Letopisy Narnie ( FF )

17.

Petr s Mirazem se střetli. Celým paloučkem se ozývalo řinčení mečů a štítů. Edmund s Aryou stáli opodál a dělali Petrovi společnost při pauze a případnou pomoc.
,,Myslíš, že to vyjde?" naklonila se Arya k Edovi a zašeptala.
Ed se k ní naklonil taky.
,,Musíme doufat. Ale snad jo, je to dobrý plán," kývl a zase se narovnal.
Arya si tím zas tak moc jistá nebyla. Ne, že by ostatním nevěřila, ale měla jenom strach. Ne o sebe. Ale o to, co se stane, pokud prohrají. Měla strach o to, co se stane s Narnií. Měla strach o své přátele. Měla strach o Edmunda.
Boj stále probíhal. Na to, že byl Miraz starší než Petr, se uměl bít docela dobře. Byl neuvěřitelně bystrý a měl rychlé reflexy. Arya tomu nemohla uvěřit. Přece musí mít nějaké slabé místo. Každý ho má. Jenom doufala, že Miraz dřív neobjeví slabé místo Petra. To by byl asi konec.
Najednou se u Aryiných nohou objevil Dýnil.
,,Aryo, chce s tebou nutně mluvit královna Zuzana," řekl jí.
Arya se podívala na Edmunda.
,,Jen běž, já to tu zvládnu," kývl na ni a usmál se.
Arya ještě chvíli váhala, podívala se na boj mezi Mirazem a Petrem, ale pak se otočila a šla s Dýnilem do chrámu.
Vedl ji přes místnost s Kamenným stolem, zabočili do té temné chodbičky, která se táhla podél skoro celého chrámu, a pak po nějakých schodech, které vedly někam dolů. Arye to bylo divné. Nikdy se jim nikdo nezmínil, že by tady něco takového bylo.
Sešli po schodech dolů a rozprostřela se před nimi velká chodba, která se táhla až neznámo kam.
Tam stáli Zuzka, Kaspian a Lucka. Zuzka držela za ohlávku koně.
,,Co se děje? Dýnil říkal, že se mnou chceš mluvit," vykročila Arya rovnou k Zuzce.
,,Ano. Potřebuju, aby jsi jela s Luckou. Samotnou ji tam ven pustit nemůžeme, je to příliš nebezpečné a já s Kaspianem musíme zůstat tady," vysvětlila jí Zuzka.
,,No ale já tady taky musím zůstat," řekla hned Arya.
Pravda však byla taková, že v podstatě ani nemusela. Ano, mohla pomáhat ostatním v boji, byla by hodně nápomocná, ale spíš chtěla zůstat kvůli Edmundovi, aby ho hlídala. Nechtěla, aby se mu cokoliv stalo.
,,Ne, nemusíš, Aryo," řekla jí vlídně Zuzka.
Měla i ten chápavý výraz, jako kdyby věděla, nad čím Arya přemýšlí.
,,Chápu, že chceš aby byl.. teda, abychom byli v bezpečí, ale musíš nám věřit. Pomoz Lucce," řekla stále vlídným tónem Zuzka.
Arya se střídavě dívala ze Zuzky na Lucku a zase zpátky. Potom si povzdechla.
,,Tak dobře. Ale co když nás chytí?" zeptala se potom Arya.
,,Od toho tam budeš ty. Použij svůj nůž a tvoje reflexy," mrkla na ni Zuzka.
,,A nebo pěsti, ty ti jdou taky používat dobře," zabrblal Kaspian, ale všichni to slyšeli.
Arya ho probodla vražedným pohledem.
,,Pěsti si šetřím na tebe," odprskla mu.

