The Red Velvet // Camren

1

Lauren

Pomalu otevřu oči. Další podělanej den. Ale dnešek bude jiný. Dneska to konečně celé začneme. Neohrabaně vylezu z postele a přitom se snažím nevzbudit postavu ležící vedle mě. Ally? Alison? Nějak tak to bylo. A nebo taky ne. „No co už," pomyslím si, „jako by na tom vůbec záleželo." Jdu do kuchyně, postavím vodu na kafe a dělám si snídani. Zanedlouho se ke mně připojí i jak-že-se-jmenuje. „Dobrý ráno, zlato," zdraví mě s očima upřenýma na můj ranní výtvor, „chystáš nám jídlo? To je skvělý!" Mírně sebou trhnu, myslí to vážně? „Tak za prvý, nejsem žádný tvý zlato, a za druhý, chystám svoje jídlo, ne tvoje nebo naše," odseknu bezmyšlenkovitě. „Obleč se a padej, spěchám do práce." Vrhla na mě šokovaný pohled a odfrkla si, „Jasně, už jdu, paní Příjemná."

O půl hodiny později už mám celou tuhle ranní situaci za sebou a vyrážím za Jacksonem a Rose do jejich malebného domu na předměstí Chicaga. Oba jsou ještě v pyžamu a teprve snídají. „Hej, máme mít pracovní schůzku a ne nedělní brunch," volám na ně z chodby. Oba se jen spokojeně usmějí a všichni tři si sedáme do pracovny. Při vstupu do této místnosti mám opět před očima všechny ty schůze dlouhé několik hodin, plné plánování celé akce a nadávání na ty, jež jsou jejím cílem. Zamračím se. „Laur, všechno v pohodě?" ptá se hned Rose, starostlivá jako obvykle. „Jo, já jen..," přikývnu, „jen si prostě pokaždé,když tu jsme, vzpomenu na všechno, co se stalo a..." Rose mě chytá kolem ramen a uklidňuje, ale tím důvodem, proč se opravdu zklidním, rozhodně nejsou její konejšivé řeči. Vím, že jsme všichni tvrdě dřeli, abychom se jim pomstili. Vím taky, že teď je před námi ještě více práce.

„Takže si projedem celej plán.. Rose hackne jeho kamerovej systém, já vyřeším ochranku, co mu stojí před domem. Lauren vleze dovnitř a udělá svou práci. Do dvaceti minut se potkáme zase v dodávce, dobře?" „Jo, jasně.. máš tu MAC-10?" „Samozřejmě, celá zakázka je složená v garáži a čeká, až ji využijeme. Fakt je mi líto, že toho kreténa nemůžeme odprásknout rovnou," odpoví mi Jackson. „Hele, drž se plánu a všechno bude v pohodě. Ještě si musím něco zařídit, takže v osm sraz tady na rohu. Spolíhám na vás." S tím jsem se rozloučila a odešla z jejich sídla lásky.

Na práci nemám samozřejmě nic, ale zato mám pořádnou chuť na drink. Moje nohy automaticky volí známý směr. Cestu z domu Rose a Jacksona do baru bych zvládla i poslepu. Jakmile vejdu, do nosu mě udeří známá vůně alkoholu a cigaret. Sedám si k baru a zanedlouho už si lokám té blahodárné a povzbuzující tekutiny. Skotská, hned vedle brunetek má nejoblíbenější společnice. „Tak na ten dnešek," pomyslím si a sama pro sebe se usměju.