VII.

3.8K 269 8
                                        

Už je to týden...týden co se Armin od naší hádky neobjevil ve škole. Několikrát jsem u něho doma klepal a zvonil, ale nikdy mi nikdo neotevřel. Nezvedá telefony, neodepisuje na SMS, a já se o něj začínám víc a víc bát. Právě přemýšlím nad tím, kam mohl zmizet, když v tom do někoho vrazím.

,, Dávej bacha, kam jdeš, spratku'' zasyčím jedovatě na Yeagera, který je očividně úplně mimo. Ani nepostřehne, že jsem na něho mluvil! ,, Hej?!'' zamávám mu před obličejem rukou. Až poté na mě pohlédne safírovýma očima. ,, O- Omlouvám se....'' zamumlá nepatrně sklesle a chce jít dál, avšak, zajímá mě, co se mu stalo. Chytnu ho pevně za paži.

Vydešeně na něho pohlédnu. ,, Co se stalo? Tváříš se, jako kdyby někdo umřel'' zeptá se chladně. ,, Armin... od naší hádky po něm nejsou ani stopy.....'' špitnu sklesle. Když tohle vyslovím, podívá se na mě takovým zvláštním pohledem... jako... jako kdyby o tom něco věděl. Chci se začít ptát, avšak než stihnu něco říct, pustí mě a odejde do svého kabinetu. Chvíli za ním koukám, a nejspíš bych koukal i dál, kdyby nezazvonilo na další, a zároveň poslední hodinu.

Soo xD chci se vrátit k psaní této knihy, a i když to teď bude takové nezajímavé, po pár kapitolách se to rozjede. Tak zatím u další kapitoly :D

Můj sexy tělocvikář ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat