Letopisy Narnie ( FF )

5.

Potom ho dovlekly na kamenný stůl před čarodějku, která si k němu klekla a něco mu šeptala do ucha. Podle jejího výrazu Arya usoudila, že to zřejmě bude něco zlomyslného a výsměšného. Poté se čarodějka zvedla a začala mluvit ke všem poddaným. Mluvila o prastaré magii a o tom, že si celou Narnii podrobí. Aryu ta slova vyděsila, protože netušila, co tím přesně myslí a co teď chce s Aslanem udělat.
Teprve až teď si Arya všimla, že má čarodějka v ruce asi 30cm dlouhý nůž s velice ostrou čepelí. Už jí bylo jasné, že chce Aslana zabít. Věc, kterou však nechápala byla ta, proč se Aslan nebrání a co má tohle všechno znamenat. Vždyť je pravým králem Narnie, nesmí umřít. Co bude, když se nechá zabít? To se jen tak vzdá? Než si však Arya stačila všimnout co přesně se děje, Aslan už byl mrtvý. V jeho boku byl zapíchnutý nůž a čarodějka nad ním klečela s vítězným úsměvem na tváři.
Arye se nahrnuly slzy do očí. Tohle bylo to nejhorší, co kdy viděla. A nemohla s tím nic udělat. Aslan je mrtvý. Arya se opřela zády o strom a snažila se pravidelně dýchat, aby nedostala záchvat pláče. Stála tam hodně dlouhou dobu. Tak dlouhou, že čarodějka a její poddaní už dávno odešli a bylo tam ticho a pusto. Teda, skoro ticho. Arya uslyšela nějaké posmrkávání, jako kdyby někdo brečel. Pomalu vykoukla zpoza stromu a uviděla Edmundovy sestry, jak sedí na kamenném stole u Aslanova mrtvého těla a pláčou. Arya si nebyla jistá, jestli k nim má jít a rozplakat se s nimi, nebo jestli má zůstat nepozorovaná a vytratit se. Rozhodla se pro to první. Už se k čarodějce nechtěla vrátit. Bála se jí a byla znechucená tím, co čarodějka udělala.
Když vyšla zpoza stromu a holky si jí všimly, na chvíli přestaly brečet a zarazily se. Podívaly se po sobě se zmatenými výrazy. Arya k děvčatům přišla a absolutně nevěděla, co by měla říct. Všechny tři na sebe chvíli koukaly, dokud se neozvala jedna z Edmundových sester, ta starší.
,,Ty jsi Arya, viď?" zeptala se.
Arya ohromeně přikývla. Starší Edmundova sestra k Arye natáhla ruku a chtěla, aby šla k nim.
,,Nás se nemusíš bát. Já jsem Zuzka a tohle je Lucinka. Edmund nám toho o tobě hodně povídal," usmála se.
Ta malá, Lucinka, se na Aryu taky příjemně usmála a Arya pochopila, že jim může věřit.
Chytila se Zuzky za ruku a šla blíž k nim. Celé hodiny seděly všechny tři na kamenném stole u Aslanova mrtvého těla a plakaly, objímaly se a povídaly si. Arya zjistila, že holky jsou stejně super jako Edmund a může jim říct cokoliv. Řekla jim tudíž o všem, co s čarodějkou prožila a co všechno udělala Edmundovi. Nakonec z toho veškerého povídání usnuly. Probudily je malinké paprsky slunce, které je lechtaly na spících tvářičkách.
Dívky se vzbudily a chtěly odejít, když vtom se země zachvěla tak silně, že všechny tři spadly na zem. Když se zvedly a ohlédly se zpět na kamenný stůl, tak uviděly něco velice divného.