Dcera krve[POZASTAVENO]

7.Trest

Rubínka se nudila jako nikdy, a myslela že snad umře. Nudou, samozřejmě.
Mrázka se Sněženkou byli na hlídce, Škeble se nacházela mimo tábor a ona neměla co dělat.
V doupěti byl jedině Šedík, z čehož nebyla dvakrát nadšená.
,,Proč mě nemáš rád?" Zeptala se nakonec, aby narušila to ticho.
Šedý učedník se na ní nenávistně podíval. ,,Tvoje matka zabila tu mojí a mojí sestru"
Rubínka se přinutila, zůstat v klidu. ,,Ale za to já přece nemůžu!"
Šedík se chladně ušklíbl. ,,Jsi jako ona. Kočky si často vyprávěli, jaká Půlnoc byla, a ty jsi víc než její kopií, ať už vzhledově nebo povahově"
Rubínka sebou trhla. Nelíbilo se jí, jak jí všichni přirovnávali k matce. ,,Změnila se" zamumlala.
,,To sotva" odfrkl si Šedík.
Rubínka ho probodla pohledem. ,,Má mě a mé sestry moc ráda. A Nočního miluje"
Šedý učedník přimhouřil oči. ,,Noční oheň, no jistě. Ten zrádce"
Jedna věc byla obviňovat Půlnoc za něco, co udělala. Druhá věc, byla říkat o jejím otci že je zrádce, když to nebyla pravda.
,,Můj otec není zrádce" zavrčela Rubínka, a začala ztrácet trpělivost. Chtěla si jen poklidně popovídat, zjistit proč jí tak nemá rád a pokusit se to napravit.
,,Je" namítl Šedík. ,,Určitě pomáhal Půlnoci zabíjet, aby jí pomohl na pozici zástupce. Ano, všechno to měli celé naplánované, i jeho takzvanou smrt"
,,MŮJ OTEC NENÍ ZRÁDCE!" Vykřikla Rubínka a vrhla se s nataženými drápy na šedého kocourka.
Šedík zaprskal a přetočil se na záda, aby jí mohl kopnout zadníma nohama.
Rubínka odletěla od něj, ale v záchvatu zuřivosti vystřelila zpět.
,,Dost!" Okřikl je chladný, ostrý hlas a Rubínka v duchu zasténala.
,,Rubínko, vylez z toho doupěte" nařídil velitel, a jí nezbývalo nic jiného, než to udělat.
Podívala se bílému kocourovi do očí na delší dobu, než se odvážila většina koček, ale pak sklonila hlavu.
Věděla, že udělala chybu. Šedík jí chtěl vyprovokovat k útoku, a ona hloupá se nechala! Jenže ho přece nemohla nechat, aby urážel jejího otce.
Kolem nich se shromáždili všichni, kteří byli v táboře, což se jí vůbec nelíbilo.
,,Proč si zaútočila na Šedíka?" Zeptal se Chladný měsíc.
Rubínka nezvedla hlavu, jen křečovitě zarývala drápy do země. ,,Urazil mého otce"
Chladný si odfrkl. ,,To není důvod, proč na něj útočit"
Rubínka se na něj podívala, v rudých očích měla vztek. ,,Řekl, že jsem jako matka"
Chladný měsíc se k ní naklonil a zašeptal do ucha tak tiše, že to mohla slyšet jen ona: ,,Protože ty jsi, jako Půlnoc"
Než stačila něco říct, odtáhl se a nahlas řekl: ,,Máš štěstí, že tě rovnou nevyhostím z klanu. Nestojíme o další Půlnoc. Přesto dostaneš trest. Dokud neskončí zima, budeš se starat o starší. A nepůjdeš nikam, pokud o tom nebudu vědět"
Rubínka se zachvěla. Ví o tom, že se setkala s jeho synem? Jestli ano, tak má smůlu.
Do tábora zrovna dorazila Škeble, a když je viděla, zmateně se zamračila.
,,Co se stalo?" Nechápala a Chladný měsíc jí probodl pohledem. ,,Tvoje učednice zaútočila na Šedíka"
,,Měla jsem k tomu důvod" zavrčela Rubínka, ale Chladný vyštěkl: ,,Mlč"
Škeble přejížděla pohledem z jednoho na druhého, a vypadalo že je zklamaná. Rubínku to mrzelo, ale ne natolik, aby se omluvila.
Když se klan zase rozešel, Chladný měsíc všechno Škebli vysvětlil, a z jeho trestu nebyla o nic nadšenější než Rubínka. Přesto to přijala mlčky, a když jí velitel propustil, rozešla se k Rubínce.
,,Proč si to udělala?" Zeptala se Škeble jemně, ale na to Rubínka neměla náladu.
,,Nemusíte mi všichni připomínat, že jsem jako matka!" Zavrčela a doufala že není vidět, jak moc jí nedůvěra klanu bolí. V poslední době doufala, že už jí přijali mezi sebe, začala je považovat za svou rodinu...
Škeble se na ní laskavě podívala. ,,Opravdu jsi jako svá matka" řekla, ale než Rubínka stačila něco říct, Škeble pokračovala: ,,Ale máš její dobré vlastnosti. Než začala zabíjet, byla to drzá kočka s vlastní hlavou, jedna z nejlepších bojovnic. Byla panovačná a impulsivní, ale vždycky pomáhala klanu"
,,Ale pak vás zradila" poznamenala Rubínka. ,,A všichni čekají, až to udělám taky"
Škeble namítla: ,,Půlnoc nás zradila kvůli lásce"
Rubínka se odvrátila a rozhlédla se, aby si našla nějaké místečko, daleko od všech. Pak se ještě ohlédla na Škebli. ,,Ale zradila vás" řekla tiše, a vyrazila do krytého rohu, odkud viděla na všechny, ale bylo obtížné zahlédnout jí. Tak to bylo lepší. Ztratit se všem z očí, i když ne z mysli.

