Krupobití-Ironfrost/Frostiron DOKONČENO

III.

Možná čekal mnoho. Možná zas příliš málo, nebyl jsi zprvu jist, však jediné co teď opravdu jisto jistě rozpoznal bylo překvapení, co se mu nahrnulo do těla plnou vervou.

Před zrakem se mu totiž nejevil očekávaný S.H.I.E.L.D. , ale to nejméně očekávané a hlavně nejméně chtěné místo, Stark tower.

Nedokázal si představit, co se právě honí Tonymu v hlavě, byla to však jasná opilost, co ho donutila odvést boha lsti do svého domu a porušit tím všechna psaná i pouze vyslovená pravidla Avengers.

,,Co čekáš, jdi." Pobídl ho z ničeho nic Stárkův hlas, což ho trochu vyděsilo, protože to vůbec nečekal.

V hlavě se mu zrodila dost kousavá otázka, která ho až moc provokovala, aby ji nevyslovil, však udržel se a proto bez dalších řečí vkročil do dveří výtahu.

,,Dobrý den pane Starku." Doprovodil cinknutí výtahu ženský hlas, který patřil Friday.

,,Ahoj Friday." Odpověděl už naučeně Stark. Loki zůstal potichu, prosíc samotného vládce pekel o milost, aby Tony upadl do spánku po spouště alkoholu co vypil a nepamatov si dnešní noc.

V Lokiho hlavě se začalo rodit nespočet plánu, jak se z této situace dostat.

,,Můžeš spát v pokoji pro hosty." Odpověděl mu na otázku, kterou měl právě v hlavě, Lokiho to překvapilo, byl až tak průhledný, že i pouhý smrtelník prokoukne jeho úmysly.

Proč toho vlastně nevyužít, nikdo o něm neví, pouze Stark a k tomu, pokoj pro hosty ve Stark tower je určitě o mnoho pohodlnější než nějaká věznice.

,,Dobrá tedy, jdu si lehnout." Řekl Loki a otočil se ke Starkovi zády, aby zakryl vyděšený pohled z celé této ironické situace.

,,Počkej, pojď se se mnou napít." Řekl presebným hlasem Tony.

Loki se zamyslel, měl chuť odpovědět ne, to si však teď právě dovolit nemohl, byl ve špatné situaci a pokud se dnes chce opravdu uložit ke spánku právě ve Stark tower  odpověď nebyla na výběr, musel říct ano, proto také po chvíli své ano opravdu vyslovil.

Sedl si naproti Tonymu, kterého bylo pozoruhodné pozorovat při pití alkoholu, nechoval se jako alkoholik a očividně ním ani nebyl.

Bůh v dlani žmoulal sklanku stále plně naplněnou medově zlatým nápojem, zatímco Tony dopíjel už nejméně pátou.

Únava se konečně dostavila a oni ulehli bok po boku na pohovku, daleko v mysly však blízko tělem.
Srdce tlouklo silně v rytmu toho druhého a dech se zpomalil do klidného a přesného.

Oba spali, ukolebáni teplem a šerem věže, plavoucí ve vodách fantazie.

To bude sranda až se probudí...

Erra∞