Miss us? (Sherlock)

8. Madeleine

"Madeleine Durandová." Mycroft hodil napěchovanou složku na stůl před Sherlocka, zatímco John se na štos papírů a fotku z ročenky vepředu mračil zpoza detektivova ramena, opřený o stěnu Mycroftovy kanceláře, kde se právě nacházeli.

"Ta holka ze záznamu kamer," poznamenal doktor očividné a zamračil se ještě víc, zatímco přešel ke stolu. "Takže falešný poplach. Podle tohohle přece celé své dětství prožila v Marseille. Možná najatá herečka?" ukázal na fotku a otočil se na bratry Holmesovy.

Mycroft však s povzdechem zavrtěl hlavou. "Ano i ne, doktore Watsone. Jak si v delší verzi přečtete, Madeleine se narodila dvacátého prvního května roku 1993. Vyrůstala u Fabiena a Édith Durandových v Marseille, spolu se dvěma dalšími sourozenci, Clémence a Jacquesem, oba mladší. Chodila na základní školu, poté na střední školu, teď už pár let hraje v divadle v jiné části města, kde má i malý byt a snoubence. Nebo alespoň tomu měli všichni věřit. Madeleine opravdu vyrůstala u Durandových, opravdu chodila na základní školu a podle všeho je i datum narození pravé. Tady ale pravda končí." odtušil zlověstně starší Holmes a na krátkou chvíli se odmlčel, jen aby se s hlubokým povzdechem otočil na Sherlocka.

"Víš, kde byli naši rodiče dvacátého prvního května roku 1993?" Nebyla to ani tak otázka, jako spíš oznámení. Mladší z Holmesů jen kývl, ale když se Mycroft neměl k pokračování, rozhodl se to pro Johna vysvětlit. "Naši cestovali pár let všude možně po světě. Mycroftovi bylo devatenáct, začínal na vysoké a měl... vlastní plány, mně bylo dvanáct a tu dobu co byli pryč, jsem žil částečně u strýčka Rudyho a částečně s Mycroftem v rodinné londýnské rezidenci, kterou tak nesnášíš," ušklíbl se jen tak mimochodem Sherlock a John nad ním pobaveně protočil očima, ale oba cítili vážnost celé situace až moc na to, aby se úplně uvolnili.

"Rodiče neměli žádné nepřátele nebo problémy, takže jsme jejich rozhodnutí, že se najednou v roce 1992 rozhodli odjet na cestu kolem světa, moc nezpochybňovali. Máti už taková je, otec jí nic neupře a nám oběma to hrálo do karet, nakonec jsme nehledali moc důvodů, proč by to nešlo. Zhruba každý týden nám dávali vědět co dělají. Já ty zprávy skoro nečetl, Mycroft jen z povinnosti. Od pondělí sedmnáctého května až do neděle dvacátého třetího byli ve Francii, specificky výlet po Provence, zakončeno třídenním pobytem v Marseille." Sherlock se na Mycrofta krátce podíval, jako by se ujišťoval, že se nespletl. Starší bratr na něj jen chvíli bez mrknutí hleděl, než překvapeně přikývl. Setkal se s Johnovým klidným pohledem a zvednutým obočím, jako by se ho jej doktor ptal, jestli ho Sherlockova výjimečná mysl překvapuje. S údivem zjistil, že vskutku ano, překvapuje.

"Museli to mít velice dobře připravené. Náhradní, diskrétní rodiče, kteří touží po dítěti tak moc, že budou hrát těhotenství náhradní matky, utajený porod, podplacený personál v nemocnici, zfalšované dokumenty, náhradní alibi pravých rodičů..." odříkával detektiv, když procházel prvních pár papírů ve složce. Náhle se zarazil. "Vyšlo to dokonale," a s přimhouřenýma očima se zadíval na svého bratra.

"Máti je přeci jen chytrá, věděla co dělá," odmávl to Mycroft, ale Sherlock na něj nepřestával zírat.

"Co? Myslíš, že jsem o tom věděl? Měl jsem na práci jiné věci," poznamenal. Při poslední větě mu očima probleskla neznámá emoce, skoro jako by velký Mycroft Holmes něčeho litoval. "Jiné věci, hm, to ano," připustil jeho mladší bratr chladným tónem, ale když se poté otočil zpátky ke složkám, bylo jasné, že od tématu radši upustil.

