Dcera krve[POZASTAVENO]

2.Pravda

Rubínka nemohla rozlepit oči. Neměla na to sílu.
Vnímala že je na břehu, mokrá srst se jí stále lepila k tělu, někde za sebou slyšela šumění vody a okolo nějaké hlasy.
Přiměla se otevřít oči.
Zamžourala na okolní svět a přivítalo jí vyděšené mňoukání.
,,To je ona!"
,,Nemůže být!"
,,Tahle je moc mladá!"
Rubínka zaostřila všimla si, že se kolem ní shromáždilo několik koček. Ohromili jí jejich jasné barvy. Ona sama celý život žila ve společnosti černých koček, tohle bylo něco jiného. 
Rubínka si všechny měřila červenýma očima a zajímalo jí, proč jsou všichni tak vyděšení.
,,Co se tu děje?!" Zeptal se nějaký ledově chladný hlas, který Rubínku tak překvapil, až se zachvěla.
Do jejího zorného pole se dostal bílý kocour s jasně modrýma očima který byl nejspíš vlastník toho hlasu. Když jí spatřil, ztuhl.
Rubínka nechápala co všem je.
,,Kdo jsi?" Zeptal se podezíravě.
Rubínka se uchechtla, a ani nevěděla proč. ,,Ech, kočka co se právě málem utopila?"
Bílý kocour zavrčel. ,,Jména tvých rodičů. Kdo je tvoje matka a odkud jsi?" Zasyčel a Rubínka sebou cukla. Co ho žere? A proč chce znát kdo je moje matka? Ovládlo jí hrozné podezření, ale nasadila klidný hlas.
,,Moji rodiče? No, Půlnoc a Noční oheň" odpověděla vyrovnaně a čekala co se stane.
Kočky začali nevěřícně mňoukat.
,,Lžeš!" Sykl bílý kocour. ,,Noční oheň je mrtvý"
Rubínka překvapeně zamrkala. ,,Proč by měl být mrtvý? Je to můj otec a Půlnoc je moje matka. Pokud to chceš vědět, mám i sestru Jantarku a Růženku, kdyby něco"
Bílý kocour na ní zíral. Tvář měl chladnou, ale oči mu zmateně plály.
,,Nech jí vydechnout" řekl nějaký hlas a vedle toho kocoura se objevila další kočka, černá se zlatýma očima.
Bílý kocour vypadal, že se chce přít, ale pak se k té první kočce přidala druhá, na chlup stejná.
,,Jestli jí tu necháš, může se jí něco stát a ty nezískáš svoje odpovědi" dodala a vlídně se na Rubínku usmála. Ta neměla absolutní tušení co se tu děje.
Zlatooká kočka jí pomohla vstát, a vedla jí k nějaké jeskyni. Rubínka si všimla že těch jeskyň je tu mnohem víc, každá byla plná kočičích pachů.
,,Kde to jsem? Co se to děje? Kdo jste? Proč řešíte moje rodiče?" Vychrlila ze sebe a zlatooká kočka se usmála. ,,Jsem Divoká Zlatka, léčitelka Havraního klanu" víc jí neřekla.
Když vkročili do jeskyně, Zlatka ukázala na roh doupěte a sama šla hledat nějaké bylinky.
Rubínka si mezitím čistila mokrou srst a snažila se zahřát.
Zlatka k ní přišla s bylinkami v tlamičce. Položila to před ní a řekla: ,,Sněz to"
Rubínka na ní nedůvěřivě pohlédla a přimhouřila oči. Co když mě chce otrávit? Uvažovala, ale po chvíli bylinku snědla. Chutnala hnusně, a Rubínka litovala že to udělala.
Zlatka se posadila naproti ní, a měřila si jí vnímavýma očima.
,,Ptej se" pobídla jí. Rubínka dostala tu možnost, ale nyní nevěděla na co se zeptat první. Pak se rozhodla. 
,,Co jsou všechny ty kočky... Ehm, zač?" Zeptala se nervózně a hned si vynadala. Ona se ničeho nebojí!
Divoká se usmála a řekla: ,,Víš, skupině koček s různými postaveními se říká klan. Žijeme pohromadě, lovíme, chráníme se navzájem. Klan je něco jako rodina, velká náročná rodina. Existují ještě tři další klan: Soví, Sýkorčí a Orlí. My jsme Havraní.
Každý má v klaně svou pozici. Ten bílý kocour, to byl Chladný měsíc, náš velitel.
Ta druhá kočka, moje sestra Škeble je zástupkyně. Asi chápeš co to znamená, ne? Velitel velí klanu, zástupce ho zastupuje.
Pak jsou tu válečníci, loví, bojují, učí... Válečníkem se kočka stane, až dokončí výcvik. Učedníci právě takovým výcvikem prochází, učí se vše důležité a když velitel uzná, že jsou připraveni, stanou se válečníky.
Potom tu jsou matky-válečnice které čekají nebo vychovávají koťata. Koťata se stanou učedníky v šesti měsích.
Starší jsou kočky a kocouři kteří už jsou moc staří na to, aby bojovali. Klan je chová v úctě, zažili toho mnohé.
A já jsem léčitelka, starám se o zdraví klanu"
Rubínka jí ohromeně sledovala. Nikdy netušila že něco takového existuje! Bylo toho tolik, co by se mohla naučit... Stala by se velitelkou, největší všech dob!
Ne, ty se žádnou velitelkou nestaneš, okřikla se. Ty se pěkně vrátíš domů.
,,No a co moji rodiče? Jaktože se o ně zajímají?" Zeptala se, špička ocásku se jí vzrušeně kroutila.
