Krupobití-Ironfrost/Frostiron DOKONČENO

V.

Možná to byla otrava palladiem, nebo cokoliv, co mohlo způsobit nerozvážné jednání.

Bylo překvapující, že to Loki bral na lehkou váhu, sám vše dramatizoval, že je bůh lsti, právoplatný dědic trůnu, bla, bla, bla...

Tonyho popravdě už dlouho nezajímalo, co je kdo zač. Ono to vlastně ani nešlo, když jste se zahleděli do Lokiho očí a nebo jste hříšným pohledem lemovali božské nohy, které byly překrásné, obtažené kůží kalhot a občas se i zdálo, že je Loki dobrovolně vystavuje.

Ušklíbl se, když si všiml vrásky na čele, která se nepatrně rozšířila. Pohlédl tedy Lokiho směrem a spatřil reklamu na zubní kartáček. Byl to takový ten běžný elektrický kartáček, mluvil k tomu jakýsi ,,doktor", všichni věděli, jak to je doopravdy, že tam nikdy nikdo z doktorátem vlastně ani nebyl.

,,Co pak?" Zasmál se Tony, když reklama skončila a přeskočila na jinou nezajímavou nabídku všeho možného. U toho jemně posunul talíř s krásným volským okem. Loki tázavě zvedl zrak. Bylo jasně vidět, že jídlu nedůvěřuje, nebylo divu, Tony měl spoustu důvodů otrávit vajíčko a tím Lokiho poslat do věcných lovišť.

,,Ale neboj, jestli chceš, klidně ochutnám první." Zašklebil se na boha.

,,O to nejde, jen mě zarazilo... Víš co, to je jedno." Odvětil stručně Loki, Anthonyho zarazilo bohovo chování, však mávl nad tím rukou, také mu nic jiného nezbývalo.

Loki se však nebezpečně rychle styčil a vydal se směrem ke kuchyni, Tony zapomněl na příbor, Stark se ho snažil chytit za rukáv, však místo toho zakopl o gauč a ukopl si malíček. Svalil se bolestí na zem a v ruce svíral bolestivý prst.

Loki se mezitím bez okolků přemístil do kuchyně, kde spatřil to, co spatřit neměl. Nedokázal spočítat kolik vajíček bylo porozbitých po kuchyňské lince, nějaké spálené a nebo žloutky vteklé do bílků.

Nevěděl zda se má smát, jásat a nebo brečet, ke všem třem pocitům bylo v tuto chvíli logické vysvětlení. Smál by se nad Tonyho nešikovností připravit krásná volská oka, jásal by nad pocitem, že mu Tony chtěl dopřát krásné vajíčko a i když to nechtěl přiznat, hřálo ho to u ledového srdce co v sobě věznil. Brečel by však pro tu škodu, tolik zničeného jídla, sám nikdy nepatřil k nejšetřivějším bohům ze všech, však tato spoušť byla příliš.

Pohled mu sklouzl k Tonymu co si stále mnul bolavý malíček.

,,Dobrá, uznávám, nejsem dobrý kuchař, ale nemůžeš se divit, rodiče mi umřeli v celkem mladém věku a já jinak čas trávil ve škole nebo učením." Zaskučel mezi zuby. Tato slova ho bolela víc než samotný malíček, protože ho řezala přímo do srdce.

,,Snažíš se mě skrývat. Nedávám ti to za zlé, ale neděl to až tak nápadně!" Zasyčel Loki, v hlase mu však znělo i porozumění, což Tony v danou situaci opravdu ocenil. Loki měl však pravdu, Tony se snažil boha skrýt.

Bál se, že když si objedná jídlo a bude v něm více porcí než dvě, které byly takovou normalitou, bude ho Štít podezírat a tím pádem zvýší ostražitost. Což by znamenalo, že přijdou na Lokiho a o to Anthony vůbec nestál. Teď mu až docházelo, že má o toho zmekta strach! Měl však stále mírnou kocovinu, takže tomu nedával až tak velký důraz.

,,Vím, ale nechci aby tě objevili..." Pustil se do malého obhajování.

Tu to prozatím utnu.
Děkuji za podporu, kterou mi dávate i když nejde zrovna moc aktivní...
MOC VŠEM DĚKUJI.

Erra∞