Krvavé rty ||Short Story||

XIV. fallen angel

Peter mě vzal večer do klubu,
jelikož naši rodiče odjeli pryč
a Peterovi důvěřují,
tudíž mi povolili s ním jít,
myslí si,
že na mě dohlídne,
ale pravda je ta,
že Peter mi neustále objednává
panáky tvrdšího alkoholu.

Jsme tu spolu s partou přátel
od Petera,
takže o zábavu je parádně
postaráno
a to dokonce až tak,
že mě chvílemi bolí až břicho
z toho intenzivního smíchu.

,,Tome!
Tam prošlo to tvoje kotě!”
Pronesl hlasitě směrem ke mně vysmátý Peter.

,,Běž za ní! Běž za ní! Běž za ní!"
Povzbuzovali mě hlasitě
jeho kamarádi,
kteří celou dobu bouchali
pěstmi do stolu.
Někdy mám pocit,
že by je v jejich 20 letech
bez problémů přijali
do mateřské školky.

Jsou to šílenci,
ale poslechl jsem je.

Byla oblečená tak,
jak mi ji dnes popsal
můj bratr
-
vypadala naprosto
úchvatně!

Něžně jsem jí pohladil
po drobném rameni,
kde se nacházelo
minimalistické tetování vlka,
které k Jade překvapivě
sedělo tak,
jako kdyby se s ním už
narodila.

Po mém dotyku mírně nadskočila,
na její sametové bledé pokožce se
objevila husina,
ale jakmile mě spatřila,
věnovala mi snad ten nejkrásnější
úsměv ze všech.

,,Tome!
Co ty tady děláš?!"
V hlase u ní převažovala
upřímná radost,
což jsem u ní dlouho neslyšel,
ale pravděpodobně jí tuto
emoci vykouzlil alkohol,
bohužel.

Usmál jsem se na ni
,,Vytáhl mě zde bratr se
svojí partou bláznů,
ale nenapadlo by mě,
že tady objevím tebe,
víš,
neřekl bych do tebe,
že budeš večer trávit
zrovna na takovém místě.
Jsi tady se svým přítelem
nebo s přáteli,
jestli se mohu zeptat?”

Na rtech se jí objevil
kulišácký úšklebek
,,Jsem tady sama,
Tome.”

Zdálo se mi to
nebo na mě skutečně
mrkla?

To se mi nejspíše pouze
zdálo,
proč by použila takové gesto
právě na mě?

,,Jade,
mohu se jen zeptat,
co se to s tebou stalo?
Já jen..
Vždy jsi působila jako
anděl.”

Vypila najednou celého
panáka,
přitiskla se na mě svým
nádherným tělem,
můj nos udeřila vůně jejího
těžšího sladšího parfému,
odzbrojila mě tím vším,
poté si stoupla více
na špičky,
naklonila se k mému uchu,
a nakonec intenzivně
zašeptala,
čímž mi ona vykouzlila
husí kůži
,,Máš z poloviny pravdu,
ale vždy jsem byla spíše
ten padlý anděl,
Tome.”

Poté mi věnovala
oslňující úsměv
a utekla odtud
jako Popelka.