Girl of Dragons [Avengers FF] ✓

Kapitola 27. - Neděs mě tak!

,,Jmenuji se Lea Dragon, jsem dcera dračice Firey." promluvila jsem.

Všichni mimo Thora a královny zalapali po dechu.

,,To bychom se měli klanět spíše my." promluvil král. Odin myslím. A královna je myslím Frigga.

Zmateně jsem se na něj podívala.

,,Dovol mi ti to vše vysvětlit. Tvá matka, Firey, byla naší odvěkou spojenkyní a přítelkyní. Byla a je to královna draků.
Jednoho dne vypukla válka a draci bojovali po našem boku. To jsme však nevěděli, co se s nimi stane po zabití člověka, nebo tvora jemu podobnému. To už jistě víš. Jsme drakům doteď vděční, že za nás bojovali. Díky nim jsme vyhráli.
Firey vzala všechny pozůstalé draky po bitvě do jiného, nám neznámého světa. Občas nás chodila navštěvovat. Jednou sebou přivezla i malou, dračí holčičku, která si až neuvěřitelně rozuměla s Lokim. Tou holčičkou jsi byla ty. Jen ty jsi mohla spojit dračí a tento svět. Tvůj osud je pevně dán. A není ledajaký. Buď na něj pyšná." Koukala jsem na něj jako na zjevení. Jak to vše mohl vědět?
,,Jsem rád, že tě opět vidím. Nyní můžeš klidně jít. Pokoj je už nachystaný."

,,Thore, zavedeš mě tam prosím?" řekla jsem a udělala rozkošné oči. Od Friggy jsem se doslechla ,,Awww.".

,,Jistě, pojď." řekl a zamířil ven. Já i čtveřice jsme ho následovali. Já si za dveřmi vzala svoji tašku s věcmi.

Zamířili jsme směr můj pokoj.

,,Děkuju Thore. Takže za hodinu u stájí?" řekla jsem, když jsme se loučili. Domluvili jsme se, že mě provede po okolí.

,,Ano." řekl a zaklapl dveře.

Otočila jsem se, abych se porozhlédla po pokoji. Byl prostorný. Velká postel naproti dveřím. Vedle postele z každé strany noční stolek. Po jedné zdi byla jen knihovna. Byly tam i dveře vedoucí na balkon a dveře vedoucí do obří koupelny.

Na posteli ležely krásné, černé šaty asgardského typu a vedle něj váček se vzkazem. Stalo na něm
TADY SE PLATÍ TROŠKU JINAK, OTOČ SE
XXX

Kdo to psal? Nevím.

Uslyšela jsem potiché dýchání za mými zády. Vytáhla jsem dýku, rychle se otočila, chytla dotyčného za tuniku a dýku mu přiložila ke krku.

,,Zase?" zasmál se.

,,Ou, promiň, ale udělám něco jiného." řekla jsem a vlepila mu facku až se mu odvrátila hlava.
,,Takhle mě děsit?! Co si to dovoluješ?!

Už chtěl vystartovat, ale já ho objala.
,,Jsem ráda že žiješ."

Nečekal to, ale po chvíli mě taky objal.
,,Stýskalo se mi, i když jsem tě opatroval na každém kroku." zašeptal.

,,Mě taky, stalkere." zašeptala jsem nazpět. Jen jsme se zasmáli.

,,Kde jsi byl? Mě Avengers říkali, že jsi mrtvý."

,,Jsem bůh falše a iluzí, musím vědět, jak nafingovat vlastní smrt, už jsem to dělal."

Pohled Buckyho

Před chvílí odletěla a já seděl v pokoji a přemýšlel. O té puse co mi dala naz zmizela. O tom, jestli ji miluju nebo ne (výrazně převládá Ano). O všem možném.

Pohled Ley

,,Ale kde jsi byl, když jsi mě sledoval na každém kroku?"

