Můj sexy tělocvikář ✔

XI.

Nesu Armina v náručí a mířím k sobě domů. ,, Co se stalo? Co... co ti udělal?" prolomím panující ticho mezi námi.

,, Věděl jsem, že se zeptáš Erene, ale já... já si nic nepamatuji," šeptnu sklesle. Tiše syknu a chytnu se za krk. ,, Ale z nějakého důvodu mě bolí krk," zamručím nespokojeně.

,, Ukaž, podívám se ti na to," řeknu a posadím ho na nejbližší lavičku. Kouknu se mu na místo, kde ho to bolí a vytřeštím oči. ,, Co se děje Erene? Co tam mám?" zeptá se zmatený Armin. ,, Ale nic.... to... to bude dobré," šeptnu a ukazováčkem přejedu po dvou malých rankách od špičáků...

Dojdu domů. Uvidím na gauči Leviho. ,, Copak bráško? Tváříš se, jako by ti ulítly včely," zazubím se a rozsvítím v místnosti, takže mě může vidět. Dojdu k němu a sednu si před něho. Kouknu do očí stejné barvy, jako jsou ty mé. Natáhnu ruku a prohrábnu stejně černé vlasy, jako mám já. ,, Trochu úsměvu do toho ,,umírání" bráško," uculím se na něho.

,, Nech mě na pokoji Vitally," zavrčím a odstrčím své dvojče stranou. Sedne si vedle mě. ,, Hej tak to prr, pamatuj, že to já mám práci a ne ty," řekne skoro až výsměšně. Natáhne se ke stolku a sebere krabičku cigaret. Zapálí si a spokojeně se uvelebí na gauči. ,, Nemůžu za to, že jsem po matce. Radši bych byl jako ty... nemáš ani ponětí, jaký to kurva je.. bejt zalezlej celej den doma a moci vylézt až večer. To ty si můžeš dělat, co chceš. Já jsem vázanej na počasí...," zavrčím

Vydechnu kouř z cigarety. ,, Víš jak rád bych ti pomohl, ale jsi hold tím, kým jsi. Nejde to změnit. Můžeš se s tím akorát smířit, avšak přeci jde něco dělat. Můžeš posilovat své schopnosti. Víš, co říkal otec předtím než jsi ho zabil..."

,, Jsi ještě mládě, které však časem vyroste a stane se zabijákem," řeknu naráz s bratrem.

,, Přesně tak. Tak sakra přestaň fňukat a litovat se. To ti je k hovnu. Až budeš dost silný, slunce nebude tvojí hrozbou, zapomněl jsi snad? Stačí jen začít něco dělat," řeknu a vytvořím kolečko z kouře.

Povzdechnu si. ,, Když já... já bych chtěl jednou mít Erena pro sebe... ale... až zjistí, co jsem... bude se bát," řeknu sklesle.

Protočím očima. ,, Jo, ale sám víš, že on se tě už bojí. Po tom, co jsi mi řekl, abych udělal... jen proto, abys ho mohl vidět... máš jen štěstí, že si Armin nebude nic pamatovat...'' řeknu a rozvalím se víc na gauči.