Girl of Dragons [Avengers FF] ✓

Kapitola 25. - Lepší šupiny

Pomalu jsem se zvedala za pomoci Wandy a Pietra.

,,Leo, obávám se, že budeme muset udělat testy ohledně tvého zdravotního stavu." promluvil Bruce. Jen jsem souhlasně přikývla.

Bruce zamířil do laborky. Pietro mi pomohl chodit. Byla jsem moc slabá a hlasivky mi z toho řevu už skoro nefungovaly.

Pietro mě v laboratoři posadil na židli a Bruce mi odebral trochu krve. Měla jsem sice strach příliš vzpomínce na HYDRU, ale nějak jsem to dala. Vzal mi ještě sliny a začal něco klikat do počítače.

,,To... To není možné. To nejde."

,,Co se děje Bruci?" zeptal se právě příchozí Clint.

,,Leina DNA se po návratu z HYDRY změnila. Měla by mít více schopností a celkově se teď měnit. To možná způsobuje tu bolest." řekl Bruce stále s  pohledem upřeným do obrazovky.
,,Krev je taky jiná. Ta předchozí je jako lidská, jen trošku jiná s ohledem na to, že je napůl drak. Tahle je úplně odlišná. A ještě k tomu modrá."

,,Ou shit." zapojil se opět můj mozek.

,,Takže, jestli to chápu správně, ty séra, co do mě ty hovada vypouštěli teď ovlivňují moje tělo?"

,,Ano, chápeš to správně."

,,Leo? Teď mě tak napadá, proč vlastně nelétáš?" zeptal se Tony. A sakra.

,,No.... Já.... Ehm.... Já nemůžu."vydechla jsem s pohledem zabodnutým v zemi.

,,A proč?"

,,Díky jednomu z těch sér. Vytvořilo mi to nějaký blok a já nemůžu hýbat s křídly." vysvětlila jsem. Cítila jsem se jako odpad.

,,Možná je to jen nerv skříplý tak šikovně, že s těmi křídly Lea nemůže hýbat, ale ten nerv necítí." zapojil se do konverzace Clint.

,,Nějaká možnost tu je, ale malá. Jestli si chceš zase hrát na maséra, tak máš jedinečnou možnost tím někomu pomoct." řekl Tony a já se začínala upřímně bát o své tělo po Clintově masérském zákroku.

Došel ke mě a začal. Musím říct, že jeho masérské dovednosti jsou dobré.

,,Ehm... Ty velký zářící šupiny na zádech si měla vždycky?" zeptal se.

,,Jaký velký zářící šupiny?" zeptal jsem se polekaně a snažila se podívat na záda. Tony a Wanda vytáhli mobily, já si na zádech vyhrnula tričko a díky odrazu jsem to viděla.
,,No ty vole, to je hustý." řekla jsem s úsměvem od ucha k uchu.

Soustředila jsem se a šupinami zacvakala. Sice to bylo nepříjemné, ale časem si zvyknu.

,,Mám nápad. Vydržte tu." řekla jsem a vyletěla na nohy a rozběhla se do pokoje. Že začátku jsem si nohy musela trochu protáhnout, ale pak to šlo v pohodě.

Doběhla jsem do pokoje, vzala nůžky a v tílku si vystřihla otvory pro manérovací šupiny. Tílko jsem si zase nasatila a šupiny otvory protáhla. Přesně akorát.

Ještě jsem zkusila zahýbat křídly a překvapivě to šlo!

Rozeběhla jsem se zpátky k laborkám.

,,Hej lidi! Můžu lítat. Jdu zkusit ty šupiny, jdete se mnou?" zavolala jsem na ně. Jen kývli.

Pohled Wandy

Byla jsem ráda, že je Lea šťastná.

Napojila jsem se Buckymu na mysl a řekla mu, ať dojde na přistávací plošinu na střeše. Hned jsem cítila, jak souhlasil.

Pak jsme se vydali za Leou. Ta už stála na okraji střechy a zkoušela manévrovací šupiny. Pak si protáhla křídla a nakonec celá. Už chtěla vzletět, když Tony zavolal.

,,Leo! Počkej. Koukej co jsem našel v kanceláři jednoho z hydrantů!" řekl a vytáhl Lein náhrdelník.

,,O můj bože! Děkuju Tony! Už jsem myslela, že ho nikdy neuvidím!" vykřikla Lea a objala ho. Náhrdelník si hned připnula.

,,Vítám tě, Leo." ozval se z náhrdelníku hlas Leiné umělé inteligence Jul.

,,Ahojky, Jul. Stýskalo se mi."

,,Mě taky."

,,Buď tak hodná a aktivuj brnění, model Polodrak." řekla a po těle se jí rozlezlo černo-zlaté brnění. Šťastně se usmála a odběhla ke kraji.

Vedle mě se objevil Bucky a Steve.

,,Bucky, teď dávej pozor, protože zažiješ show, jakou jsi ještě nikdy neviděl." řekla jsem mu a vyslala k Lee zprávu, ať předvede to nejlepší, co dovede.

Skočila z okraje. Řítila se šílenou rychlostí dolů k zemi. Bucky se o ní začal bát, cítila jsem to.

Pohled Ley

Mířila jsem rychle k zemi, ale pak roztáhla křídla a kličkovala mezi domy a mrakodrapy. Někteří lidé mě fotili, točili a nebo jen nechápavě civěli.

Zamířila jsem k moři. Tam jsem chvilku letěla vedle jednoho parníku. Děti se seběhly u okna. Poznala jsem mezi nimi i tu holčičku z doby, kdy jsme já a Thor byli koupit ty věci.

Zpomalila jsem a lidé se nahrnuli na zadní palubu. Byla mezi nimi i matka té holčičky. Zamávala jsem jí, ale ona mě asi nepoznala, tak jsem stáhla oblek. Měli jste vidět, jak překvapená byla. Zamávala jsem jí znova. Ona mi zamávání opětovala, stejně jako holčička.

Máchla jsem rukama a za mnou se z vody vytvořil drak. Vznesla jsem se a nechala ho rozplynout v mlhu tak řídkou, že nešla vidět.

Zamířila jsem nad mraky, mlhu jsem táhla za sebou. Tam jsem ještě nabrala pár mraků a zamířila ke Stark Toweru.

Bucky a Avengers pořád byli na střeše a sledovali mě. Podél stěn jsem se řítila nahoru. Byla jsem asi 10 metrů nad střechou a tak jsem mlhu a mraky spojila ve vodo-vzdušného draka. Navrch všemu jsem ještě vzplála. Byl to oheň, který popálí kohokoli mimo mě. Všichni buď koukali s pusami do O, tleskali a nebo říkali ,,Waw".

Nechala jsem draka vybuchnout a tím smáčela všechny na střeše. Hned jsem však okolo nich utvořila oheň, který je vysušil. Wandě málem chytly vlasy, chudákovi.

Vytvořila jsem okolo sebe vzdušné, vodní a ohnivé vlny a začala modře zářit. Vlasy mi létaly všude možně i nemožně.

Zář vycházela z mého srdce. Oči a manévrovací šupiny zářily nejvíce. Už jsem ani nemávala křídly, jen jsem je měla roztažené do stran a vznášela se.

Už jsem vytvořila jsem i sníh a vítr, který za chvíli zmizel.

K zemi jsem se snášela ladně a pomalu. Dala jsem si záležet na eleganci. Ještě jsem spustila vánek aby mi poletovaly vlasy. Ani jsem si nevšimla, že na sobě mám šaty.

,,Tak? Co vy na to? Stačilo nebo ještě jedno kolo?" řekla jsem a zasmála se.

1000 slov