Dívka nastoupila do autobusu. Ten se okamžitě rozjel. Na místě řidiče však nikdo neseděl.
Párkrát jsem zamrkala, abych se ujistila, že neblázním, ale to, že za volantem už seděl řidič, mě jen utvrdilo v tom, že opravdu už blázním. "Tak už jdi Wendy." Pobídla mě paní Wintsnová a popostrčila mě rukou, takže jsem zavrávorala a málem na těch pár schůdcích u dveří autobusu spadla. Narovnala jsem se a upravila si popruh od batohu, co jsem jen tak tak unesla. Všude je plno, tak kam si mám sednout? Pomyslela jsem si a rozhlížela se po autobuse zaplněném mými vrstevníky, kterým jsem naprosto nerozuměla a chtěla od nich co nejdál. K mojí smůle a na přání mojí matky se všemi jedu na nějaký nudný tábor na tři týdny. "Sedni si třeba vedle Laslie, tak šup šup." Postrkovala mě paní Wintsnová a dlaní mě strkala do zad, abych už šla dál a sedla si.
ČTEŠ
Králíček z laboratoří (Opravuje se)
TerrorNebyla nějak zvláštní, nebyla v ničem nejlepší ani nejhorší, potkla jí osud jako stovky jiných před ní, ale i tak. Všichni si mysleli, že bude jen jedna z dalších, všichni čekali, že bude další a taky že další byla. Stala se jen další tragickou obět...
