Epilog

1.7K 141 40
                                    

O 6 let později

Od Leviho smrti uběhlo šest let. Ani po tak dlouhé době jsem na něho nezapomněl a asi ani nezapomenu. Práce mi naštěstí dává chvíli odpočinku od přemýšlení o tom, jaké by to bylo, kdyby se Armin nestal upírem. Práci mám z domova, a proto funguji i jako mamka. Adoptoval jsem si synka, jsou mu tři roky a jmenuje se....

Zvednu pohled od deníku neboť uslyším ťapání. Následně zavrzají dveře, v kterých se objeví malý chlapeček podobný Levimu. Stejné rysy v obličeji i stejná, uhlově černá, barva vlásků. V jeho kaštanových očičkách se lesknou slzy. ,, Tatínku...,'' popotáhne, a v ruce sevře svého plyšového netopýra. ,, Felixi, zlatíčko, zase ten zlý sen?'' optám se ho a on vzlykne v odpověď. Dojdu k němu a vezmu si ho do náruče. Odeberu se k sobě do ložnice a položím ho do své postele. Lehnu si k němu a oba nás zakryju. Zachumlá se ke mně a já ho začnu hladit ve vláskách. ,, Spinkej zlatíčko,'' zašeptám a dám mu pusinku na čelíčko. Zvedne ke mně hlavičku. ,, Půjdeme šítla ža tatínkem?'' Zašišlá a já se usměji. ,, Jistěže půjdeme za tatínkem, broučku.'' Spokojeně se usměje a přitulí se. Po chvíli slyším oddechování. Když jsem si jistý, že v klidu spí, tak se pomalu zvednu a vrátím se do pracovny.

...Felix.
Pověděl jsem mu o jeho druhém nevlastním tatínkovi, jak to s ním dopadlo. Má právo to vědět.
Co se týče Vitallyho... musel jsem s ním přerušit kontakt... připomínal mi Leviho a já chtěl jít dál. I tak ale vím, že mě Vitally stále hlídá. Jsem mu za to i vděčný neboť vím, že by mi pomohl, kdyby se něco zlého stalo...
Tímto končím tuto kapitolu života...
Je čas jít dál.

Zaklapnu deník a dám na něj zámeček. Jsou v něm všechny mé vzpomínky... vše, co jsem prožil. Dobré i to zlé. Vezmu klíček od deníku a navléknu na něho šňůrku. Vstanu a dojdu k síťové nástěnce na zdi. Jsou na ní fotky z mého dětství. Fotky s Arminem a přáteli, fotky z různých výletů. Mrzí mě, že nemám fotky s Levim, ale mám vzpomínky... ne tedy asi úplně dobré a není jich mnoho, ale jsou... což je to důležité. Doprostřed nástěnky uvážu šňůřku, na které visí klíček. Pousměji se a vyjdu z pracovny. Zhasnu a poté, co udělám hygienu si vlezu zpět za Felixem. Obejmu ho a zavřu oči.

Teď už jen přejme Erenovi štěstí...

Můj sexy tělocvikář ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat