Camila
Sotva jsem došla do práce, David mě poslal pro auto a cestou na mě stihnul zařvat adresu nejnovějšího místa činu. Nečekala jsem, že dojedu k jedné z nejstřeženějších budov v celém městě. Vzhlédla jsem nahoru k obrovskému štítu Axion bank a došlo mi, že když se tu něco stalo, musí to být buď na kameře nebo to udělal nějaký profesionál, jelikož Axion bank má díky sponzorským darům lidí, kteří zde mají uloženy své peníze, téměř neprůlomný bezpečnostní systém.
Vešla jsem dovnitř přes hlouček kolegů, kteří nejspíš zrovna vyslýchali svědky, kolemjdoucí nebo kohokoli, kdo si mohl všimnout něčeho neobvyklého. Jakmile jsem vstoupila do té mohutné budovy, hemžilo se to tam policisty. Každý již něco dělal. Fotograf fotil důkazní materiály, analytik stíral otisky a technik projížděl počítač pod dohledem úhledně oblečeného zaměstnance banky.
Než jsem se stačila zorientovat, přispěchal ke mně David. „Hele, už to přebírá FBI, chybí tu asi dvě a půl miliardy dolarů. Zatím nic moc nemáme, ale Tony z techniky s tebou chtěl něco probrat a potřebuje ukázat tomu úředníkovi povolení k prohlédnutí kamerových záznamů ze včerejška, tak tam skoč." Skoro jsem ani nestíhala zaregistrovat, co všechno mi během těch pár sekund řekl. „Jasně, ale ... kdo volal? Kdo tohle našel? Bude potřeba shromáždit všechny lidi, co tu včera k večeru byli a ty, co mají směnu dneska ráno," zaúkolovala jsem pro změnu já jeho. „Camilo, všechno už se řeší. Jak říkám, jsou tu lidi od FBI, v Quanticu asi nemaj co dělat." Pousmála jsem se, „no, tak vzhůru do práce, do dvou dnů chci mít sepsanou zprávu, ano?" „Jasně, šéfe," oplatil mi úsměv a odběhl zase pryč.
Vydala jsem se tedy k dvojici mužů stojícími a dohadujícími se nad monitorem. Vyřídit s tajemníkem banky přístup k záznamům mě stálo poměrně hodně sil, ale nakonec si dal říct a uznal, že čekáním na oficiální soudní příkaz bychom akorát dávali čas pachateli. Čím později bylo, tím méně lidí zůstávalo v bance. Já jsem se ještě snažila vymyslet, jak by to někdo mohl zvládnout, ale stejně musím vydržet, co ukážou kamery. Tony slíbil, že do zítřejšího rána záznamy dešifruje a budeme si je moct prohlédnout.
Bylo už skoro půl šesté večer, když jsem se rozhodla, že už to opravdu nemá cenu, a odešla jsem domů. Po cestě k autu jsem najednou ucítila vůni, která mi připomněla celý ten skvělý večer. Občas se stane, že váš mozek si něco tak strašně přeje, že si vsugeruje, že se to stalo. Rozhodně nebudu popírat, že jsem na ni celou tu dobu nemyslela. Odemkla jsem své auto, sedla si dovnitř a zapnula topení. Stačily mi asi tři vteřiny na rozmyšlení a bylo hotovo. Vytáhla jsem z peněženky kartičku, vytočila číslo a už jen hladově čekala na odpověď. Po pátém zazvonění mi to vzala. „Jauregui, prosím?" ozvalo se. Musela jsem se usmát. „Ahoj, tady Camila.. Camila Cabello, z plesu. Pamatuješ si na mě?" ptala jsem se. Chvíli bylo ticho. To si mě jako fakt nepamatuje nebo co? To jsem ani nemyslela vážně. „Na holku jako jsi ty by asi jen tak někdo nezapomněl," slyšela jsem ji usmát se. „Říkala jsem si, jestli nemáš hlad..," jakmile jsem to řekla, protočila jsem nad sebou oči v sloup, „teda jako jestli by sis nedala večeři. Se mnou samozřejmě," snažila jsem se to nějak zachránit. „Moc ráda bych tě znovu viděla, Camilo. Máš ráda italský jídla?," ptala se. „Jo, samozřejmě, kdo taky ne?," zasmála jsem se, „tak co třeba v La Scarola?" „Jo, to zní skvěle. Za půlhodiny?" „Jo, budu tam. Tak zatím, Lauren," rozloučila jsem se s ní.