Léčitelce se najednou v očích objevil smutek. ,,Víš, oba tvoji rodiče žili v tomhle klaně"
Rubínka nevěřila svým uším. Její rodiče žili v klaně, a nikdy jí o tom neřekli. S tímto zjištěním se objevila spousta dalších otázek. Proč odešli?
,,O Půlnoci by sis měla promluvit se Škeblí, ona a Noční oheň mají společný příběh, takže by bylo zbytečné jen mluvit o tvém otci" řekla Zlatka jemně a Rubínka si povzdechla.
,,Mám jí přivést?" Navrhla Divoká po chvíli ticha a Rubínka nadšeně přikývla.
Léčitelka odešla z jeskyně a Rubínka čekala. Mezitím se jí hlavou mýhaly myšlenky. Klan. Proč jí o něm nikdy rodiče neřekli, když tam žili? Proč utekli? Proč se kočky tak vyděsili když viděli její oči? Měla hromadu otázek, a zjištění že odpověď možná už jde, jí vzrušovala.
Konečně dovnitř vstoupila Škeble, byla úplně stejná jako svá sestra. Jen oči měli jiné. Barvu měli stejnou, ale Zlatka nosila v očích jemnost, štěstí a lásku.
Škeble napohled vypadala divoce a nespoutaně, něco jako její matka.
Rubínku zarazilo, když zástupkyně Havraních přišla bez Zlatky, ale nic nenamítala.
Škeble se posadila naproti ní a měřila si jí zkoumavým pohledem. ,,Vypadáš úplně jako tvoje matka" řekla tiše a Rubínka v tom hlase zaslechla smutek. Nastražila uši a váhavě se zeptala: ,,Znala si jí dobře?"
Škeble přikývla. ,,Byli jsme nejlepší kamarádky. Poslyš, příběh Půlnoci je dlouhý, nechtěla by ses nejdříve najíst?"
Rubínka tolik dychtila po odpovědích, že si ani nevšimla, jaký má hlad. Přesto zavrtěla hlavou. Jídlo počká.
Škeble si povzdechla a posadila se naproti ní.
,,Takže, Půlnoc, už jako učednice, tehdy se jmenovala Noc, milovala Chladného měsíce-tehdy Snížka" začala a Rubínka udiveně vykulila oči. ,,Jednou mi o tom říkala, a zrovna kolem nás šel nejlepší přítel Chladného, Černovous, který se jmenoval Černovousek" Rubínka přimhouřila oči. Měla pocit že to Škeble schválně natahuje, aby se nedostala k tomu podstatnému.
,,Černovous to řekl Chladnému, který zpřetrhal přátelství s Půlnocí, už se s ní nikdy nebavil. Pár dnů nato do klanu přišla Lístka, jedna kočka z hor. Přidala se k nám, a Chladný se s ní začal bavit.
Měsíce plynuly, stali jsme se válečníky a vztah Půlnoci k Chladnému se nezměnil. Stal se zástupcem a krátce nato velitelem.
Půlnoc jednou zjistila, že Chladný a Lístka se dali dohromady. Když se jim narodili koťata, něco se v ní zlomilo" tady se Škeble zarazila a Rubínka se tázavě naklonila k ní. Černá zástupkyně se zhluboka nadechla. ,,Půlnoc začala zabíjet"
Rubínka celá ztuhla, bála se, že se přeschla. Tak o tom její rodiče mluvili. Báli se, že jí ovládne nějaký instinkt, který zdědila po matce a ublíží ostatním?
,,První koho zabila byl Černovous. Zemřel blízko území Sýkorčích a tak si všichni mysleli, že to udělili oni. Těsně před bitvou proti nim, zabila Přesličku, svou učednici a zase to svedla na Sýkorčí.
Každý její útok byl promyšlenější než druhý.
Já... Mohla jsem to zastavit... Všimla jsem si, že se Půlnoc vrací pozdě do tábora, mohla jsem jí zarazit. Jenže jsem neměla důkazy, a navíc bych nedokázala zradit nejlepší kamarádku.
Unesla kotě Chladného měsíce. Velitel vyslal pátrací skupiny do hor, a ona tam šla s Nočním ohněm. Šli zrovna po nějakém srazu, a on jí vyznal lásku. Půlnoc z toho byla tak šokovaná, že spadla. Naštěstí jí Noční oheň zachránil, ale sám přitom spadl a ona ho zachránit nedovedla. Pokračovala v tom co dělala.
Zabila dva válečníky, Oblázka a Modrooka. Zavraždila Námrazu, která neprávem obvinila jinou matku, Stínu, z toho, že je zabila. Při tom zabila i její kotě" Rubínka se otřásla. ,,Pak zabila učednici Močálku, nalíčila to tak, že vrah jí omráčil a tu malou kočičku zabil. Ještě ten den o ní mluvila starší, Zlatá Rosa a měla dobré teorie. A Půlnoc jí taky zabila, jenže tehdy jí chytili.
Vyhnali jsme jí z klanu, ona šla do hor a tam nejspíš potkala Nočního ohně" dokončila Škeble a podívala se na ní.
Rubínka na ní šokovaně hleděla. Její matka byla vrah. Zabíjela členy svého klanu. Zabila i kotě!
Nevěděla co si o tom má myslet.
,,Můžu... Spát?" Zamumlala a Škeble přikývla a odešla.

Čauu, už jsem tady zaaas! XD

Dneska taková nudnější kapitola, ale doufám že se líbila XD

Zatím ahuuj^^