(Téměř) Dokonalý život

18

Pohled Andy

Probrala jsem se v tmavé místnosti a
na rukou jsem měla provazy. V duchu
Jsem se zasmála tomu, že mě připoutali jen na provaz.

Chtěla jsem ho roztrhnout, chtěla jsem se teleportovat ale nešlo to, byla jsem moc slabá. To bude asi tou věci kterou mi zapíchli do krku, rychle jsem si nahmatala bolavé místo na krku, zjistila jsem, že tam mám náplast.

Proč mi ji  tam sakra dávali?...
Z mého rozjímání mě probralo, zaskřípání dveří stála tam Amanda. Myslím...

Co chceš?! Prskla jsem na ní.

Hele klid jo? Chci ti pomoct, nejsem jako oni, jsem tu z donucení.

To ti mám jako věřit? Zeptala jsem se s úšklebkem.

Prosím věř mi, až přijde správný čas utečeme...

Utečeme kdo?

Já, ty a tvůj kluk nebo kdo to je.

Kde je Alec?!

Klid je v 6 místnosti...

A my jsme v jaké? Zeptala jsem se.

V 2 místnosti.

A kdy utečeme? A jak se odsud dostanu? A kde mám mobil?!

Klid, popořadě, utečeme ve správný čas stavím se pro tebe, síly mám dost z provazů tě dostanu, a mobil máš tady a radím ti vypni si zvuk ať se neprozradíš. Dořekla a podala mi mobil.

Díky, ale pořád si nejsem jistá jestli ti můžu věřit...

Hele dám ti radu: Nevěř tady nikomu jinému než jsem já...

Jako fakt?...

Ano, jako fakt...

Jen co to dořekla, tak se otevřely dveře a v nich stál ten týpek, kterého jsem viděla u Aleca.

Co tady děláš? Zeptal se Amandy.

Jen jsem jí přišla říct, že jí tady čekají muka... Odpověděla

Dobře, ale teď už jdi.

Zajisté pane, uklonila se a odešla.

Ještě mi stihla poslat myšlenku:
''Musíš být připravená, až přijde čas, přiběhnu k tobě roztrhnu provazy, rychle vyběhneme zajdeme pro Aleca, roztrhnu provazy, a hned mizíme''

Tak jo holčičko teď zažiješ peklo...

........................................................................

Ano je to zase krátká Kapitola, ale měla jsem tvůrčí krizi vůbec jsem nevěděla jak pokračovat, a jsem vůbec ráda, že jsem napsala alespoň tohle, doufám, že příště to bude lepší já se s vámi loučím.
Zatím 🙋‍♀️❤️
Vaše Sus 😘🤗