Girl of Dragons [Avengers FF] ✓

Kapitola 10. - Na co čekáš?

Pohled Nathashy

Když Hillová omylem zmáčkla tlačítko a já v tu chvíli zareagovala ,,Waw" na drakovo broukání, podíval se do kamery.

Zornice se mu rozšířily tak, že vypadal strašně roztomile. Asi zareagoval na můj hlas.

Pohled Wandy

Když se ten drak podíval do kamery, řekla jsem si, že mi neublíží. Z mysli toho draka šlo rozrušení, strach, ale i štěstí a překvapení.

Došla jsem ke dveřím, které se po zadání kódu otevřely a já vystoupila.

,,Wando ne!" ozval se z kamery bratrův hlas. Drak se na mě podíval a přitiskl se k protější zdi.

,,Klid. Jen klid." řekla jsem a začala si broukat tu znělku. Drak se uvolnil. Už nebyl tak natisklý na stěně, ale udělal malinký krůček ke mě. A při tom mírně nahnul hlavu.

Já trošku natáhla ruku jeho směrem. Trošku couvl, ale pak se vrátil do původní pozice. Broukala jsem si tu znělku stále dokola. Drak se přiblížil. Ruku jsem měla úplně nataženou a koukala jsem se drakovi zpříma do očí.

Po chvíli očividného váhání si čumák otřel o mou ruku. A asi schválně tím místem, kde měl řemen proto, aby nikoho neohrozil.

Povolil víc vstup do jeho mysli. Myšlenky jako takové byly v dračí řeči, které jsem nerozuměla, ale zjistila jsem, že je to skoro 16 let stará samice.

,,Hodná. Vidíš jak to jde, když se nesnažíš nás zabít." řekla jsem a vzala si dračí hlavu do obou rukou a podrbala jí na čele. Jen pohodila zraněným ocasem.

,,Víš co? Počkej chvilku." řekla jsem.

Pohled Ley

Bála jsem se, abych jí neublížila a aby mě případně nepoznala a nezabila, proto jsem na to šla pomalu.

Začala mi něco dělat s popruhem na čumáku. Brzy jsem pochopila, že mi uvolňuje řemen přez tlamu. Držela jsem jak nejvíce to šlo.

Dveře od místnosti, kde byla moje klec se rozrazily ve stejnou chvíli, kdy na zem spadnul můj řemen. Stál v nich naštvaný Pietro, Tony, Clint a Thor.

,, Okamžitě odejdi od toho draka, Wan! Je nebezpečný." zakřičel Pietro.

Stoupla jsem si před ní.
,,Nejsem, a kušuj!" vystěkla jsem na něj dračí řečí.

,,Wando, prosím, odstup od toho draka." promluvil tentokrát Thor.

,,Jak vám dokážu, že není nebezpečná?" vyjela Wan.

,,Nedokážeš, maximálně, že by jsi na něj sedla, a to ti divoký drak nedovolí." Pietro, sakra, můžeš držet hubu?!

,, Dobře. Když na ní do týdne nesednu, je nebezpečná, když jo, tak si ji nechám na vlastní nebezpečí."

,,Platí." ozval se z kamery Furyho hlas.

Podívala jsem se na Wandu.
,,Sedni." řekla jsem jí v lidské řeči v mysli.

,,Jsi si jistá?" řekla Wanda nahlas. Jen jsem kývla.

Rukou, co měla doteď na mém čumáku, přejela přez celou hlavu, přez uši a u krku se zastavila. Musela jsem se sklonit, aby na mě dokázala vylézt. Přecejen, sahala jsem jí k lopatkám. A to jsem si ještě nestoupla na zadní.

Přehodila přeze mě jednu nohu a tak stála nad mým krkem. Začala jsem se pomalu zvedat. Když jsem byla plně narovnaná, seděla na mě celkem nejistě. Po chvíli se ale uvolnila.

,,Uff, takže je moje, super!" vyjekla Wanda.