"Musela mít komplice. Ne, že bych nevěřil matčině urputnosti a mateřskému instinktu, ale někdo kolem by něco věděl. Řekli by to svým rodinám, partnerům... Tohle všechno víš jen proto, že jsi dost tahal za nitky, jinak by to ti lidi nikdy nepřiznali. A pokud jim máti nijak neučarovala, neměli důvod být tak věrní. Navíc to všechno dokonale vyšlo. Vždycky se vyskytne chyba, ať jakkoli malá, v takhle komplikovaných plánech pokaždé. Tak proč tady žádnou nevidím?" dokončil detektiv a netrpělivě bubnoval konečky prstů o desku stolu, zatímco upřeně civěl na složku před sebou.

"Možná je to až moc dokonalé schválně? Může to být jen výmysl, co vás má zmást, přesvědčit nás všechny o tom, že tahle Madeleine je opravdu vaše sestra," navrhl John, očima těkajíce po obou bratrech. Sherlock se na něj zaujatě podíval. "Co tě k tomu vede?" naklonil mírně hlavu, aniž by ze svého spolubydlícího spustil oči.

Tahle stoprocentní pozornost, které se mu čas od času od Holmesových dostalo, Johna maličko vyváděla z míry. Samozřejmě byl zvyklý, koneckonců, pár let zkušeností už měl, ale Sherlockův pohled byl zapálený tou podivnou energií, kterou dostával jen při případech, a na tu si úplně nešlo zvyknout nikdy. Na těch očích bylo něco definitivního, jako by jim nic neuniklo. Říká se, že oči jsou okna do duše, ale John si byl jistý, že ty detektivovy byly používány hlavně jako nástroj k hledání všech skrytých maličkostí, ze kterých se skládaly velké pravdy. Jen zřídka jim propůjčil svoje vlastní srdce k nahlédnutí. Sherlockovy oči nebyly okna do jeho duše, byly to okna do duší ostatních. John si pomyslel, že proto se ho tolik lidí stranilo. Kromě hrubosti, neomalenosti a čisté upřímnosti, kterou tolik lidí nemělo rádo, viděli všichni odraz sami sebe. A kolik lidí se rádo vidí bez iluzí, kolik lidí dokáže přijmout tvrdá fakta?

"No, říkal jsi přece, že je to až moc vyvedené... Jistě tě to napadlo?" zamračil se zmateně Watson. Sherlock se na něj ještě chvíli díval, než odpověděl.

"Samozřejmě, že mě to napadlo, ale zvážil jsem to, a nemyslím, že se nás snaží obalamutit, alespoň ne zatím. Tebe to ale zaujalo, a něco si za ta léta mohl pochytit, byť nevědomky," Na chvíli bylo ticho, načež si Mycroft málem odfrkl. 'Samozřejmě, že mě to napadlo?' Starý dobrý arogantní bratříček, pomyslel si, ale Sherlock už se na něj díval s nestydatě samolibým, provokativním úšklebkem. "Chceš něco dodat, drahý bratře?" Dotázaný se ironicky usmál. "Vůbec ne."

"Ehm, dobře, nikdo nemá co dodat, to je fajn. Co se doopravdy stalo s Madeleine po tom, co dokončila střední?" rozsekl John napjatou atmosféru, načež si Mycroft povzdechl a těžce dosedl do svého křesla. Mladší Holmes se pohodlněji usadil do své židle a založil si ruce na hrudi.

"Tady začíná ta horší část. Slečna Durandová ani na střední školu nenastoupila, v listopadu, během šestého ročníku základní školy, se totiž ztratila. Rodiče nahlásili její zmizení večer v den, kdy se nevrátila ze školy. Policie to vyhodnotila jako útěk z domova a dál se tím nezabývala, zmizely všechny věci, které by mohlo dítě jejího věku považovat za důležité, tudíž to mohli policisté odložit, aniž by se dvakrát zamýšleli. Vyšlo jim to přesně, jak chtěli."

"'Jim'? Komu jim?" přerušil ho zmateně John. Mycroft si znovu povzdechl a promnul si znaveně obličej.

"Moriarty. Jamesovi Moriartymu a Madeleine Durandové."