/ den 1. kola přijímaček
,,Mery, pojď." volá na ní její máma. ,,Už jdu." ozve se z patra. ,,Marie, už fakt musíme jít!" křikla na ní po 5 minutách. ,,Jo, ježíš." protočila oči a seběhla schody. ,,Tak jestli chceš přijet pozdě." pokrčila rameny. ,,Vždyť máme ještě skoro hodinu." namítla Mery. ,,Nevíš, co se stane. Může být bouračka, cokoliv." popadla kabelku a šla do předsíně. ,,No jasně." vzala si do ruky banán a vydala se taky obout.
,,Do hajzlu, kde je ta podělaná přihláška?!" chodit David už 10 minut po pokoji. ,,Aa, tady je!" hodil ji do tašky. ,,Davide, už pojedeš? Ráno je doprava zacpaná." zavolal na něj jeho otec. ,,Jo, pojedu." odpověděl otráveně. ,,Tak hodně štěstí." poplácal ho po rameni. ,,Děláš, jako by ti na tom záleželo." shodil jeho ruku a odešel.
,,No výborný, teď tady budu půl hodiny trčet, protože jsme musely vyjet tak brzo." překřížila si Mery ruce na hrudníku. ,,Taky jsme to nemusely vůbec stihnout." dostalo se jí odpovědi. ,,Nojo." otočila hlavu z okýnka. || ,,Super, už se může dovnitř, tak čau." otevřela dveře od auta. ,,Hodně štěstí." usmála se na ní máma. ,,Díky, tak se měj." mávla jí ještě Mery a vešla do školy. David samozřejmě přišel na poslední chvíli. Letěl do třídy, ze které zrovna vycházela Mery. ,,Jaj, pardon." podal jí ruku, aby se zvedla. ,,To nic." usmála se a odešla na záchod. ,,Kus ta holka, fakt." pomyslel si, když se za ní otočil. Pak se ale zase vzpamatoval a našel si místo. (měli tam určené, kdo kde bude sedět, podle reg. čísel) Po chvíli se do třídy vrátila Mery. David ji nenápadně sledoval. Překvapilo ho, že sedí zrovna před ním, ale zároveň byl rád. Nakonec začátek přesunuli kvůli technickým problémům. Takže měli asi půl hodiny volna. David se odhodlal a poklepal Mery na rameno. Ta se otočila a sladce se usmála, až se jí udělaly ďolíčky ve tvářích. ,,No tyvo*e, hezčí jsem snad nikdy neviděl." začal na ni zírat. ,,Ehh.. já jsem Mery." řekla, aby probudila zasněného Davida. ,,Jjo.. David." usmál se.