,,Už jsem říkal, bůh falše a iluze, a nejvíc umím změnit podobu." jen pokrčil rameny.
,,A viděl jsem i tvůj velkolepý výstup. Musím pochválit, bylo to úžasné."

,,Děkuju. Provedeš mě tady?"

,,Pokud ti nevadí, že ti na rameni pod vlasy bude sedět malý ptáček, tak klidně." Jen jsem pokývala hlavou a utíkala se do koupelny převléct. K opasku u šatů jsem si přidělala váček s penězi.

,,Tak pojď, už se těším, jo a díky." řekla jsem když jsem se vrátila a odhrnula si vlasy. Loki se proměnil na malého zeleno-černého ptáčka, jehož druh nepoznám, a usedl mi na levé rameno. Přikryla jsem ho vlasy a běžela ke dveřím. Loki málem spadnul a tak se mi drápky zaryl víc do kůže. Hned jsem spomalila a Loki stisk povolil.

,,Promiň." zašeptala jsem mu. Jen kníknul nazpátek.

Objevila jsem se na chodbě.

,,Doleva." uslyšela jsem Lokiho hlas v hlavě. Takhle mě navigoval až ven. Je lepší než GPSka. Pořizuje! (Bože, to je taková reklama)

Ocitli jsme se venku. Trošku jsem se musela rozkoukat. No jo, sluníčko krásně svítilo. Heh,zním jak malé dítě. I když, je mi 16, jsem polodrak a na rameni mám ptáčka, který ani není ptáček ale asi tisíciletý bůh falše a iluze a jsem na Asgardu.

Rozkoukala jsem se. Byli jsme na náměstí větším než samotná Stark Tower. Uprostřed byla zlatá fontána. Ve fontáně plavaly pestrobarevné rybičky. Byla to krása.

Loki si sešel po mé ruce. Byl tak malinký a tak roztomilý.

Venku jsme strávili asi 3 hodiny, než jsem si řekla, že zajdu do města. Váček jsem u sebe měla pořád. Díky Draku.

Šla jsem to rušné cestě. Všude byli stánky. Zaujal mě jeden s amulety a různými krásnými tretkami.

Došla jsem k němu. Stála v něm žena, asi okolo 50ti let. Vypadala strašně mile.

Prohlížela jsem si věcičky s Lokim na rameni. Zalíbil se mi jeden kožený náramek s přívěskem vypadající jako had, který se pere s drakem. Drak byl modrý s rudýma očima ze skla a had zelený se zlatýma očima.

,,Waw. Paní? Můžu se zeptat, kolik stojí tenhle náramek?"

Žena ke mě přišla a prohlédla si mě. V tu chvíli ji zajiskřily oči štěstím.

,,Pro vás zdarma princezno."

,,Ale ne, já za něj zaplatím. To že jsem princezna nic nemění na ceně."

,,Tak dobře. Dvě stě zlatek, prosím. Náramek dokáže zesílit schopnosti. Je udělán z různých barev nejtvrdšího materiálu ve celém vesmíru a byl zbaven v dračím ohni. Oči hada a draka jsou z diamantů." řekla pyšně žena. Podala jsem jí peníze a náramek si zapnula. Ucítila jsem teplo a pocit domova, který mi tak chyběl.

,,Děkuji, nashledanou." rozloučila jsem se s ženou a odešla od stánku. Ještě jsem obešla pár dalších, než se začalo stmívat.

,,Poleť, ukážu ti jedno hezké místo." uslyšela jsem v hlavě Lokiho.

,, Veď mě." Loki vzlétnul. Lidí okolo bylo už pomálu a tak jsem vzlétla taky.

Doletěli jsme na kopec, na který nešlo ze zámku vidět. Loki se přeměnil na lidskou podobu. Sedli jsme si a on si dal jednu ruku kolem mých ramen a přitáhl si mě.

Bylo to romantické, ale mé srdce patří jinému.

Jak se Bucky asi má? Co dělá? Stýská se mu po mně?

1015 slov