Dcera krve[POZASTAVENO]

3.Území Havraních

Od doby, co jí Škeble řekla co byla její matka, uplynuly dva dny. Nikdo jí neobtěžoval, jelikož léčitelka říkala, že musí Rubínka vstřebat vše co se dozvěděla.
Rubínka kromě jezení, spaní a přemýšlení nedělala nic jiného. Cítila se na všechno ostatní moc otupělá.
Celý život matku znala jako ochranitelskou, vtipnou kočku, a nyní se dozví že zabila skoro polovinu klanu.
Třetí den jí ale léčitelka musela vyvést ven, aby dala odpovědi veliteli. Divoká Zlatka mu řekla vše, ale Chladný měsíc to chtěl slyšet od ní.
Seděl před svým doupětem a měřil si jí pronikavýma modrýma očima.
,,Takže" začal a mrskl ocasem, čímž se do vzduchu vznesl poprašek sněhu. Pro Rubínku to byl první sníh, bylo to  nové a neustále se divila, jak je chladný a mokrý.
,,Tvoje matka je Půlnoc" řekl a Rubínka přikývla. Když teď věděla pravdu, nemohla se na něj nedívat jako na potenciálního otce. ,,A tvůj otec Noční oheň" Rubínka zase přikývla.
,,A co když ti nevěřím?" Přimhouřil oči.
,,Tak to není moje věc" odsekla Rubínka a štvalo jí, že Chladný měsíc na sobě nedal znát žádnou reakci.
,,Jak vypadají tvoji rodiče?" Zeptal se mrazivě a Rubínka si v duchu povzdechla.
,,Matka vypadá jako já, otec je černý s jantarovýma očima"
Chladný měsíc se otočil na Zlatku. ,,Opravdu jí nikdo neřekl, jak vypadají?"
Léčitelka zavrtěla štíhlou hlavou. ,,Přísahám při Hvězdném klanu"
Co je Hvězdný klan? Uvažovala, zatímco se jí velitel dále vyptával.
,,Otázkou zůstává" řekla najednou Škeble, o které ani Rubínka nevěděla že tu je. ,,Jak se chceš vrátit"
Chladný měsíc se na ní tázavě podíval a Rubínka si povzdechla. Sama o tom přemýšlela, ale nic jí nenapadlo.
,,Vyplavila mě řeka, a proti proudu plavat neumím. A jinou cestu neznám, akorát bych se tam ztratila" řekla váhavě a pak nesmírně tiše dodala: ,,A ani nevím jestli se tam chci vrátit. Stejně bych si co nevidět musela najít jiné území, bylo by nás tam moc, a nikdy už bych se matce nedokázala podívat do očí"
Chladný měsíc se naježil, když Škeble navrhla: ,,Tak by se k nám mohla přidat"
Velitel rázně zakroutil hlavou. ,,Ani náhodou. Jaká matka, taková dcera"
Škeble se na něj nebojácně podívala. ,,To že její matka udělala chybu, neznamená, že jí ona udělá taky"
Chladný měsíc zavrčel a řekl: ,,Projednám to s ostatními válečníky. Do té doby, zůstane v léčitelském doupěti"

