/ přesuneme se k pololetnímu vysvědčení
,,Ten půlrok hrozně rychle utekl. Taky vám to tak přijde?" slyšela Mery po tom, co konečně začala poslouchat učitelku. Lucku ani Vali tam neměla, obě letěly na dovolenou. ,,Marie Černá!" Mery sebou trhla, když na ní učitelka zaječela. ,,Jo, co? Eh, pardon.. prosím?" zvedla oči. ,,Mohla byste poslouchat aspoň, když rozdáváme vysvědčení." ,,Omlouvám se." rozhodila rukama a zvedla se. ,,Tak tradičně samé jedničky, gratuluju." podala jí vysvědčení a podala ruku. ,,Děkuju." poděkovala Mery a zmizela v lavici. ,,Adéla Drobná." v tuto chvíli už Mery opět přestala vnímat.
,,Už s váma budu trpět jenom půlrok. Tak moc mi budete chybět." řekl Davidův třídní. ,,Aby se nezbláznil. S dědkem trpíme mnohem víc my než on s náma. Tak co si furt stěžuje." otočil se David na Adama. ,,To jo." zasmál se Adam. ,,Hofbauer a Brejcha.. vy si nedáte pokoj ani na vysvědčení, že?" popošel k nim. ,,Jde blíž, aby na nás vůbec viděl." Adam vyprskl smíchy. ,,Můžete mi laskavě říct, co tam zas řikáte, Hofbauer?" poposadil si brýle víc na nos. ,,Tomu byste nerozuměl, pan učitel." ,,Laskavě buďte zticha, ať to tady dorozdam." otočil se a vrátil ke katedře. David se vrátil s vysvědčením do lavice. ,,Šprt, jak jinak." rýpnul si Adam. ,,Však ty víš, jak to." ,,Vím."
