SCORBUS a první polibek, který se počítá

13. KAPITOLA

Albus nesnášel Vánoce u Potterů. Jejich dům byl pokaždé protivně hlučný a přeplněný příbuznými. Jako každý rok, odpočítával dny a hodiny, kdy bude moc z dusivého sevření vlastní rodiny uniknout. Když na Silvestra ráno vystoupil z krbu v Malfoyovic panství, pocítil, že se konečně může svobodně nadechnout. Draco seděl na pohovce v rozhlehlém přijímacím sále a Scorpius netrpělivě přecházel po místnosti sem a tam.

Jakmile Albus vystoupil ze zeleného plamene, Scorpius se k němu rozběhl a přivítal ho objetím. Albus si v rychlosti podal ruku s Dracem, který oba chlapce vzal kolem ramen, každého z jedné strany, a po krátké instruktáži se s nimi přemístil do Paříže.

Jako první zamířili všichni tři na snídani do tradiční francouzské kavárny poblíž jejich hotelu. Protože byl Albus v Paříži poprvé, Scorpius pro něj naplánoval celý den. Z kapsy vytáhl kousek pergamenu, na kterém měl seznam nejvýznamnějších pařížských památek a Albusovi z něj předčítal harmonogram: „Začneme u katedrály Notre-Dame, pak se přesuneme do muzea Louvre – na to máme teda neřestně málo času, ale co se dá dělat. Odpoledne se projdeme po Champs Elysees k Vítěznému oblouku a večer se můžeme připojit k oslavě Nového roku pod Eiffelovou věží," podíval se zkoumavě na Albuse, jestli s plánem souhlasí. „Nebo můžeme večer s taťkou na party do Elysejského paláce, ale chodím tam každý rok, tak jsem myslel, že bychom si spolu mohli užít trochu dobrodružství..."

Albus se musel pousmát nad Scorpiusovou přípravou: „Cokoliv řekneš...Jestli tedy s tím pan Malfoy souhlasí?" otočil se na Draca.

„Absolutně," ujistil je Draco, „jen, prosím, opatrně s alkoholem a kdybyste snad někde – čirou náhodou – našli obraceč času, nechte jej, prosím, ležet," rýpnul si Draco a povytáhnul jeden koutek. „Slíbil jsem Potterovi, že tě zítra předám celého a v současné časové rovině. Tak, to by bylo vše z mého výchovného okénka, přeji vám oběma krásný Nový rok a uvidíme se zítra u snídaně," rozloučil se s nimi Draco a společně vyšli z kavárny na ulici.

Scorpius chytil Albuse za rukáv a táhl jej francouzskými ulicemi od jednoho bodu ze seznamu k druhému. Albus si Paříž okamžitě zamiloval, ale nemohl se ubránit dojmu, že největší podíl na tom má Scorpiusova přítomnost. Užíval si každé jeho nadšené gesto, když mu ukazoval nějakou pravděpodobně fascinující památku. Srdce mu poskočilo, kdykoliv jej Scorpius entusiasticky popadl za ruku a vláčel po muzeu od obrazu k obrazu. Obdivoval jeho dokonale tvarované rty, kterak rychle kmitaly při zapáleném výkladu, z kterého si Albus nedokázal zapamatovat ani slovo. Přesto mu celý den připadal naprosto perfektní. Perfektně fascinující – jako Scorpius.

Byla už dávno tma, když si na náměstí Trocadéro kupovali láhev francouzského šampusu a ztratili se v mase těl pod Eiffelovou věží. S očekáváním hleděli k pařížské dominantě a popíjeli šampaňské.

„10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1," odpočítávalo celé náměstí Trocadéro jako jeden muž.

„Bonne année – šťastný nový rok," rozezněla se kakofonie hlasů a jazyků davem. Nebe ozářil spektakulární ohňostroj a Eiffelova věž se rozsvítila v barvách francouzské trikolóry.

Albus přistoupil před Scorpiuse, pohledem se vpil do jeho očí a jemně ho políbil.

„Albusi," vydechl Scorpius do polibku a okamžitě se odtáhl. „Promiň, vím, že jsem říkal, že nechci, aby to mezi námi bylo divné, ale...já to nedávám. Vím, že to byl jen polibek pro štěstí k novému roku, ale nedokážu při tom nic necítit. Měli bychom si nastavit nějaké hranice..."

Albus zmateně svraštil obočí a udělal krok zpět ke Scorpiusovi. „Asi jsem se nevyjádřil přesně, dovol mi to zopakovat," pronesl s hravým úsměvem a vzal Scorpiuse za ruce.

Lehce naklonil hlavu a když se jejich rty téměř dotýkaly, přivřel oči a přitiskl svá ústa na jeho. Ruku přiložil Scorpiusovi za hlavu a prsty mu zajel do vlasů. Špičkou jazyka polaskal jeho spodní ret a jakmile Scorpius pootevřel ústa, vklouzl dovnitř a začal mu masírovat jazyk. Scorpius se položil do polibku a z úst mu unikl tichý vzdech. Albus začal cítit mravenčení v konečcích prstů a vzrušení v rozkroku.

Když se od sebe odtáhli, Scorpius velmi pomalu otevřel oči, jako kdyby se bál, že celý polibek byl jen sen, ze kterého bude nyní násilím vytržen. Albus zachytil jeho pohled a neodtrhnul se od něj. Sledoval, jak se Scorpiusovy zorničky roztahují v náhlém uvědomění: „To znamená, že..."

Albus vytáhnul jeden koutek do samolibého úsměvu: „To znamená, že bychom se měli vrátit do hotelu a strhat ze sebe nadbytečné vrstvy oblečení."

Scorpius se začervenal, ale ještě chvíli váhal. Hlavou se mu rozběhlo příliš mnoho otázek, na které potřeboval znát odpověď. „Počkej, co Oliver?" vyhrknul jednu z těch nejdotěrnějších.

Albus se na něj tázavě podíval: „Co s ním? Už spolu nejsme, vzpomínáš?"

„Já myslel, že si dáváte jen pauzu..."

„Jo, Rose mi vysvětlila, že to je kód pro rozchod," pokrčil Albus rameny. „Případně jsem si měl promyslet, co chci...a já chci tebe, Scorpiusi, copak ti to nedošlo?"

Scorpius se usmál a rozpačitě pokýval hlavou. Albus ho vzal kolem pasu a společně se prodrali davem turistů i místních až ke svému hotelu.