Hodiny plynuly a pořád se nic nedělo.
Zlatka se Škeblí jí seznamovali s různými zvyky klanu, řekli jí o Hvězdném klanu a o Shromážděních, a o devíti životech velitelů, a pravidlech že kočky léčitelky, zástupkyně nebo velitelky nesmí mít koťata.
Na Rubínku bylo těch pravidel až moc.
Když se setmělo, přihnala se do jeskyně Škeble s nadšeným výrazem a zvolala: ,,Staneš se členkou klanu!"
Za ní se objevil Chladný měsíc o poznání pomaleji a o poznání naštvaněji.
Rubínce zazářili oči a vstala, zatímco ve společnosti velitele a zástupkyně vyšla ven.
Chladný měsíc se posadil na malý kámen a svolal klan: ,,Všechny kočky které jsou dost staré aby si nalovili vlastní potravu, nechť se dostaví na klanové shromáždění"
Za chvíli se u nich shlukl celý klan a Rubínka se snažila zakrýt zklamání.
Myslela si, že jich bude víc. Všechny ty kočky byli hubené, hodně jich vypadalo nemocných. Rozhodně nevypadali jako Havraní klan, který si z vyprávění Škeble Rubínka představovala.
Zástupkyně si všimla jejího výrazu a nahnula se k jejímu uchu, aby zašeptala: ,,Půlnoc zabila polovinu klanu, ve školce máme jen dvě matky. Havraní klan není tak silný jako dřív"
Rubínka sebou cukla. Její matka může za trápení tohoto klanu.
Chladný měsíc zrovna oznamoval, že se k nim přidá nová členka a samozřejmě si nemohl nechat ujít, aby neřekl že je dcera Půlnoci.
Rubínka si nemohla nevšimnout jak podezíravě na ní hledí, a poprvé za svůj život litovala své podobnosti s matkou.
,,Tvou učitelkou se stane Škeble.
Ty jsi bylo pro, aby zůstala, tak jí budeš učit" řekl velitel chladně a Škeble přistoupila k Rubínce, aby se dotkla jejího čumáčku.
Když se klan rozcházel ke spánku, Rubínka nervózně vyrazila k doupěti učedníků.
Byli tam jenom tři učedníci. Dvě bílé kočičky, jedna s modrýma, druhá se zelenýma očima a Rubínka si byla jistá že to jsou dcery Chladného měsíce.
Pak tam byl drobný šedý kocourek, který měl v očích strach, ale když jí uviděl, změnila se v nenávist.
Rubínka si v duchu povzdechla, když zasyčel: ,,Tvoje matka zabila mojí matku a mou sestru! Nečekej že na tebe budu hodný" Schoulil se dál od ní. Rubínka by mu obvykle něco odsekla, ale teď držela jazyk za zuby.
Potěšilo jí, že dvěm zbývajícím učednicím očividně nebaví.
,,Šedíka si nevšímej" řekla ta nejvíce podobná otci. ,,Já jsem Mrázka, tohle je Sněženka"
Rubínka se divila že jim nevadí. Přecejen, její matka jim unesla bratra. Ale nijak jí to nevadilo. ,,Já jsem Rubínka" kývla a pousmála se.
Učednice jí okamžitě zapojili do rozhovoru, a ačkoliv nerozuměla pomalu ani polovině toho, co říkají, s radostí je poslouchala.
Pak se schoulila nedaleko od nich a usnula.

