Prolog

187 21 5
                                    

"Můžeš mi vysvětlit co se to s tebou poslední týden dělo?! Byl jsi úplně mimo, jako kdyby jsi byl myslí i duší úplně jinde!" řval na mě můj bratr Marcus.

"A co když jsem byl? Co když mám tajemství které nevíš ani ty? Co budeš dělat? Hm? Pověz mi to, protože já se snažím vyjít oboum vstříc" řekl jsme mu a on jen koukal.

"Cože? Jaké tajemství? Jak oboum? Co se děje? Řekneš mi to, jestli ne, tak jsme spolu skončily. Řekli jsme si že mezi sebou nebudeme mít tajemství. A jak vidím, ty máš jedno velké" řekl Marcus. Já si povzdechl a otočil se. Nemůžu mu to říct, nepochopil by to.

" V tom případě, sbohem Marcusi" řekl jsem a odešel. Nechal jsem ho s otevřenou pusou stát za mnou. Pokud mě nepřijme s tajemstvím, tak mě nepřijme ani když mu ho řeknu.

"Počkej!" zařval na mě. Já se teda zastavil. "Nechci aby jsi odešel, pokud mi to teda nechceš říct, nemusíš" řekl a objal mě.

Takový malý úryvek z příběhu. Doufám že zaujal, napište mi jestli chcete pokračování.

Two bodies, one soul (M&M)Kde žijí příběhy. Začni objevovat