(Téměř) Dokonalý život

9

Zkusím otevřít oči...
Otvírám oči. Najednou vidím každé zrnko prachu které poletuje ve vzduchu... Zkusím se posadit. Bylo to tak rychlé.
Podívám se na svou ruku. Je až nepřirozeně bledá...Když se nadechnu cítím různé vůně. Až teď mi to došlo jsem upír! Prudce se otočím a před sebou vidím Aleca a Jane. Pomalu... Teda spíš rychle 😂 dojdu k Jane a silně jí objemu.

Pak ale ucítím pálivost v krku jako kdyby mi tam někdo hodil rozmixované chilli papričky a já to nemohla spolknout. Chytla jsem se za krk čím jsem přerušila naše objetí. ''Pojďme do sálu za chvíli přijde Heidi'' (nevím jestli se píše s měkkým i na konci nebo s tvrdým 😂) řekne Alec...

Tak se tedy společně vydáme do Sálu.
Po chvíli vejdeme do sálu kde už na mě začne Aro mluvit:

Vítam tě má milá novorozená...

Zdravím Aro
''Co to mám sakra za hlas!''

Jak se cítíš?

No popravdě mě pálí v krku...

Ano... Já vím musíš být hladová ale to bude dobré za chvíli přijde Heidi.

Aha, tak jo...

A potom tu máme ještě jeden malý problém?

Jaký Aro? Zeptáme se ho všichni 3.

Andy je hledaná, a už jí hledají i tady ve Volteře společně s jejími rodiči.

A sakra. Odpoví Jane s Alecem. Já na to radši nic neříkala. Ale nejhorší bylo to že, se mi začalo stýskat. A ještě horší je to, že nejspíš už nikdy neuvidím rodinu, už třeba nikdy neuvidím Bena mamku  taťku ani Lis. A to je právě to smutné... Mám nápad nevím jestli to Aro a ostatní dovolí. No... To je jedno za zkoušku nic nedám.

Ehm... Aro?

Ano, copak si přeješ Andreo.

No víš ráda bych viděla svojí kamarádku a svého psa jestli by jsem se někdy nemyslím teď myslím třeba za půl roku či rok podívat k nám a za Lis?

No, Andreo uvidíme samozřejmě, že to nebude hned ale uvidíme jaké to bude s tvým sebeovládáním.

Dobře, děkuji.

Po chvíli jsem ale ucítila krásnou sladkou vůni. A také jsem zaslechla spoustu hlasů. Najednou se otevřeli dveře a v nich se objevilo tak 50 lidí. Vůbec jsem nevěděla co dělat. Ale pak jsem se nadechla a mé nohy se samovolně rozběhly a běžely k nějaké tak 50 leté ženě. Hned po mě se rozběhli už všichni. Na nic jsem nečekala a zakousla jsem se té ženě do krku.

Pila jsem dokud krev nedošla, potom jsem ještě doběhla k tak 20 letému muži a udělala to samé. Až potom mi došlo co jsem to udělala co jsem to za zrůdu?! Vždyť já jsem zabila 2 nevinné lidi! Tolik toho měli ještě před sebou. Z mého přemýšlení mě vytrhl 3 osoby stojící přede mnou. Ne... To... Ne... Vždyť... To jsou rodiče a Lis... A kolem nich byli na zemi policisti ale jaksi nejevili známky života. Jediné co z Lis vypadlo bylo: ''Andy?'' A z rodičů vypadlo jen: ''Zlato?''

Když jsem se vzpamatovala tak se Jane málem vhrla na Lis ale stihla jsem ji zastavit tím že jsem si před ní stoupla a zařvala:

Jane ne!

Andy co blbneš!

Všichni STOP!  To jsou mí rodiče!

Najednou se všichni zastavili. A rodiče a Lis vyvázli s kousnutím. Po chvíli začnou křičet bolestí. Nařídila jsem Jane ať je dá do pokojů jestli může a ať Lis dá ke mě. Aro mi najednou povídá:

Picollo to jsou tví rodiče?!

Ano, a ta holka je má nejlepší kamarádka Lis.

Netušil jsem, že by se mohli objevit zrovna tady.

To já taky ne.

Mezitím přišla Jane a řekla mi že Lis je u mě v pokoji a mí rodiče jsou o pokoj vedle. Zeptala jsem se Jane jestli tam můžu jít za Lis. Ona mi řekla, že Ano a že jde taky.

.................................................................

V pátek jsme se s Jane Alecem a mnou 😂 sešli v knihovně. Vůbec sice nechápala proč asi zapomněla na svůj svátek no... Ale když jsme jí popřáli byla hrozně šťastná. Když jsem jí dala ten náramek měla ohromnou radost. Sice máme s Lis taky takový ale ten mám na levé ruce a tenhle na pravé

.................................................................

S Jane sedíme u Lis už skoro 3 den. Alec s Demetrim jsou u rodičů. Vypadá to že by se měla za chvíli probouzet protože už jí skoro nebije srdce...Dáváme jí tak půl hodiny.

Najednou do pokoje vtrhli Alec a Demetri. Hned za nimi se přiřítili rodiče který mě silně objali a strašně se divili, že jim netluče srdce nedýchají, jsou studení a bledí, a proč nemůžou brečet. Na to jsem jim jen řekla: ''Až se probudí Lis tak se všechno dozvíte''. Na to jen pokývali hlavou a řekli ''Dobře''

Po chvíli Lis otevřela oči a prudce se posadila. Začala si prohlížet ruce. A nadechla se. Potom se otočila na mě a objala mě se slovy: ''Andy'' tak jsem se o tebe bála''. Najednou se začala divit tomu čemu se divili i mí rodiče. Konečně se do debaty zapojila i Jane a řekla: Takže, jste v sídle upírů a teď jste novorození upíří.

Na to Lis začala mluvit:

Takže jsme jako upíři, a vy jste Jane, Alec a Demetri? Ukázala na ně?

Ano přesně tak. Odvětila Jane.

A tohle není sen? Zeptala se trochu posměvačně Lis.

Ne tohle není sen! Odpověděla jí naštvaná Jane.

Rodiče trvalo přesvědčit o tom co jsou trochu déle. Ale když pak byli v sále na Obědě tak už to všechno pochopili.
Lis nebyla naštvaná, když viděla ten Best friend náramek u mě a Jane. A to jsem byla ráda.

.................................................................

Hned druhý den odpoledne jsme se vydali nakoupit věci pro Lis a pro rodiče. Samozřejmě se mnou jela Jane, Lis a Alec. Protože přece jenom jsme dvě novorozené.(rodiče s nimi nejeli) Já ani nevím jak jsme to vydrželi ale nějak jsme to zvládli. Přece jenom no... asi nechci být mučená Janiným darem.
Lis měla podobné věci jako já a Jane. A rodiče měli vesměs jen černou.

.................................................................

Když jsme se večer vraceli z nákupáku tak jsme z Alecem a rodiči hráli u Jane v pokoji karty. Ponořili jsme se do toho natolik že jsme to hráli až do půl 9. ráno.

Tohle bylo prostě krásné. No... Řekněte mi kdo má takový život. Se skvělými rodiči. S věčností a se dvěma nejlepšíma kamarádkama. No co víc si přát...

Takže lidi dneska je tu zase další kapitola která má přes 1000 slov a to je for me dobré. 😂 Doufám, že se vám kapitola líbila budu ráda za každé přečtení či vote.
Zatím 👋🏻🤭
Vaše Sus 💕😘