Letopisy Narnie ( FF )

1.

Náš příběh se odehrává v Narnii, kde teď vládne zima už 100 let. Zimu s sebou přinesla Bílá čarodějnice Jadis, která se prohlašuje za královnu Narnie, i když jí není.
Zhruba před čtrnácti lety se čarodějnice vrátila z jedné ze svých výprav do svého zimního sídla. Ale nebyla sama. Nesla v náručí nějaký malý uzlíček, který obsahoval spoustu deček a peřinek.
Nikdo z jejích poddaných netušil, co je uzlíček zač, dokud se to, co v něm bylo zabalené, nerozplakalo. Bylo to dítě. Přesněji holčička. Nikdo nevěděl, jak se jmenuje a ani odkud je. Čarodějnice všem řekla, že to je její dcera a aby se k ní tak chovali. Pojmenovala ji Arya.
Princezna Arya, jak jí začali všichni říkat, však vůbec nebyla taková, jakou ji čarodějnice chtěla mít. Rostla do krásy, měla hnědé oči a dlouhé tmavé vlasy. Ale tím, jak žila v zimě a v zimním hradu, neměla skoro žádný zdroj tepla. Čarodějnice ji proto začarovala, aby v těchhle podmínkách přežila, ale bohužel to nefungovalo tak, aby to holčičku dostatečně zahřálo. Proto děvče bylo bledé jako sníh a její kůže byla chladná jako led.
Od Aryiných pěti let ji čarodějnice učila kouzlům, aby po ní mohla nastoupit na trůn. Arya byla tím vším okouzlená, ale občas měla pocit, jako kdyby jí něco chybělo. Čarodějka ji nepouštěla ven, neměla žádné kamarády. Jenom malého, ošklivého trpaslíka, který jí pomáhal s kouzly a zároveň to byl pobočník čarodějnice, takže se to ani jako přátelství považovat nedalo.
Když bylo Arye 14 let, chodila jako obvykle hradem a pohazovala si s míčkem, se kterým si ráda hrála. Většinou si takhle hrála sama, protože si s ní nikdo nikdy nechtěl hrát. Vždycky chodila tou stejnou cestou. Od svého pokojíku dlouhou chodbou, po schodišti dolů, přes velkou síň, až úplně dolů k vězení. Do vězení však ale nikdy nevkročila, protože se bála. Vězení bylo celkově trochu temnější než zbytek hradu a čarodějnice jí vždy kladla na srdce, že ve vězení jsou tvorové, kteří jí chtějí ublížit, takže je nejlepší, když tam nebude chodit.
Arya šla jako vždycky kolem schodů do vězení a hrála si se svým míčkem, ale hodila ho moc vysoko a nestihla ho chytnout. Míček se skutálel po schodech dolů, dolů k vězeňským celám. Arya zůstala chvíli stát a koukala se dolů. Potom se pomalu rozhledna kolem sebe a pomalým krokem začala scházet jeden schod po druhém.
Jakmile sešla úplně dolů, před sebou uviděla dvě cely. Obě cely měly vyražené mříže. Jedna z nich byla prázdná, ale v té druhé někdo byl. Seděl tam nějaký chlapec a k nohám měl přivázané okovy. Byl asi ve stejném věku jako Arya, možná o rok starší. A vedle chlapce byl i Aryin míček. Když chlapec k Arye zvedl zrak, povšimla si, že je celkem hezký a má hnědé oči stejně jako ona.
,,Podal by jsi mi, prosím, ten míček?" zeptala se nesměle Arya.
Chlapec se podíval vedle sebe, vzal míček do dlaně a poslal ho směrem k Arye. Když se k ní míček dokutálel, sehla se aby ho zvedla. Poté svůj zrak znovu upřela na chlapce. Vypadal promrzle a smutně. Vlastně přímo nešťastně.
,,Jak se jmenuješ?" osmělila se Arya.
Nikdy nemluvila s někým takovým. Jenom se svojí matkou a trpaslíkem.
,,Jsem Edmund," zamumlal chlapec.
,,A ty?" dodal ještě.
,,Já Arya. Kde ses tady vzal?" ptala se dál Arya.
,,To bys asi nepochopila," odpověděl jí Edmund.
,,Můžu to zkusit," pokrčila Arya rameny a odvážila se přistoupit trochu blíže k Edmundovi.
Když Edmund začal vyprávět, osmělila se Arya natolik, že si sedla na studenou zem naproti němu a bedlivě ho poslouchala. Vyprávěl jí o tom, jak v jeho zemi, která se nazývala Anglie, vypukla válka a on musel se svými třemi sourozenci odjet na venkov ke starému profesorovi, v jehož domě našla jeho sestra Lucinka skříň, která vedla do Narnie. A taky se jí svěřil s tím, co všechno se událo potom, že se bojí a viní se za to, co udělal.
Arya nevěděla proč, ale tomu chlapci věřila. Celé ty roky nějak tušila, že její matka nemá zrovna dobré úmysly, ale nikdy nad tím tolik nepřemýšlela jako teď.
,,Ale musíš mi slíbit, že to nikomu nepovíš," řekl ještě Edmund.
,,Přísahej na malíček," a zvedl přitom malíček.
Arya se na něj nechápavě podívala. Edmund pochopil, že Arya zřejmě netuší, co to znamená.
,,Takhle se spojí ruce," vysvětlil Edmund a uchopil svým malíčkem ten její.
,,Teď slib, že to nikomu neřekneš," řekl.
,,Slibuju," slíbila Arya a pustila se.

Tak jo, lidi. Tohle je moje druhá kniha, která se bude týkat FF na Narnii. Doufám, že nejsem jediná, komu přijde Edmund mega hot a taak 😋
Doufám, že se vám bude tahle kniha aspoň trochu líbit) budu ráda za jakékoliv komentáře, hlasy a přečtení)