Miss us? (Sherlock)

4. Bestie

Kdo to mohl tušit?

San Francisco se Sebastianovi Moranovi jednoduše nelíbilo. Všechny ty maličké ulice oproti obrovským mrakodrapům a strmým cestám, lidé různorodí jako motýlí křídla a tolik historie a politiky - to ale jistým entitám, které rozhodovaly o jeho osudu nevadilo, ba naopak se v tom vyžívaly.

Rozhlédl se po ulici, nad kterou měl dohled a pohladil rukou odstřelovací pušku, která stála připravená vedle něj na kraji střechy. Šéf ho poslal jako posilu, kdyby se něco zvrtlo a přišlo by se na to, kdo přesně má tu malou nesrovnalost na svědomí.

Zpozorněl, když uviděl mladou ženu, jak vychází z předem domluvené budovy a zařazuje se do proudu nic netušících civilistů uprostřed ulice. Mohlo se zdát, že prostě jen jde na schůzku, na snídani, možná dokonce do práce, ale Sebastian už s ní chvíli pracoval a poznal, že byla natěšená jako malá holka.

Hlavou mu prolétlo, jestli to není prostě jen další bonusová vlastnost ke genialitě; dychtivost vidět svoje experimenty pracovat a uspět. Jednou řekla, že svět je její hřiště a ostatní vidí jen grandiózní pódium, a ačkoli nechápal, proč musí mít všichni géniové, které potkal, takovou obsesi vůči dramatičnosti, došlo mu vcelku hned, že tahle divadelní představení ji dostanou do maléru. Naštěstí měla schopnost lidi fascinovat; Sebastian měl tendenci ji sledovat vždycky, když nebyla v bezpečí Jimových základen a ani největší kriminálník světa nebyl zrovna v nejlepším rozpoložení, když chodila na mise bez jakékoli podpory.

Sebastiana občas napadlo, že Moriartymu opravdu po tolika letech na někom záleží.

Akce se dala do pohybu. Dům, jež stál naproti tomu, kde sídlil odstřelovač, rozzářilo obrovské 'Did you?'. Žena na silnici se zastavila, stejně jako pár zmatených kolemjdoucích, a začala si chystat pódium. Moranovy nervy pracovaly, navzdory letitým zkušenostem a vědomí, že dáma patnáct metrů pod ním ví přesně, co dělá. Budova na rohu ulice nahoře s ohlušujícím rachotem vylétla do vzduchu, Jimova spolupracovnice dokončovala své vzkazy Velkému Bratrovi (to je alespoň normální přezdívka, pomyslel si) a Sebastian sledoval okolí ostřížím zrakem.

Představení muselo skončit rychle, kvůli velkému zájmu obecenstva, a odstřelovač doufal, že i hladce, to zase kvůli velkému zájmu obecenstva o herce hlavních... rolí.

"Tour pokračuje v: Londýně!" ozval se najednou hlas se silným irským přízvukem a Sebastian málem zaječel leknutím. Chvíli vydýchával úlek, načež zamračeně přejel pohledem po svém oblečení. "Karma ti to vrátí, ty vynalézavej bastarde," zamručel poté, co samozřejmě zase nenašel nějaký hrozně chytrý úkryt pro Jimovu speciální štěnici.

"Slyším tě, drahoušku. Ale slečna Holmesová ti to všechno vysvětlí, až bude po show. A Sebastiane - dívej se na cestu." zapředl Moriarty, ani to ale odstřelovače nespletlo, poslední věta měla seriózní podtext. Slečna Holmesová mu pravděpodobně zase odřekla posily a později je sabotovala, když je za ní stejně poslal.

Moran samozřejmě dával pozor. Být nepozorný se nevyplácelo, když vás platil nejnebezpečnější kriminálník na světě.
Tak či tak, když se věci začaly nepříjemně rychle komplikovat, byl připravený.

"Dostaň ji odtamtud," zavrčel Pavouk a jeho zaměstnanec se málem otřásl. Tenhle tón znal až moc dobře. Vztek, nekontrolovaný vztek bestie, které se někdo snaží sebrat, co je její.

Kdo to mohl tušit?