Letopisy Narnie ( FF )

26.

Hned zrána je všechny probudil hlas malé Gael, která je budila. Na nebi zářila modrá hvězda, kterou měli následovat.
Modrá hvězda je vedla někam do hloubky ostrova, do části, ve které ještě nebyli. Vedla je do hloubky hustého lesa, jehož koruny stromů zastiňovaly měsíc, který ještě stále svítil.
Nakonec došli k obrovskému stolu. Bylo na něm spousta jídla, ale bylo to zvláštní. Nevěděli sice, jak dlouho tam to jídlo bylo, ale vypadalo velice čerstvě. Asi v tom byla magie.
Někteří z nich, kteří měli rádi jídlo a slintali jenom, když se o něm mluvilo, se ke stolu vrhli, ale zarazil je Kaspian s tím, že jídlo je údajně otrávené.
Při bližším prozkoumání stolu si totiž s Edmundem všimli, že u něj sedí tři muži. Byli sice naživu, ale nehýbali se a ani nemluvili. Jenom bylo vidět, že dýchají. Byli jako sochy, kterým někdo dal takový položivot.
Arya tím vším byla na jednu stranu fascinována, ale na druhou ji to děsilo. Nic takového ještě v celé Narnii neviděla a byla ráda, že ji Kaspian vzal s sebou, i když byla teď ve fázi, kdy by ho nejraději zabila.
Modrá hvězda se před nimi objevila a začala silně zářit, až si všichni museli zakrýt oči, aby neoslepli.
Když oči otevřeli, nebyla před nimi už žádná hvězda, ale dívka. Byla celá v bílém, bílé vlasy, bílá pleť. Nebyla sice ve své podobě hvězdy, ale zářila i tak. Co na to říct, byla opravdu krásná, možná proto na ni Kaspian s Edem tak zírali. Ale Arye se to nelíbilo. Nebo spíš, u Kaspiana jí to bylo fuk, ale u Edmunda..
Nevěděla, jak to popsat. Byl to snad hněv? Hněv na tu dívku? Zlobila se, protože se takhle Edmund koukal na ni, než na Aryu? Jak jen se tomu říká. Ano, žárlivost. Ale to je přece blbost. Arya nemá důvod žárlit, o nic nejde. Je to jenom hvězda. Nic víc.
Dívka jim vysvětlila, co všechno se teď v Narnii děje a co můžou udělat pro to, aby to skončilo.
Arya bedlivě poslouchala a upřímně? Poprvé za dlouhou dobu měla strach z toho, co přijde. Naposledy se takhle bála, když se chystala bitva mezi Bílou čarodějnicí a Aslanovou armádou.
A potom až teď. Bude to temné a těžké. Ale věřila, že to dokážou. Jako vždycky.

Pluli směrem, kterým jim dívka ukázala. Jejich cíl byl něco jako mrak na moři, který byl zahalený do zeleně mlhy, kterou předtím viděli na prvním ostrově a ve které zmizeli lidé na loďce.
Eustace - drak nemohl být s nimi na palubě, tak létal okolo a vyhlížel. Zatím by se dalo říct, že byl celkem klidný, což znamenalo, že se k ničemu zelenému ještě neblíží.
Arya seděla na přídi a čekala. Nevěděla, co ve zbylých chvílích dělat. Nic ji nebavilo.
,,Ahoj," řekl někdo vedle ní, kdo nejspíš teprve přišel.
Ani se nemusela koukat kdo to je, protože jí to bylo jasné.
,,Ahoj, Ede," odpověděla, pohledem stále hleděla na moře před sebou.
,,Co tu děláš?" nejspíš nevěděl, jak začít konverzaci.
To Arya nechápala, proč by mu dělalo problém s ní navázat konverzaci, když mu to nikdy problém nedělalo?
,,Co bys asi řek? Čekám, až připlujeme k té zelené nadílce a umřeme při záchraně Narnie," odpověděla s nehybným pohledem Arya, stále zírajíc na moře.
,,Proč myslíš, že umřeme?" zeptal se nechápavě Edmund.
,,Není to jasný? Tohle není jen tak obyčejná bitva. Ani nevíme, do čeho přesně jdeme. Není to možná ani nic hmotného. Může to být něco abstraktního, něco, s čím jsme se ještě nesetkali. A ty se mě ptáš, proč si myslím, že umřeme?" konečně se na něj Arya podívala.
V jejich očích byl vidět strach.
,,Aryo, bude to dobrý. Už dvakrát jsme zlo porazili, porazíme znovu," snažil se ji Ed uklidnit, ale zřejmě to moc nepomáhalo.
,,Hhh, snad máš pravdu," nechala ho při tom Arya.
Bylo zbytečné se s ním hádat. A rozhodně se nechtěla hádat teď, když si mají užívat poslední volné chvilky.
,,Aryo, musím ti něco říct," začal pomalu zase mluvit.
A je to tady. Chce mi říct něco, pro něj, důležitého. Proto byl tak nervózní.
Arya dělala, že jí to moc nezajímá.
,,Hm?" odsekla jenom.
Edmund si povzdechl a neklidné poposedl.
,,Hele, tohle mi nikdy moc nešlo, jo? Ani nevím, jak začít," začal to okecávat.
,,Prostě nějak začni," pokrčila rameny Arya.
,,Tak dobře. Já jenom, jestli tohle přežijeme. A dopadne to dobře. Tak mě napadlo, jestli bys nechtěla.. no, se třeba vdát?" nadhodil ledabyle.
Arya se na něj hned otočila.
,,Cože? To tě navedl Kaspian?" zrudla v obličeji a už byla připravená ztropit scénu.
,,Co? Ne! Takhle jsem to nemyslel! Myslel jsem, jakože třeba za mě, nebo tak," postupně mu hlas uvadal, jak se styděl to říct.
Arya se zarazila. Došlo jí to.
,,Ale.. vždyť, ty přece odejdeš, jako vždycky," otočila se zase směrem k moři.
,,Mohla by jsi třeba se mnou?" nadhodil.
,,Víš moc dobře, že to nejde," odpověděla smutně Arya a tím jejich rozhovor skončil.

Vlastně si ani jeden v podstatě nic neřekli. On jí neřekl, jestli ji má rád, ona to neřekla jemu. Celá ta situace byla zvláštní.
Arya nad tím přemýšlela celou dobu, ale musela potom své myšlenky rychle ukončit, protože se blížili k zelené mlze. Bitva začíná.
Jitřní poutník vplul do temnoty.

Tak, máme tu předposlední, možná předpředposlední kapitolu:D uvidím, jak mi to vyjde.
Ještě se chci omluvit za to, že je tahle kapitola taková mišmaš, ale jak už jsem párkrát ( snad ) zmiňovala. Tenhle příběh se mi píše hrozně pomalu a připadá mi, že ho píšu věčnost, i když ho vlastně píšu kratší dobu, než příběh minulý:D takže se ho snažím co nejrychleji dokončit a dostat se ke konci, na který se upřímně těším ze všeho nejvíc, protože se konečně dozvíte, co je Arya zač. Nebo spíš, kdo jsou její rodiče a podobně. A doufám, že Vám to nebude připadat moc přitažené za vlasy nebo tak:D mně osobně tam nesedí moc jedna věc, takže se ji ještě pokusím nějak vysvětlit, aby to smysl dávalo, takže doufám, že se to nakonec bude líbit a bude to dávat trochu smysl:D
See ya soon 🙋