Krupobití-Ironfrost/Frostiron DOKONČENO

VIII.

Slastně zabouchl dveře po kterých rázem sjel na zem a ledabyle si položil ruce na kolena.

Ač na povrchu vypadal děsivě klidně, ve své hlavě sváděl krutý boj s myšlenkou. Stále steny a výkřiky, milostná extáze, to vše měl v myšlenkách silně vyrytý a to se teď snažil zahnat, hluboko udusit jako nechtěné plameny.

Čas běžel moc rychle na to, aby si vůbec dokázal povšimnout, že věž osaměla a jediná živá osoba v ní je Loki.

Až kručení vyhnalo strašpitla z úkrytu. Loki se proto zvedl a jako tichá myška vycupital z po otevřených dveří. S jasnou vizí toho, že někde potká rozvaleneho Tonyho na pohovce. Však nenašel, možná by byl o dost spokojenější, kdyby tam Tony byl a začal se vyptávat na různé informace ohledně Lokiho života.

Ztuhl, až teď si uvědomil, jak je bez Tonyho ztracený. Rozhlédl se kolem sebe, poté tiše zavolal. ,,Anthony?" Bylo to na hraně slyšitelnosti, a proto se tak moc vyděsil, když promluvil kovový hlas.

,,Pan Stark jel na obchodní schůzi a nepřeje si být vyrušován. Mám panu Starkovi vyřídit nějakou zprávu?" Otázala se Friday. Loki stál, nevěděl co nebo kdo to mluví.

,,Kdo jsi?" Otázal se zvídavě. Přitom nevědomky máchal všude kolem sebe hlavou, jen aby objevil zdroj ženského kovového hlasu.

,,Jmenuji se Friday,umělá inteligence stvořena panem Starkem. Pan Stark mě vytvořil abych mu pomáhala a hlavně zjednodušila co nejlépe dokážu jeho každodenní práci."

Nestačil nic odvětit, protože v tu chvíli uslyšel jakýsi rachot z výtahu. Jeho pohled se upřel na kovový dveře a s očekáváním sledoval, jak se dveře pomalu otvírají a z nich vypadává Tony. Doslova vypadává, byl se asi někde opít, což bylo jediné řešení, jak utéct od povinností, co řešili na obchodní schůzi.

Loki stále stál, pozoroval povaleného Anthonyho na zemi. Nehodlal ho zvednout, byl na něj totiž naštvaný, tak ať si to vyžere sám. Zkřížil ruce a přistoupil o pár kroků blíž. Anthony toho využil a chytil se jeho nohy, Loki však nohou odstoupil a tak přinutil Tonyho ruku sundat.

Odešel, nedal mu žádné informace a teď se vrátí a chce pomoc, možná by mu pomohl, kdyby nebyl opítý jak prase.

,,Lokísku, to je kvůli tobě!" Zasyčel ožrale Tony a potichu se zahyhňal. Loki však nijak nereagoval. Proto se Stark pokusil zvednou, což se mu překvapením opravdu po větší námaze povedlo, bylo však zcela jasné, že se dlouho na rosolovitých nohách neudrží.

,,Ty si sem přilezeš a vrtíš tu tím pevným zadečkem. Mám pocit, že to nevydržím a ohnu tě někde o stůl."  Zamumlal a po té upadl zpět na zem. Loki se trochu pousmál, doufal, opravdu se modlil ke všem bohům, které znal a že jich nebylo málo, aby Tony, až se probere z kocoviny nic nevěděl, měl skrat a vypadli mu vzpomínky na propitou noc.

,,Miluju tě Loki!" Zaskučel tiše hlas z podlahy a po té usnul. Loki k tomu nepřikládal nějak velký důraz, přesto ale odpověděl.

,,Vždyť i já k tobě chovám náklonnost." Zašeptal a přiklekl k Tonymu. Jedním mávnutím přičaroval přikrývku a polštář, dnes bude hold Anthony zamilovaný Stark spát na zemi.

Huuuuuuuuu. To je tak nějak můj pocit z toho všeho, hlavně z dlouhého, upozorňuji dlouhého nepsaní.
Snad to tu ještě někdo vydržel sledovat.

Děkuji za to.

Erra∞