10

151 3 12
                                    

Camila

„Ježiši, jo, prosím, přesně takhle," snažila jsem se ji instruovat mezi jednotlivými vzdechy. Byla tak strašně dobrá. Sotva jsem si sedla na její krásnej obličej, skoro jsem se udělala. Lauren mě lízala tak zkušeně, že radši ani nechci vědět, kolik holek se cítilo právě tak, jako já teď. Rukama pevně svírala můj zadek a pomáhala mi hýbat se do rytmu. Na chvíli se její jazyk vzdálil od mé kundičky, ale to jen proto, aby mi řekla „kotě, zvedni se a zůstaň pro mě na čtyřech". Udělala jsem, co po mě chtěla. „Zadek výš," slyšela jsem ještě. Prohla jsem záda a tím jí poskytla ten nejlepší výhled. Znovu mě začala lízat a přidala k tomu i práci prstů. Její jazyk klouzal po těch správných místech a prsty do mě přirážela čím dál tím rychleji. Bože, jak já miluju, když mě někdo dělá zezadu. Jakoby to Lauren snad věděla. Stačilo, aby mě takhle šukala sotva pár minut a už jsem byla.

Poté, co jsme se obě alespoň trošku vydýchaly, jsem se zvedla a šla se pomalu obléknout. „Kam jdeš?" ptala se mě. „Víš, že mám pořád práci," odpověděla jsem jí zklesle. Samozřejmě že bych si tohle nejradši zopakovala, to ale bohužel nešlo. „Jako vážně? Vždyť jste právě vyřešili dost velkou loupež asi tak během dvaceti čtyř hodin. Máš právo na odpočinek," stěžovala si Lauren. „No to sice jo, ale zatímco Frost je ve vazbě, jeho právní tým někde venku hledá způsob, jak ho z toho vysekat a my se musíme mít na pozoru. Navíc mi na tom případu pořád něco nesedí." Věděla jsem, že se Lauren chce zeptat co, ale zas tak dobře ji neznám, abych jí mohla důvěřovat s detaily z vyšetřování. Po krátkém přemlouvání jsem se s ní rozloučila, opustila její byt a vydala se směrem k policejní stanici.

Lauren

Po pár hodinách už opět sedím na gauči u Jacksona a Rose. „Tohle se zatím povedlo, ale mám takovej pocit, že CCPD začíná něco tušit. Camila se dneska ráno trochu prořekla. Nevím žádný detaily, ale myslím, že je jen otázkou času, kdy si ty případy spojí dohromady." Bylo to přesně v tomhle okamžiku, kdy jsem si uvědomila, že jsem to posrala. „Co prosím?" ozval se jako první Jacks. „Nechceš snad říct, že šukáš tu policistku, že ne?" zvyšoval hlas. „Hele, tak to není," snažila jsem se ho uklidnit, „prostě jsme zašly na večeři, pak se spolu vyspaly a bylo to fajn, tak proč to nezopakovat? Buďte v klidu, tohle si pohlídám," dořekla jsem. Chvíli trvalo, než vychladl, ale nakonec byl v pořádku. Ví, že nejsem amatér a tahle malá romance mě nerozhodí a rozhodně to neovlivní to, o co se tu celou dobu snažíme.

Dali jsme si společně oběd a asi dvě hodiny diskutovali nad tím, jak provedeme následující akci. Konečně se to rozjelo a já se nemůžu dočkat, až tohle dokončíme.

„Ještě si potřebuju něco zařídit, ale pozítří se uvidíme, tak si mezitím dobře odpočiňte, ať jste na to připravení," loučila jsem se s nimi. „Jasný," odpověděl mi Jacks. „A Laur, držím palce, ať to jde dobře," dodala Rose a smutně se pousmála. Na to za mnou zavřeli dveře.

Stavila jsem se domů převléct, jen takhle na otočku, ať tam nejdu za burana. Po chvíli už jsem startovala auto a vydávala se na cestu. Na cestu, kterou jsem v posledních pár letech projela snad milionkrát. Bývalo to i dvakrát za týden. Teď už je to bohužel jen tak jednou za pár týdnů.

Zaparkovala jsem před obrovskoubíle natřenou budovou. Při vstupu jsem prošla jsem detektorem kovů. Sestra semi snažila vnutit pomoc, ale číslo pokoje, do kterého se chystám, bych nikdynezapomněla. Zaklepala jsem, ani nevím proč. Snad možná ze zvyku či dobréhovychování. Věděla jsem ale naprosto jasně, že pozvání dovnitř nikdy nepřijde.Tak jsem tedy vstoupila. Do obličeje mě uhodily paprsky slunce, které svítily z oknapřímo proti dveřím. „Ahoj," pozdravila jsem ji, „jen ti tu zatáhnu závěsy, ano?To slunko dneska hrozně pálí," otočila jsem se k dívce ležící na posteliuprostřed pokoje. Přisedla jsem si na židli stojící opodál. „Dneska je alejinak dobrej den, měla jsem krásný ráno a pak se viděla s kamarádama."Snažila jsem se povzbudivě usmívat, ale očividně to bylo k ničemu. „No aty se máš dneska jak?" ptala jsem se. Ticho. Odpověď nepřišla. Nikdy nepřišla.

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Apr 09, 2020 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

The Red Velvet // CamrenKde žijí příběhy. Začni objevovat