Krupobití-Ironfrost/Frostiron DOKONČENO

XIII.

Pozoroval odlesky slunce na střechách Asgardských obydlí, když se díval z okna svého pokoje v paláci. Vše bylo pozlacené a Loki byl přesvědčený, že to zajde i dál a bude pozlacené i jidlo. Nenáviděl to! Všude byli zlaté odlesky, nikde změna a jemu z toho třeštilo v hlavě, v New Yorku si zvykl na rozmanité barvy reklamních ploch, které se nacházeli na každém kroku a dělali tak město zajímavějším.

Co teď asi dělá Tony? Myslí na mě? Co když si pouze hrál? Kladl si mnoho otázek, však odpověď byla kdesi milióny a milióny světelných let daleko, přesněji ve vysoké věži, co kazila dojem celého velkoměsta.

Lokiho ničila představa, že se odpověď nikdy nedozví, měl se zeptat dřív, ale co když to ještě tak Tony necítil?

Nevěděl to a neměl chuť si to ani domyslet, sny tu práci odvedli za něj v podobě nočních můr. Ještě teď se mu klepaly ruce, když pomyslel na ty hrůzy, co ho napadali pouze v nejhorších zákoutích mozku.

Otočil se, v rukou svíral knihu, kterou teď hodlal vrátit na své místo v knihovničce. Nerad se otáčel a díval se do pokoje, po stěnách vedla dlouhá zelená prasklina, co se táhla po celém obvodu pokoje. Oči se mu upřely na zelený obrys rukou a kolen, které byli nesmazatelně vypáleny do podlahy.

Měl by se lépe ovládat, pomyslel si, když se snažil zahnat myšlenky na Starka.

Musel si připustit, že minulou noční můru zcela nezvládl a když se s brekem sesypal na zemi, nevydržel ten nátlak magie a vypustil ji do světa, děkoval bohům, že nezničil nic důležitého, až na nábytek ve výšce jeho ramen.

Uslyšel nepatrné zaklepání, vzhlédl k mohutným pozlaceným dveřím.

,,Loki, drahoušku, už jsi tu zavřený dny. Jsi v pořádku?" Uslyšel jemný hlas své matky Friggy.
Loki mlčel, nebyl schopný odpovědět pozitivně a nerozplakat se u toho, což by na pravdivosti odpovědi nedodalo.

Frigga tedy vešla dovnitř, když neslyšela odpověď.
Oči se jí nepatrně rozšířili, když spatřila praskliny na zdi, však zachovala si svou laskavou tvář a s opatrností přistoupila k Lokimu, chytla mu ruku, jakoby se snažila dotknout plaché laně.

,,Je v tom někdo? Z Midgardu?"

Loki přikývl, komu jinému se svěřit, než matce, co ho opravdu milovala.

,,Líbil by se ti matko." Zasmál se smutně Loki při vzpomínce na Tonyho. Moc by se ji líbil, Tony, i když se zdál jako velký egoista nemyslel stále na sebe, když jste ho poznali více, zjistil člověk, že myslí na ostatní víc, než sebe. Inteligentní a sexy. To vše Tony ztělesňoval a Loki byl skálo pevně přesvědčen, že by ho matka ocenila ne jen kvůli tomu, že ho oceňuje její syn, ale také kvůli jejímu přesvědčení.

Její ruce se obtočily kolem Lokiho těla a pevně si ho přitáhla na hruď, i když byl o kouskem vyšší, skrčil se, chtěl pocítit lásku.

,,Mami, nevím co dělat." Zašeptal a po té se hlasitě rozzvlykal.

Huhuu, matinka Frigga zasahuje. Díky Ódinovi za ní, jinak by to s Lokim bylo ještě horší a nikdo snad nechce, aby to šlo s bohem klamu od desíti k pěti.

Erra∞