Girl of Dragons [Avengers FF] ✓

Kapitola 15. - Malé překvapení

Wanda na mě nasedla a já chytla poraněného genetika do tlap. Pomalu jsem se vznesla a rozletěla se k oknu. Křídlem jsem ho vysklila a tak jsme v pohodě proletěli. Zamířili jsme směr quinjet.

Na místě už všichni čekali. Vznášela jsem se nad zemí, v tlapách krvácejícího může.

,,Letíme do nejbližší nemocnice! Sejdeme se tam!" zakřičela Wanda a já vyrazila směr nemocnice. Wanda je lepší než GPSka.

Přiletěly jsme na parkoviště před nemocnicí. Já položila Johna na zem a přistála. Wan že mě slezla a muže mi pomocí telekineze dala na hřbet.

Rozrazila jsem dveře nemocnice, za sebou Wandu.

,,Doktora! Umírá nám tu chlap!" zařvala Wanda. Seběhlo se pár lidí a nějaká doktorka.

Johna převezli na operační sál. Prý bude žít.

Time skip

Seděly jsme na chodbě. Wanda relativně čistá, já celá od zaschlé krve.

Zpoza rohu se vyřítil tým v čele s Pietrem.

,,Panebože! Holky jste v pořádku?!" začal vyšilovat a objímat Wandu.

,,Jak to, že jste to přežily?" zeptal se Clint.

,,Fake příběh?" zeptala se mě v hlavě Wanda.

,,Fake příběh." přitakala jsem.

Wanda jim tedy pověděla celý náš vymyšlený příběh.

,,Aha, tak takhle to bylo." řekla si pro sebe Nat.

,,Řekl bych, že toho máme pro dnešek dost. Byl to nářez. Myslím, že si zasloužíme den volna." promluvil po dlouhé době ticha Steve.

"Zeptej se, jestli se na mě nechce někdo proletět. Prosím." řekla jsem Wandě, která se zeptala. Odvahu letět měla jen Nat.

Došli jsme před nemocnici, kde byl na parkovišti nenápadně zaparkovaný quinjet. Nat nasedla na mě a ostatní si zalezli do quinjetu.

Odrazila jsem se a pomalu stoupala nad mraky. Byla tma, takže šly krásně vidět hvězdy a velký měsíc.

Letěla jsem uvolněně a vyrovnaně, takže Nat neměla sebemenší problémy si na mě lehnout.

Po chvíli jsem na sobě cítila pravidelné oddechování, takže jsem usoudila, že usnula.

Potichu jsem přistála a spící Nat odnesla do pokoje. Nějak se mi povedlo jí nohy vyháknout že třmenů a dát jí na postel. Lehla jsem si u její postele a usnula.

Zdál se mi zase ten sen.

Ráno jsem se vzbudila o půl desáté. Protáhla jsem se a rozhlédla. Nat tu nebyla a tak jsem si řekla, že se půjdu najíst a pak budu trénovat.

Došla jsem do jídelny, kde mi jako vždy dali zmražené ryby a já si to tak musela ohřát. Po jídle jsem si řekla, že si půjdu prozkoumat helicarier.

Helicariere, helicariere, jaképak tajemství skrýváš.

,,Všichni Avengers a drak ať se dostaví do kanceláře ředitele Furyho." ozvalo se něco jako rozhlas.

Začala jsem si to štrádovat do kanceláře. Od pokojů vím jak se tam jde.

Zase jsem tam došla poslední.

,,Chtěl bych vám oznámit, že teď budete mít týden volna za vaši včerejší akci. Pan John Brace přežil, jen byl párkrát postřelen. Děkuji slečno Bezzubko. Můžete si dělat co chcete. Teď běžte, jen slečna Bezzubka tu zůstane." řekl. Jako fakt?! Začínám se bát.