Asana měla uši přitisknuté k hlavě a modlila se, aby to opravdu byli vlci, o kterých mluvil Led.
Ticho kolem ní bylo nepříjemné, neslyšela ani živáčka. Pachy byli už starší, což dokazovalo, že vlci dlouho neobnovili pachové značky na hranicích s liškami.
,,Škoda že neumím lézt na strom" posteskla si Asana. ,,To bych se aspoň mohla rozhlédnout, jestli jsou tu ty pitomé skály"
Dostávala se hlouběji do lesa, a doslova pociťovala podivnou atmosféru. Bylo tu světlo, paprsky slabého slunce dopadali na sněhovou pokrývku, která se třpytila v jeho světle, ale cítila, že tento les byl dlouhou dobu zakryt temnotou. Navíc si uvědomovala přítomnost vyšší síly, což jí znepokojovalo nejvíc.
Najednou se zachvěla země a ona o chvíli později uslyšela dusot tlap. Než stačila něco udělat, obklíčili jí čtyři vlci. Skrčila se a vytřeštěnýma očima na ně hledala.
A zrovna teď se magie spustit nemůže, co? Zanaříkala v duchu.
,,Lištička" ušklíbl se velký šedý vlk.
,,Ne, vážně? To jsem si nevšimla" opáčila hezká bílá vlčice.
,,Na tvůj názor se nikdo neptal, Drzá" zavrčel ten šedý vlk, a bílá si odfrkl.
,,A mě zas nezajímá ten tvůj, Škodolibý"
,,Přestaňte se hádat" utnul je hezký šedobílý vlk, s veselými jiskřičkami v očích.
Asana se podívala na poslední vlčici. Byla malá, skoro nenápadná se svou šedobílou srstí, ale přesto se jí zdálo hrozivější, než ti další.
,,J-já hledám Chytrou" vykoktala Asana a vlci si vyměnili pohled.
,,Takže tohle je ta liška, se kterou musí Epsilon mluvit?" Odfrkla si Drzá posměšně.
,,Není na ní nic zajímavého" podotkl Škodolibý.
Kéž by, povzdechla si Asana v duchu. Tak ráda by byla obyčejná, nudná liška s obyčejným, nudným životem.
,,Možná nám lže" napadlo Drzou. ,,A chce se jen dostat do našeho tábora a pak si sebou přivede svou partu kamarádů"
Škodolibý souhlasně zamručel, a Asana se přikrčila ještě víc.
,,A nebo je to ta liška, se kterou chce mluvit Epsilon a pokud jí nepřivedeme, budeme mít problém" utnula je ta malá vlčice, která poprvé promluvila. Měla tichý, ale jasný hlas, který podle všeho nebyl zvyklý rozkazovat.
Drzá se Škodolibým sklonili hlavy. ,,Jistě, Beto"
Ten další vlk se na Asanu zářivě usmál. ,,Já jsem Veselý, a ty?"
Asana ho zaraženě sledovala, a Beta si povzdechla.
,,Pojď s námi" řekla jí. ,,Přivedeme tě k Chytré"

Dlouho nevyšla kapitola, a jsem si toho vědoma, ale neměla jsem čas, především proto, že jsem psala  Eldiaru.
Zkusím napravit vydávání kapitol, ale asi to už nebude tři kapitoly za den😅

Zatím ahuj^^