O předlouhou půlhodinu později jsem ji objímala na přivítání před restaurací. „Páni, vypadáš v tom fakt k nakousknutí," pošeptala mi do ucha. „No, jedu rovnou z práce.. ty taky vypadáš skvěle," začervenala jsem se a oplatila jí kompliment. „Nepůjdeme?," usmála se na mě. Přikývla jsem, chytla jsem se jejího nabídnutého rámě a šly jsme se posadit. Zanedlouho za námi přišel číšník a my si objednaly.
Celá večeře proběhla až moc skvěle. Pořád jsme si měly co povídat a Lauren ke mně byla strašně hodná. Neustále se mnou ale flirtovala a já jsem měla co dělat, abych se jí nedotýkala. Když jsme dojedly, nabídla jsem se, že zaplatím, ale ona trvala na tom, že to vezme sama. „Jak jsi se sem vlastně dostala?" ptala jsem se jí. „Přišla jsem, měla jsem tady poblíž zrovna jednu schůzku." Pokývala jsem hlavou. „No a nechtěla by ses ke mně stavit třeba na kafe? Nebo čaj, cokoli," snažila jsem se znít sebevědomě, ale moc mi to nešlo. Lauren se usmála, „jo, ráda bych,".
Cestou ke mně jsme ani jedna nic neříkaly. Sledovala jsem silnici, ale její pohled mě tak hypnotizoval, že jsem znervózněla. Byla jsem strašně napjatá a tohle jsem potřebovala, trochu se uvolnit a užít si. A kromě toho, Lauren byla skvělá. Zdála se mi bezchybná.
Zaparkovala jsem auto, Lauren vystoupila, obešla ho a otevřela mi dveře. „Děkuju, jsi vždycky tak šarmantní," podívala jsem se na ni. Usmála se a políbila mě. Nejdřív jemně, jen tak zkoumala a ochutnávala má ústa, ale potom naše polibky začaly být víc vášnivé a plné chtíče. Přitlačila mě k autu a já jsem cítila její ruce na svých bocích. „Pojď, už se nemůžu dočkat," pobídla jsem ji mezi polibky.
Vevnitř mě hned začla svlékat. Nedošly jsem ani do mé ložnice a už jsem na sobě měla jen spodní prádlo. Moje uniforma se válela někde po bytě. Sedla jsem si na kraj postele a Lauren byla hned na mně. Hladila mě po celém těle, ale já už ani žádnou předehru nepotřebovala. „Chci tě, strašně moc tě chci," zašeptala jsem jí do ucha. Usmála se, „dobře". Svlékla mi podprsenku a pomalu se starala o moje bradavky. Sténala jsem a myslela si, že se udělám dřív, než se mě pořádně dotkne. V tom mi jazykem začala kroužit po břiše směrem dolů, až byla u lemu mých kalhotek. Najednou mi celou plochou jazyka přejela po jejich krajkované látce a já se mohla zbláznit. Rychle mi stáhla poslední kousek oblečení a už mě měla celou v puse. „Bože, ty jseš tak dobrá..," zasténala jsem. Lízala mě a já jsem křičela tak nahlas, že to museli slyšet všichni sousedi. „Camilo, ty ani nevíš, jak skvěle chutnáš," procedila skrz zuby. Když už jsem skoro byla, nechala toho. Chtěla jsem protestovat, ale hned do mě strčila dva prsty a to bylo ono. Stačilo mi, aby párkrát přirazila, a já jsem se udělala. Nikdy jsem u sexu nebyla takhle hlasitá. Lauren mě jemně políbila na krk a zůstala ležet vedle mě. „To byl ten nejlepší sex, co jsem kdy měla," zamumlala jsem vyčerpaně. Schoulila jsem se k ní do klubíčka a usnula jsem. Byla jsem úplně hotová.
ČTEŠ
The Red Velvet // Camren
FanfictionVe městě řádí Rudí. Gang, jež loupí a vraždí. Co se stane, až se k jejich případu dostane vyšetřovatelka Cabello? Chytí všechny členy gangu a ochrání své město před zločinci? Jenže...kdo jsou tu vůbec ti zločinci, co mají na rukou krev? --- Lauren...