Ráno bylo mrazivé, do jeskyně foukal studený vítr a Rubínka byla ráda, že nespala u vchodu.
Přesto se čile zvedla a těšila se na svůj první oficiální den v klanu.
Zatlačila myšlenku na rodiče dozadu, a vyrazila z doupěte.
Šedík na ní vrhl nenávistný pohled, ona jen mrskla ocasem a ignorovala ho.
Škeble se zrovna protahovala před doupětem válečníků a Rubínka k ní vesele přiběhla.
,,Jsem připravená na výcvik!" Vykřikla hrdě a Škeble se uchechtla.
,,Dneska si projdeme celé území" oznámila jí její učitelka a Rubínka zklamaně svěsila ocas. ,,Prooč?" zeptala se a natáhla to slovo. Škeble se na ní přísně podívala a ona sklonila hlavu. ,,Pardon" zamumlala a nevšimla si, jak se její učitelka pousmála. 
Vyrazili z tábora.
Rubínka nebyla moc nadšená, že se musí přebrodit přes řeku, začala z nich mít trochu strach, ale uspokojil jí slabý proud.
Šli podél hor, Rubínka se vedle nich cítila přirozeně, narozdíl od Škeble, která se pořád na ty temné skály podezíravě dívala.
Rubínka trochu nechápala její reakci. Ona v horách vyrostla, Havraní zase u nich. Neměli by z nich mít strach.
Stále šli, slabé slunce postupovalo na obloze.
Blížilo se bezlistí, každý si to uvědomoval.
Krajina byla nudná, obyčejná. Vedle hory, po druhém boku široká louka s vysokými stébly trávy.
Ty dvě kráčeli po pěšince u hor, ale Rubínku by spíše bavilo, proplétat se vysokou trávou a nevidět na cestu. Nebezpečné, ale zábavné.
Konečně se dostali k něčemu zajímavému.
Rubínku do nosu udeřil nepříjemný kočičí pach, a překvapilo jí, jak si zvykla na příjemnou vůni Havraních.
,,To jsou Sýkorčí" řekla Škeble a zastavila se na pachové hranici.
Vítr si hrál s její srstí a Rubínka si dokázala představit, jak ony dvě vypadají.
,,Zapamatuj si jejich pach" pobídla jí učitelka a Rubínka si ho pečlivě uložila.
Pokračovali podél hranice a Rubínce ani nedošlo, jak moc jí pach Sýkorčích vadí, a jak už si přeje být v nitru jejího území.
Překvapeně si všimla jak se vyjádřila. Moje území...
To se ale nestalo. Překročili jinou hranici, a ocitli se před obrovským jezerem.
,,Co to je?" Zajímalo Rubínku a ohromeně to sledovala. Pomalu nedohlédla nakonec. Nikdy by nevěřila že existuje něco tak velkého.
Kromě hor, samozřejmě.
,,To je Posvátné jezero" odpověděla Škeble s úctou v hlase. ,,Tady se odehrávají Shromáždění"
Rubínka se už už zeptala, co to je, ale její učitelka jí předběhla.
,,Shromáždění je čas, kdy se vybraní členové všech klanů sejdou zde v míru, a diskutují o různých věcech. Odehrává se za úplňku, v noci"
Rubínka si lépe prohlédla jezero, a všimla si, že tam je pět kamenů.
Ten uprostřed jí zaujal nejvíce, a divila se, že si ho nevšimla dříve.
Nebo spíše, toho co stálo na něm.
Nacházala se tam socha křišťálové, sedící vlčice.
,,Co to..?" Zeptala se Rubínka zmateně a Škeble sledovala její pohled. Tohle jsou snad kočky, ne? Tak proč tu je něco s vlky?
Škeble se pousmála. ,,Víš, nebudu ti to říkat dopodrobna, to se zeptej starších.
Ale jde o to, že jsme se domluvily se třemi vlčími smečkami, které žijí nedaleko, že budou mít svoje Shromáždění o novoluní, a že budou chodit chodbama, které vedou sem"
,,Kde jsou ty chodby?" Zajímala se Rubínka zvědavě, a snažila se nedat najevo úžas nad tím, že se spojili s vlky.
,,To nikdo až na vlky neví" pokrčila Škeble rameny.
Po chvíli pokračovali dál, louka se změnila v les a Rubínka ucítila další pach, který odhadovala jinému klanu.
,,Soví" poznamenala Škeble a její učednice si ho poslušně zapamatovala.
Když prošli celé území, slunce už zapadalo a oni se vraceli do tábora.
Rubínka byla vděčná, nohy jí hrozně bolely.
Když přišla do učednického doupěte, ignorovala Šedíkův nenávistný pohled, pozdravila Sněženku a Mrázku, a honem se svalila na svém místě únavou.
Dvě sestry se upřímně zasmály a Rubínku zamrzelo, že tu není Jantarka a Růženka. Ano, i po té otravné sestře se jí stýskalo.
Ale nejvíce jí chyběl otec s matkou.
Usnula a myslela si že to bude bezesná noc...
...nebyla.

Další kapitola po delší době😅

Doufám že nevadí XD

Co myslíte že to bude za sen? Chci návrhy! XD
Klidně ať jsou ztřeštěné, třeba že šlape na mravence, ale chci slyšet co si myslíte!!! XDD

Je to rozkaz, ne žádost!!!! XDDD

Zatím ahuuuuuj^^