Často na Jade myslím.
Před spaním,
po probuzení,
při jízdě autem či vlakem,
při procházkách
a na trénincích
dokonce také.
Dnes přišla do školy
pouze na matematiku,
prohodili jsme mezi sebou
pouze pozdravy;
na přivítanou
a na rozloučenou.
Profesor již své písemky
měl opravené jako vždy,
tudíž jsme se dozvěděli
známky v dnešní hodině.
Získal jsem dvojku,
taky jsem s ní počítal,
jelikož jsem si nezorganizoval
správně čas.
Ovšem,
Jade schytala čistou pětku,
ale i přesto poděkovala učiteli
a věnovala mu vřelý úsměv,
což nikdo ze třídy nedovedl
pochopit.
Po škole mě čekal náročný
trénink,
proto není divu,
že po cestě domů se mi
motaly nohy díky únavy,
ale do reality mě vrátil
pláč dívky.
Patřil Jade.
Seděla na schodech
u kostela,
její kolena byla dosti
zakrvácená,
rty opět od krve.
Věřte nebo ne,
pohled na ni mě
dohnal ke slzám,
začal jsem se k ní
opatrně přibližovat,
jenže jsem ji vyplašil
jako divokou zvěř.
Hbitě utekla
a na schodech kostela
po ní zůstalo pár kapiček krve.
ČTEŠ
Krvavé rty ||Short Story||
Mystery / ThrillerNikdy bychom neměli nikoho podceňovat hned na začátku. Nikdy nevíš, co se z kukly doopravdy vylíhne. A taky nikdy nevíš, kdy si tě tahle bytost chytne a ty budeš ten, kdo se bude omlouvat za svá slova, která ji měla ponížit. Nikdy nevíš, kdy umřeš. ...
