Voda proudila dál a Othalla začínala panikařit. Vždyť se za chvíli potopí! Sakra, čím to mám ucpat? ČÍM TO MÁM UCPAT?! Pak jí pohled padl na plachtu. Věděla, že jí stejně nebude potřebovat, a tak z ní kus urvala, srolovala ho a nacpala do díry. Nejhorší proud sice ucpala, stále sem ale zatékalo a loď byla už docela dost plná.
Rychle otevřela svůj koš, vyndala z něj boty, z bot náhradní tětivy, tětivy uklidila a koš zase zavřela. Náhradní obuví pak začala vylévat vodu z člunu. Vody pomaličku ubývalo, stejně tak jako dívčiných sil. Hladina v loďce jí opět sahala jen ke kotníkům a tak se černovláska rozhodla pro krátkou pauzu. Usedla na lavičku a zhluboka vydechla.
Po chvíli uslyšela zašustění ptačích peříček a zaškrábání pařátků přistávajícího mořského ptáka o dřevo. Nebo se alespoň domnívala, že je to mořský pták, protože opeřenec přistál na stěžňovém ráhnu z druhé strany plachty. Oth viděla jen jeho světlé drápky zarývající se do dřeva a tmavou siluetu na plachtovině. Zafoukal trochu prudší vítr a pták musel zamávat křídly aby neztratil rovnováhu. Povedlo se mu ale jedním z nich narazit do nahoře zavěšeného dívčina luku a shodit jí ho přímo na hlavu.
„Au! Hej, leť odtud! Kšá!" křikla na něj, přitom si mnula bolavý zátylek. Pak si ale uvědomila, že luk spadl. A věci většinou padají DOLŮ, takže to znamenalo, že... „Ne, ne, ne, NÉ!" Luk se válel ve vodě na dně člunu. Othalla se pro něj rychle vrhla a vytáhla ho. Vlhkost mohla tětivě ošklivě ublížit a ona to nechtěla riskovat. zkontrolovala ji a když zjistila že je v pořádku, radši si luk hodila přes rameno. Nechtěla tomu ptákovi dát šanci, aby jí znovu shodil zbraň.
Potom zase začala vylévat botami slanou vodu. Věnovala se jen své práci, takže si vůbec nevšimla nebezpečí před ní. Voda se tam začínala vařit a bublat a pod hladinou číhal hladový zelený gejzírník. Kdyby nebylo toho ptáka, černovláska by už nežila.
Bílý havran seděl na ráhně, zvědavě vykukoval zpoza plachty a pozoroval dívku při práci. Přišla mu docela zajímavá. Potom zaslechl zvláštní kloktavý zvuk. Otočil hlavu a spatřil černý obrys vodního draka asi jen deset stop od přídi. Peříčka na krku se mu vzadu na krku načepýřila a on strachy zakrákal.
Othalla ten zvuk uslyšela a rychle se po něm ohlédla. Neviděla však, odkud to přišlo. Najednou ale vyletěl zpoza plachty velký bílý pták a nalítl jí splašeně do obličeje. Ona zaječela a snažila se couvnout, neměla však kam. Přepadla z člunu přímo dolů do vody. Sotva se vynořila nad hladinu, uslyšela hnusné křupnutí a ránu. Když se tam ohlédla, uviděla jen dřevěné trosky a mizící ploutev zeleného gejzírníka. Ten odplouval pryč z místa činu, spokojený se svým dnešním úlovkem. V tlamě si totiž nesl dívčin koš s náhradním oblečením, tětivami a toulcem šípů. Když ten večer doplul do svého doupěte a ochutnal, byl velmi naštvaný, protože ta věc byla nepoživatelná.
Dívka rychle doplavala na břeh. Měla ohromné štěstí, že v téhle části teplý proud obeplouval jeden z výběžků Blpu tak blízko. Seděla na písčité pláži a téměř slyšela, jak se její srdce snažilo strachy vyskočit ven z hrudi a odskákat co nejdál. Vedle ní přistál na kameni bílý havran, zakrákoral a rošťácky na ní pohlédl jedním modrým okem. „D-díky že jsi mi narazil do obličeje." dostala ze sebe. Havran na ní mrknul, pak vyskočil do vzduchu a odlétl pryč. Byl rád, že se mu povedlo dostat tu divnou dvounožku ven z lodě včas.
Othalla tam ještě chvíli seděla a dívala se na vzdalující se bílou tečku. Pak se rozhlédla kolem. Tohle rozhodně nebyla ta část ostrova, kde měla čekat na loď se zásobami od Tichého Svenna. Měla doplout mezi severní útesy. Pokrčila rameny. Asi tam budu muset dojít pěšky.
Vstala, oklepala si písek z kalhot a vydala se podél pobřeží dál po směru teplého mořského proudu. Nasadila tempo a to se jí docela dařilo držet. Jistě, i tím děravým člunem by to bylo rychlejší, ale teď když přišla o zavazadlo, které by ji zdržovalo, šla dostatečně rychle. Nejvíc se zdržela, když musela přejít prudce tekoucí potok ústící v moři, obejít strmější útesy a prolézt divokým ostružiním. Taky jí praskla tětiva, pobyt ve vodě jí zrovna dvakrát neprospěl. Její zbytky Oth zahodila a dřevěnou část luku si vzala jako hůl, protože luk bez tětivy je jen pouhý křivý klacek.
Všechno se pokazilo, když už byla blízko cíli. Dostala se až k Zapáchajícímu poloostrovu, malému výběžku, na kterém stál jeden z úzkých, vysokých útesů. Jistě, černovláska mohla jít stále podél pobřeží, byla by to pro ni ale delší cesta. Tak se rozhodla vzít to zkratkou. U úpatí Zapáchajícího útesu zahnula doprava do lesa a nechala tak levou cestičku vyšlapanou od zvěře vedoucí podél moře za sebou.
Tmavě zelené koruny stromů se nad ní po několika krocích uzavřeli a ona se ocitla v šeru lesního podrostu. Sem tam viděla dívka proběhnout černé veverky, zahlédla jich ale jen několik, protože se na Blpu zase přemnožili hrůzáci hroziví. V dálce na jedné mýtině se mihlo i pár kanců. Už měla za sebou víc jak polovinu cesty lesem, když celý les najednou utichl. V jednu chvíli slyšela Othalla chrochtat svině a bzučet lesní včely. Potom, aniž by to postřehla, přešel hluk lesního života ve všudypřítomné děsivé ticho.
Ucítila na zátylku horký vzduch a zaslechla tichounké zavrčení následované hlasitým zakručením břicha. Pomalu se otočila. Přímo za ní stál v podřepu oranžový děsovec obludný a chystal se skočit.
(897 slov)
ČTEŠ
Ledové Eso
Fanfic(Pokus o) FF na HTTYD Hmm... takže sem mám napsat popis. Tak jo, ve zkratce je to příběh jedné... Blbky? Blpky? Blpanky? Agh... prostě příběh holky Othally která pochází z ostrova Blp a jejího draka plemene Ledové Eso.
