The Red Velvet // Camren

7

Lauren

Další bezesná noc. Z balkonu sleduju dokonalou hvězdnou noc, v plicích mám ten známý kouř a hlavu plnou včerejšího večera. Hlavu plnou Camily. Camily, od které jsem měla jen zjistit, jak postoupili v našem případu. Místo toho se stalo něco, co jsem za žádnou cenu nečekala. Ale co se to vlastně stalo? Přeskočila jiskra? Až moc dobře jsme si rozuměly? Nebo měla snad jen moc krátkou sukni? Opravdu nevím, co si o tom myslet. Byla naprosto okouzlující. Každý její pohyb, každé slovo. Její ladné tělo se pro mě najednou stalo něčím, po čem jsem tak strašně toužila a nemohla na to přestat myslet. Co bude dál? Prostě si půjdu užít za první, která mi dá, a budu doufat, že to „přestane"? Protože začít si něco se slečnou Cabello? To je to poslední, co potřebuju. A vlastně je to nyní jediná věc, kterou vážně potřebuju. Pro ni by to ale vůbec výhodné nebylo, jak znám sama sebe. Akorát bych jí zlomila srdce. To vše tedy samozřejmě jen v případě, že by ona mé city -nebo spíše chutě- opětovala.

Ale zpátky do reality, dneska mě čeká spousta práce. Dokouřím již pátou cigaretu a opravdu si říkám, že bych měla přestat. Tak třeba někdy. Stihnu ještě rychlou sprchu a už vyrážím do centra. Na rohu Middlestreet a Fleet's mám sraz s Jacksem a Rose. Ti na mě již čekají v naší klasické bílé dodávce, která pro ostatní nikdy nevěstí nic dobrého. Nasedla jsem dovnitř, dopilovali jsme poslední detaily celé akce, oblékli se a vyrazili na věc.

Dojeli jsme na místo, vylezli z auta a zašli o blok dál. Venku nikdo nebyl, a tak to pro nás bylo mnohem jednodušší. Stanuli jsme před obrovským vchodem do pobočky švýcarské „Axion Bank". Já a Rose jsme chvíli jen tak postávaly kolem, dokud Jackson neřekl, že má hotovo. Tedy že nám právě otevřel dveře dovnitř. Věděla jsem, že má s řezáním skla laserem zkušenosti, ale netušila jsem, že to bude až takhle rychlé. Rose předem v dodávce zničila jejich bezpečnostní systém a také jeho první zálohu, takže máme zhruba hodinku času v nehlídané bance. Když si pohneme, stihneme odejít a jakmile se bezpečnostní systém zapne, vše bude zase v pořádku, jako by se ani nic nestalo. „Tak jdeme na to, našich 53 minut začíná právě teď," řekl s nadšením Jacks. Následovaly jsme jej s Rose dovnitř, kde už si každý šel po svém.

Já měla otevřít a vybrakovat hlavní trezor, v němž mělo své schránky asi 10 vysoce postavených lidí z celého světa. Rose měla za úkol nahrát do počítače Howarda Frosta inkriminující materiály a falešné dokumenty jasně svědčící proti němu. Poté se přemístí o kousek dál a pohraje si se záznamy bezpečnostních kamer. Myslím si, že ředitel banky nebude zrovna dvakrát nadšený, až ráno vkročí do svého paláce, kterému vládne a podívá se do očí lidem, jež mu slouží a jejichž respekt si získal akorát tak nechutnými narážkami a vyhrožováním, že pokud jej neuposlechnou, stane se jim a jejich rodinám něco strašného. „Spadneš na držku už brzo, šmejde. Spadneš tvrdě," pomyslela jsem si.

Jackson bude celou dobu hlídat a přes svou vysílačku kontrolovat, co zrovna dělá CCPD.

Vniknout do odemčeného trezoru pro mě byla hračka a vypáčit pár skříněk taky, takže to jediné, co bylo těžké, bylo nošení asi dvaceti sportovních tašek zpátky do dodávky. Holt 150 kilo zlatých kostek se pronese. Doslova. Zanedlouho mi přišla pomoct Rose, jelikož její práce jí zabrala podstatně méně času, než jsme předpokládali.

„Jestli si ten kretén nějak zařídí, aby byl pak na svobodě, tak ho vlastnoručně zabiju," řekla mi Rose udýchaně, když mi zrovna podávala další tašku plnou zlata. „Ne, tohle mu neprojde. Nemůže. Je možná až podezřelý, jak moc lehce ty důkazy policie získá a jak moc přesvědčivý jsou," odpověděla jsem jí. „Hele Laur, co vlastně ten ples? Viděla ses s ní?" Věděla jsem, že tohle přijde. „Jo, strávila jsem s ní skoro celej večer...," Rozmýšlela jsem se, jak moc toho Rose můžu prozradit. „Je to fakt kus, kdybys viděla ten její zadek, kurva, musela jsem se hodně ovládat, abych ji – „No dobrý, ale co ten případ, ptala ses jí na to vůbec?" skočila mi do řeči. „Jo aha, no, jasně... nic neví," snažila jsem se to nějak zachránit. Rose ale lehce poznala, že neříkám pravdu a tak jen odvětila „bože můj, tebe posílat za nějakou ženskou, abys něco zjistila... to mi mohlo bejt jasný, že to skončí takhle." Provinile jsem se usmála a dál rovnala zlato v dodávce.

Do dvaceti minut jsme byli hotoví a do zapnutí alarmu zbývalo ještě šest minut. Převlékli jsme se, i když mezi tolika taškami se skoro nedalo hnout.

„Tak, co s tím uděláme?" ptala jsem se už s pivem v ruce svých dvou přátel. Jackson se pousmál, „neboj, za 48 hodin už to bude v bance na Kajmanských ostrovech. Až tohle celý skončí, můžem si s tím dělat, co budem chtít."

Vysadili mě před mým bytem a já jsem víc než cokoli ocenila horkou vanu a mou pohodlnou postel. Slunce už skoro vylezlo nad horizont, když jsem konečně zavřela oči a mohla se pořádně dospat.

V komentářích mi prosím zanechte vaše názory nebo nějakou kritiku, ať vím, jestli pokračovat nebo co zlepšit :)