The Red Velvet // Camren

4

Camila

Už čtyři dny mi v hlavě leží ten poslední případ. Mezitím nám samozřejmě přišly další. Pár vražd, jedno znásilnění, tři krádeže. Nic z toho ale nebylo absolutně ničím zajímavé. Pořád stejný scénář, pořád stejný typ pachatele. Nic nového. Za to případ "Woodpecker" se stával snad čím dál víc zajímavějším. Z analytiky nám přišly výsledné rozbory otisků a stop. Nic se nenašlo, což mě nepřekvapilo, protože jsem přesně něco takového čekala. Ten, kdo má tohle na svědomí je myslím natolik inteligentní, že by nezanechal to obrovské vodítko v podobě svého genetického materiálu. Žádné vlasy, chlupy, sliny, sperma, otisky bot na podlaze. Zkrátka ani nevíme, jestli byl pachatelem muž. Samozřejmě je to statisticky pravděpodobnější než možnost, že by byl pachatel ženského pohlaví, ale jasně nic říct nejde.

V ruce jsem držela v igelitu zabalenou sklenku, na které, jak jsem předpokládala, nebyly nalezeny žádné otisky prstů ani rtů. Stejně jako dnes jsem ji třímala v ruce i v den loupeže. Počkat, „loupeže"? Vždyť se vlastně ani nic neztratilo, jen přibylo. V den činu. Ano, to je to správné pojmenování situace.

Zvedla jsem se a šla najít kolegyni z analytiky. Sešla jsem po masitých skleněných schodech o dvě patra níž, než byla moje kancelář, a ocitla jsem se v prosklené místnosti, ve které se nacházely všemožné přístroje, zkumavky a jiné sterilní vymoženosti. Zahlédla jsem Shane a vydala jsem se k ní. „Ahoj, prosimtě, dělali jste testy tomu Woodpeckerovi?" ptala jsem se hned. Chvíli na mě nechápavě zírala, ale hned pochopila, „jako myslíš na nemoci a tak?". Přikývla jsem. „No jasně, pojď se mnou, vytáhnu ti tu složku," řekla a vedla mě do rohu místnosti, kde stála obrovská bílá kartotéka. Vytáhla hledanou složku a dala mi ji do ruky, „je to tam už i nakopírovaný, tak si to pak můžeš vzít k sobě nahoru," usmála se na mě. „Díky, ty jsi zlato," zahleděla jsem se do materiálů. „Hele napadlo mě..," začala Shane, „víš jak jsme spolu byly na tom pivku, tak no.. nechtěla bys se mnou zajít na ten náš ples? Je to teďka v sobotu a holka jako ty by tam rozhodně neměla chodit bez doprovodu," usmála se na mě flirtovně. Už jsem ji chtěla odmítnout, ale pak mi došlo, že sama bych tam opravdu jít nechtěla a Shane je fajn. Vím, že se o mě snaží už alespoň půl roku, během kterého ale taky dostala do postele minimálně všechny hezký holky z práce A to i ty, kterým se prvotně holky nikdy nelíbily. Ona má holt své kouzlo. Nikdy jsem nebyla ten typ holky, co by se spokojila se známostmi na jednu noc, ale nouze si žádá své. Na lásku čekám celý svůj dosavadní život a pořád nepřišla, tak teď si půjdu pro něco jiného. Mohl by to být prostě jen fajn večer a řekněme, že by mi nevadilo, kdybych čistě náhodou skončila v jejím bytě. Po chvíli mlčení a ukrutného přemýšlení jsem zvedla hlavu, podívala se jí do očí a odpověděla: „vyzvedneš mě? Napsala bych ti adresu". Vítězoslavně se usmála a přikývla. Poté jsme si ještě chvíli povídaly a Shane si nenechala ujít ani jedinou příležitost mi zalichotit, což mi samozřejmě nebylo vůbec proti srsti. Právě naopak, byla to moc příjemná změna. Po objetí na rozloučení, které rozhodně trvalo déle než normálně a při kterém byly její ruce až nebezpečně nízko, jsem odešla zpět do svého malého prostoru, kde jsem trávila většinu svého života.

„Proč se jako tak červenáš?" začal mě hned při vstupu vyslýchat David, „máš rande? Která je ta šťastná?". „Jdu s Shane na ten ples," odpověděla jsem mu a bláhově si myslela, že tím jeho výslech skončí. „A vyspíš se s ní? Teda jako víš snad, že ona na vztahy není, žejo?" ujišťoval se. „Co si o mně myslíš? Sex na druhým rande? A navíc s tou největší sukničkářkou pod sluncem? Ty ses teda předved" hrála jsem uraženou. Otočila jsem se a položila si složku na stůl. David se začal omlouvat, ale to už jsem ho neposlouchala a jen jsem přemýšlela nad tím, jak skvělý nápad to je. „Už aby byla sobota," pomyslela jsem si a kousla se do rtu při představě, že by její ruce mohly být i jinde než byly dnes.