SCORBUS a první polibek, který se počítá

5. KAPITOLA

Celý zbytek týdne byl Albus plný očekávání z blížícího se víkendu, respektive z domluvené schůzky s Oliverem. Asi stokrát si zbaběle řekl, že nikam nepůjde, aby si to hned poté stokrát rozmyslel. Nakonec si slíbil, že půjde, ale jen aby zjistil, jak vlastně Oliver tu společnou sobotu myslel.

Z myšlenek ho vytrhl Scorpius, který ho už od pátečního večera přemlouval, aby šel s ním a s Rose do Prasinek.

„Opravdu nechceš jít s námi?" zeptal se již poněkolikáté.

„Ne, OPRAVDU ne," odseknul podrážděně Albus. Co by také v Prasinkách dělal, pomyslel si. Akorát páté kolo u vozu.

Scorpius se na něj trochu zklamaně podíval, zatímco si oblékal tmavé sako: „A máš nějaký plán na dnešek?"

„Asi se půjdu projít ven," zamyslel se Albus a prsty si neuroticky pročísl neposedné vlasy. Nebyl si jistý proč, ale prozatím nechtěl Scorpiusovi říkat, že má schůzku s Oliverem. Co by mu taky řekl? Sám nevěděl, jestli ho Oliver pozval na rande, nebo se s ním jen chce kamarádit. S hrůzou si uvědomil, že neví, která varianta by Scorpiusovi ublížila víc.

„Tak to ti schvaluju, venku je dneska krásně," usmál se na něj Scorpius.

Albus mu úsměv rozpačitě oplatil a přikývnul.

Scorpius se s ním rozloučil lehkou pusou na tvář, jak to měl ve zvyku.

Protože zbývalo více než půl hodiny do jejich srazu s Rose, rozhodl se, že se pro ni staví na koleji a nasbírá pár plusových bodů kavalírským gestem. Poslední dobou cítil, že Rose není v jejich vztahu úplně spokojená, měl pocit, že by to ráda posunula dál, ale Scorpius se cítil zoufale nepřipravený.

Chvíli postával před portrétem Buclaté dámy, než otvorem prolezlo několik nebelvírských děvčat. Když zahlédly Scorpiuse, jak nejistě přešlapuje na chodbě před vstupem do jejich koleje, začaly se chichotat. Jedna z nich si ho změřila pohledem a pak mu přidržela portrét, aby se mohl kolem ní protáhnout dovnitř. Už tu párkrát byl s Rose, rozhlédl se po společenské místnosti, ale nikde ji neviděl.

Rozpačitě si sedl na opěradlo velkého křesla u krbu a pohledem těkal k dívčí ložnici. Cítil na sobě zvídavé oči nebelvírských studentů a byl z toho celý nesvůj.

Proto se rozhodnul dojít pro Rose až do ložnice. Po schodišti vyšel až ke dveřím, které byly otevřené dokořán a Rose se právě oblékala do tenkého kabátku.

Rychle k ní přiskočil a pomohl ji do rukávů.

Rose se na něj otočila a Scorpius spatřil v jejím obličeji šokovaný výraz.

„Promiň, už jsem se nemohl dočkat, dlouho jsme spolu nikde nebyli, tak jsem myslel, že bychom mohli vyrazit dřív, než se do Prasinek nahrnou ostatní studenti," přivítal stále ještě konsternovanou Rose polibkem na tvář.

Rose vyklenula tázavě obočí: „Jak si se sem dostal?"

„Ah, nějaká děvčata mi přidržela portrét, když odcházela. Chtěl jsem počkat dole ve společenské místnosti, ale všichni na mě hrozně zírali...Snad nevadí, že jsem pro tebe došel až nahoru do dívčí ložnice?" omluvně se ptal Scorpius.

Rose svraštila čelo, překvapený výraz z jejího obličeje zcela zmizel a nahradil jej prázdný pohled. Jako ve snách poděkovala Scorpiusovi za pozornost a když společně vycházeli z nebelvírské koleje, v očích se jí leskly slzy.

Scorpius netušil, co udělal špatně. Rose sice říkala, že se nic nestalo, ale Scorpius na ní poznal, že je nezvykle zamlklá a smutná. Byl z toho zmatený. Chtěl být pro Rose tím nejlepším přítelem, jakého si zaslouží, ale připadal si jako troll v porcelánu.