Vyjely. Vepředu na koni seděla Arya a za ní se jí za pás držela Lucinka.
Několik minut jely temnou chodbou v chrámu, ale potom se cesta začala zvedat a oni z něj vyjeli přímo do lesa.
Arya na chvíli zastavila koně a ohlédla se na chrám. Viděla jenom obrysy postav. Petr stále ještě bojoval s Mirazem a k Edmundovi se blížila Zuzka. Kaspiana nikde neviděla. Asi zůstal v chrámu.
,,Neboj, budou v pohodě," ozvala se Arye za ramenem Lucka.
Arya se po ní ohlédla, usmála se a pobídla koně.
Když však jely kolem Mirazova vojska, všimlo si jich pár vojáků. Snažily se být nenápadné, ale s koněm to občas nejde moc dobře.
Hned, co vojáky holky zaregistrovaly, rychle zastavily koně, Arya sesedla a postavila se před něj.
,,Co to děláš?" vyhrkla Lucka.
,,Co asi, chráním tě," odsekla Arya, jako kdyby jí to mělo být hned jasné.
Vytáhla svůj nůž a jedním hodem se jí podařilo trefit přímo do srdce jednoho z vojáků. Zbývali ještě čtyři.
Arya si ze stromu ulomila velkou větev ( mezitím se stromů zároveň omluvila, že mu ubližuje ) , která měla na konci celkem ostrý hrot a hodila ji po dalším vojákovi. Přímý zásah do břicha. Trefa. Ještě zbývali tři.
,,Na, tady!" zavolala na Aryu Lucka a hodila jí svoji dýku.
,,Vrátím ti ji!" kývla Arya na Lucku.
Rozběhla se ke zbylým třem vojákům, kteří se k ní blížili. Zároveň si po cestě sebrala ze země další velkou větev a tím podkosila všem třem koním, na kterých vojáci jeli, nohy.
Potom se rychle vrátila zpět k nim a jednomu po druhém podřízla hrdlo.
Když se vracela zpět k Lucce, otírala její dýku do listu, který sebrala ze země.
,,Tak to bylo rychlý! Koukám, teda," uznala Lucka.
,,Jo, nemáš zač. Jedeme," zavelela Arya, když se zase vyšvihla před Lucku do sedla.

,,Tak jo. Říkala jsi, že jsi Aslana viděla tady. A my tu teď jsme. Ale on tu není. Máš nějaký nápad?" pokrčila rameny Arya.
,,Já nevím, možná když zavoláme..," řekla opatrně a nejistě Lucka.
,,Myslíš, že když zavoláme na Aslana tak jenom tak přijde? To asi ne, Lucinko," pochybovala Arya.
,,A nebo tu jsem celou dobu a čekám na vás," ozval se za nimi hluboký, ale zároveň nádherný hlas, který obě znaly tak dokonale, že se ani nemusely přesvědčovat, komu patří.
Obě se rychle otočily a spatřily velkého zlatého lva, kterému se na slunci blyštila hříva, jako vždycky.
,,Aslane!" vykřikla obě naráz a vrhly se na něj.
,,Kde jsi byl? Proč ses neukázal i ostatním?" ptala se Lucinka.
,,Chtěl jsem, aby jsi mě viděla jenom ty, má drahá," odpověděl Aslan Lucince.
,,Aslane, musíme jít. Ostatní potřebují naši pomoc," řekla rychle Arya.
Aslan se napřímil.
,,Máš úplnou pravdu, Aryo. Je načase taky vzbudit naše staré přátele, kteří spali už moc dlouhou dobu," a na to zařval. Ale ne tak, jak řvou normální lvi. Tohle byl Aslanův řev, který byl slyšet na míle daleko a který dle legendy měl probouzet stromy a všechno ostatní co je živé, ale nehýbe se.
A pak ticho.
Lucka i Arya se rozhlížely, jestli někde neuvidí nějaký strom, který se probudil. Ale nic neviděly.
,,Stromy se probudily pouze tam, kde je jich potřeba," vysvětlil jim Aslan, když viděl jejich zmatené výrazy.

Čauky! Takže, blížíme se ke konci druhého dílu! 😁 Počítám s tím, že budou ještě tak dvě, možná tři kapitoly a pak se společně vrhneme na díl třetí 🙈
Doufám, že se kapitola líbila a užijte si poslední víkendové hodiny!:D
See ya soon další neděli! 🙋