,,A sakra." udělal facepalm Pietro.

,,Můžu dolů?" zeptala se mě nahlas Wan. Pomalu jsem sklonila hlavu. Wanda s menšími obtížemi sesedla. Chlapi už odešli. Když odcházela, stalo se něco, co jsem nečekala.

Otevřela dveře klece a držela je. Stála jsem v ní a čekala, až odejde. Nic se nestalo.

,,Tak na co čekáš?" otočila se na mě Wanda. Přišla jsem za ní. Dala se do chůze a já šla za ní. Dveře se za mnou zavřely.

Šly jsme až na můstek. Cestou mě málem zabilo pohledem několik lidí. U každého jsem sklonila hlavu níž studem.

Došli jsme do, mě známé, obří místnosti. Všichni se podívali na mě. Hlavu už jsem skoro táhla po zemi, a tak jsem se radši dívala na zem.

Wanda došla na své místo mezi Pietrem a Nat. Sedla si, ale já zůstala asi dva metry za ní. Ohlédla se po mě a rukou naznačila, ať jdu blíž. Došla jsem k ní a hlavu jí položila do klína. Wanda mě začala hladit na čele. Bylo to příjemné.

Tělo jsem měla mezi Natinou a Wandinou židlí.

,,Stejně tomu drakovi nevěřím." řekl Thor.

,,Já nevěřím asgardským věznicím. Jak to, že Loki utekl?" řekla na oplátku Nathasha.

Uslyšela jsem výkřik těsně za mnou. Otočila jsem se a tam ležela nějaká agentka, která zakopla o můj ocas.

Přišla jsem k ní a hlavou jí pomohla vstát. Když si ale uvědomila, kdo jí pomáhá, leknutím zase spadla. Po dračím jsem se zasmála a zase k ní přišla. A zvedla jí.

,,Ehm...Díky draku." nervózně se zasmála. Jen jsem se usmála, samozřejmě se mi to povedlo aspoň z větší části, takže to vypadalo divně. Ale hlavní je,že to z větší části jako dračí úsměv vypadalo.

Vrátila jsem se zpět k Wandě a Nat. Wanda byla vysmátá z mého rádoby úsměvu. Ostatní členové týmu a Fury na mě koukali jako na zjevení, i když...to vlastně jsem, protože kolikrát za život uvidíte draka? No že jo?

,,Takže, vrátíme se zpět k tématu. Bylo napadeno další město, ano zase. Letíte za deset minut. Mise je určena pro dvojčata Maximoffovy, agentku Romanoff, pana Starka a pana Rogerse. Připravte se." promluvil konečně Fury.

Zakňučela jsem a podívala se na Wandu. Chtěla jsem pomoct, ale nemohla jsem létat. Potřebovala jsem se zbavit černého svědomí.

,,Neboj, vrátíme se brzo." řekla Wanda a pohladila mě.

,,To sotva, a jestli ne, tak se naučím lítat i bez ocasních křidélek." řekla jsem po dračím ale vyznělo to divně.

Wanda se jen zasmála a zvedla se. Zamířila do pokoje a já šla za ní. Dorazily jsme na pokoj a Wanda zamířila do koupelny, aby se mohla převléknout.

Cestou zpátky jsem si vynutila její nesení, protože si musí zvyknout, jinak nebudeme létat. Ano, my. Protože sama létat nemůžu a ona jediná na mě sedla. Dostaneme tím obrovskou výhodu.

Přiběhla jsem ke quinjetu na hřbetě s Wandou. Všichni na nás koukali jak na debily.

Rozloučila jsem se s Wandou a jeden agent, myslím, že se jmenoval Coulson (omlouvám se, nvm jak se to píše) sebral odvahu, chytil mě za "obojek" na krku a odtáhl mě dál od quinjetu.

Quinjet vzletnul a já ho hypnotizovala pohledem.

,,Vrať se brzo."

1032 slov