skvěle a plná energie. Prostě jako hiperaktivní retardovaná fretka.

Došla jsem na můstek a to, co jsem uviděla si budu pamatovat i po smrti.

Tasha a Bruce leželi v objetí pod nejbližším stolem.
Fury měl ksichtík ve vlasech Hillové.
Na stole si hodně hlasitě chrápal Tony.
Clint a Wanda se flákali na provizorním parketu a ostatní byli rozházení po celém můstku. Divím se, že helicarier ještě letí.

Řetízek od Tonyho nosím pořád s sebou.

,,JARVe, jdu se proletět, kdyby se něco dělo, volej. Až budu potřebovat, navedeš mě zpátky k helicarieru? Prosím."

,,Jistě slečno Leo."

Vyšla jsem na přistávací plochu pro quinjety a vzlétla nad mraky. Východ Slunce byl překrásný.

Vtom jsem v dáli zahlédla záblesk Bifrostu. I to už znám. Kvůli Thorovi na helicarieru nechali vybudovat samotnou plochu pro Bifrost. Prý aby jim neničil helicarier.

Zvědavost mi nedala a já se vydala směr zdroj záblesku. Let mi trval ani ne 2 minuty. JARV mi to stopoval. Přesně 1 minuta, 52 sekund a 37 setin. Jsem dobrá.

Z výšky jsem uviděla ornamenty v kruhu - znak Bifrostu. Sletěla jsem níž a do nosu mě praštil pach. Nikoli zvířecí, ale podobný lidskému. Skoro jako má Thor, jen trošku jiný.

Ladně jsem přistála poblíž znaku. Rozhlížela jsem se a byla pořád ve střehu. Nasála jsem pachy a zjistila, že hledaná osoba již odešla.

Vydala jsem se po pachu. Chvíli jsem šla pak uviděla zelenou záři, která hned zmizela.

Rychle jsem potichu zalezla do keře. Skrz větve jsem uviděla osobu v černo - zelené. Byl to muž. Někoho mi připomínal, až děsivě.

Vylezla jsem z keře. A stoupla si do bojové pozice a vytáhla dvě dýky.

Nat mi jednou řekla, že je u sebe nejlepší nosit zbraň. Její radu jsem si tehdy vzala s srdci.

,,Kdo jsi a co tu chceš?" zeptala jsem se přísným, neúprosným hlasem. Muž se otočil na mě.

,,Jsem Loki, bůh lží, klamu, falše, někdy i šprýmu a škodolibosti, ale bůh falše je z toho asi nejlepší. Jsem syn Laufeye - krále ledových obrů. A ty, Midgarďanko?"

,,Zaprvé, nejsem z tohoto světa, stejně jako ty, a zadruhé, jmenuji se Lea, dcera dračice Firey." řekla jsem, aniž bych od něho odtrhla pohled. Ne že by mě fascinoval, ale kvůli nedůvěře. I když, něco na něm bylo, něco zvláštního.

Zarazil se.

,,Těší mě, princezno Ley." předvedl úklonu hodnou krále. Poznala jsem, že je rozený vůdce.

Pohled Lokiho

Ta dívka co vypadala jako drak mi byla povědomá. Až to nahánělo hrůzu.

Když řekla, že se jmenuje Lea, vybavil se mi okamžik.

Dvě děti běžely královskými zahradami. Byl to malý, černovlasý kluk v zelené a ještě menší holčička s dračími křídly, rohy, ušima a ocasem v modrých šatičkách. Hnědo - černé vlásky ji za běhu létaly sem a tam.

Hráli si na honěnou. Naproti nim šla velká, rudá dračice po boku s královnou Friggou a Ódinem.

Malá dívenka doběhla k přední tlapě velké dračice - své matky. Černovlásek k ní doběhl a tak se chvíli hodili mezi tlapami velké dračice. Pak odběhli zpět do zahrad.