Miss us? (Sherlock)

5. Zodpovědnost

Po krátkém rozhovoru mezi Mycroftem a (již oblečeným) Sherlockem oba obyvatelé 221B Baker Street souhlasili s rychlou návštěvou Mycroftova soukromého sídla, i když mladší z Holmesových vyhověl jen kvůli zvědavosti. Jeho starší bratříček se zdál nervózní, tak moc, že by si známek jeho nepokoje všiml snad i John. Byli usazeni ve stejném autě jako on, a tak se mohl bavit nestydatým zíráním na jeho osobu, což Mycrofta k detektivovu nesmírnému potěšení vyvedlo z míry natolik, až se ohradil, aby na něj necivěl. Sherlock s nevinným výrazem překvapení vepsaným ve tváři odpověděl, že jen dedukuje, aby nevyšel ze cviku.

Když dorazili na místo, John si usmyslel, že ze srdce nenávidí portréty. Tento vcelku rychle utvořený názor se dostavil, ostatně jako mnoho dalších, když se Sherlockem řešil případ. Napřed tu byl ten incident s vyčenicháním Euros, kdy sám sebe ujistil, že do Holmesovské rezidence v Londýně už nevleze, protože ti lidé, co na něj koukali z obrazů, se podobali Sherlockovi tak moc, že by z toho měl noční můry ještě pár týdnů. Vážně, jeden Sherlock Holmes za celý život stačí. No a dnes, dnes musel stát na chodbě před pracovnou staršího Holmese a poslouchat, jak Sherlock Mycroftovi domlouvá. Sherlock Mycroftovi domlouvá. Na svém životě vážně miloval ty nestabilní věci, vztahy a události. Někdy se vám "zabije" nejlepší přítel, někdy se vám narodí dítě a někdy dostane Britské impérium vynadáno od nezodpovědného mladšího bratra. A právě teď musel John Watson stát na chodbě s těmi ďábly v obrazech a doufat, že si to ti dva vyříkají rychle, sakra!

•••

Sherlock se na svého bratra nevěřícně podíval, tu samou hodinu již poněkolikáté. Temné kudrliny mu při tom pohybu spadly do ledově zbarvených očí, ze kterých vycházelo hluboké neporozumění, jinými slovy pohled, který by se dal volně přeložit jako, 'Zatemnily ti ty koláčky mozek?'.

"Takže si to zrekapitulujeme, abys mi snad nezapomněl říct ještě něco. Už pár let pozoruješ zvláštní aktivity v Americe, co se napřed zdály jako normální zločiny, ale jsou efektivnější a kreativnější. Jen tak na okraj, nenapadlo tě, že by to třeba mohl být někdo, kdo zfalšoval svou smrt, chce se na chvíli uklidit a pokračovat kde skončil?" Detektiv vypadal nekompromisně, pevný pohled a celou svou pozornost věnoval jen Mycroftovi. Ten se nepříjemně ošil a trpce si připomněl, že v těchto situacích to byl většinou on, kdo vyslýchal a tvářil se nepřístupně. Chtíc se ohradit uhnul pohledem a navlhčil si rty, jak skládal dohromady důstojnou odpověď. Sherlock se jen ušklíbl.

"Ne, Mikey, mlč, neskončil jsem. Postupoval jsi podle standardní procedury, poslal tým agentů, ať dotyčného sleduje z povzdálí. Tenhle někdo ale byl chytrý, a dlouho jsi nedostával žádné výsledky. Poslal jsi nejlepší lidi a pořád nic, skoro žádné informace, tvoje zvědavost rostla, až do dneška. Kdy se mladá dáma postaví doprostřed přelidněné ulice, odbouchne polovinu, zeptá se jasně přímo tebe, jestli ti chyběla, a znovu zmizí z radaru. Jen tak. Ou, a mimochodem, je to naše sestra."

Místnost naplnilo mrazivé ticho. Starší Holmes se v křesle narovnal, odhodlán nenechat se úplně zostudit.

"Není to nic malého, to uznávám. Ale věř mi, že už se na tom pracuje a je to pod kontrolou."

Sherlock se v křesle předklonil, obočí mu vystřelilo nahoru a na tváři se mu usadil znepokojující úsměv.

"Co přesně je na tom pod kontrolou?" Hlas mu nebezpečně rychle přeskakoval ke zpěvavému tónu, což Mycrofta přinejlepším zarazilo, když si uvědomil, koho mu to připomínalo. "Víš aspoň, kdo to je? Znáš její jméno? Jestli s někým spolupracuje? Jediné, co z oné události jde usoudit, je, že ta holka tvrdí, že je naše sestra. Podle záznamu a množství času, které se ti vyhýbala, bych tomu i dokázal uvěřit. A teď mi pověz, jak je to možné! Může jí být tak dvacet pět, a pokud je opravdu náš sourozenec, jeden z nás by si musel všimnout, že je máti těhotná, nehledě na to, že by nám to řekla."

Teď už Mycroft vyloženě uhýbal pohledem, což Sherlockovi řeklo všechno, co potřeboval. Mladší Holmes rozhořčeně vstal z křesla, tvář najednou zkřivená do pohrdavé grimasy.

"Ah, jistě. Tvoje období. Nestačí, že to, cos udělal, zkazilo vzpomínky a poškodilo všechny rodinné vztahy, teď už to všechno prosakuje i do vzdálené budoucnosti. Dobrá práce!" 

Mycroft si mimoděk všiml, že i když byl Sherlock naštvaný k nepříčetnosti, dokázal se pohybovat ladně jako kočka, jako vždy. Prásknutí dveřmi však bylo stejně hlasité a neomalené, stejně jako před dvaceti lety, kdy se jejich bratrské pouto začalo hroutit jako domeček z karet.