Můj sexy tělocvikář ✔

II.

Eren- normálně
Levi- tučně

Ten blonďatej spratek se mě vážně zeptal kolik měřím. Původně jsem chtěl říct 18 centimetrů jelikož na to stejný se ptal druhý blonďatý debil Erwin, ale pak mi dojde, že narozdíl od Erwina on myslel opravdovou výšku.... což mě naštve ještě víc, jelikož se nemám čím chlubit. ,, Tady jsme na tělocviku a ne na hodině matematiky'' zavrčím. Omluví se a dál je zticha. ,, Tak asi můžeš začít hodinu Levi. Samozřejmostí je, že na první hodinu tě budu kontrolovat, abych mohl řediteli říct, jestli se hodíš na tohle místo'' řekne a já jen kývnu. ,, první hodinu si dáme šerm'' řeknu a všichni vykulí oči. ,, to se hrávalo dřív, dnes je to už zakázaný'' prohodí Erwin. Zabiju ho pohledem. ,, Neříkej mi, jak mám učit tělocvik'' Zavrčím a dojdu ke zdi, na které jsou pověšené meče. ,, do řady'' zavelím a ti spratci se seřadí. Prohlédnu si prvního kluka v řadě a podám mu jeden z mečů, který mu dle mého bude vyhovovat.

Dojde řada na mě. Koukne na mě a prohlíží si mě zvláštním pohledem... děsí mě to. Následně se otočí a vezme meč, který je nejvýš. Celý bílý, skoro až průhledný, lesklý a ostrý. Dojde ke mně a podá mi ho. Polknu a vezmu si ho. Překvapí mě jeho lehkost. Když rozdá všem meče tak začne teprve zábava. Ostatní rozdělí do dvojic, ale jelikož je nás lichý počet a já jediný zbyl postaví se proti mně Levi. Polknu. Všimne si mojí nervozity a nečekaně na mě zaútočí. Meč zasviští ve vzduchu. Odrazím hravě jeho útok. Na tváři se mu objeví ušklebek.

Musím uznat, že je dobrý. Skoro stejně dobrý jako já což se stává málokdy.

●●●●●●●●●●

Skončím hodinu a sleduju, jak ostatní s veselým tlacháním odcházejí a vracejí meče. Úplně na konci uvidím Yeagera s tím jeho blonďatým kámošem. Dojdu k nim. ,, Yeagere na chvilku'' řeknu. Vidím jak znervózní. Blonďák vedle něj mu položí ruku na rameno.

,, Počkám venku Erene'' Usměje se na mě Armin. Jenom kývnu a pousměji se. Když odejde kouknu zpět na učitele.

,, Byl jsi dobrý Yeagere, kde ses to naučil? Tuším, že si nikdy dřív šerm neměl. Trénuješ snad doma?'' Zeptám se

Dost mě překvapí. ,, No, na mé dřívější škole jsem se to naučil'' pípnu a chci vrátit meč zpět, ale jeho chladná ruka na té mé mě zastaví. Otočím se na něho. ,, Odteď ti patří... Je jen pro ty nejlepší'' řekne tiše. Kouknu zpět na meč. ,, děkuju pane...'' šeptnu a usměji se

Zachvěju se nad jeho oslovením. Dlouhou dobu mi tak nikdo neřekl. Škoda jen, že to není v jiné situaci... tiše zavrčím. Koukne na mě. ,, d- děje se něco pane?'' Vykoktá trochu vyděšeně. Chytnu ho za paži a silou přirazím ke stěně. Zakloním trochu hlavu a kouknu mu do zelenkavých očí, teď už trochu vyděšených. ,, Nikdy mi neříkej pane.....'' Zavrčím

Pokračování příště 😁

Vaše Amy 😄