Pouto [SasuNaru, ItaDei] ✓

Kapitola druhá

Sasuke se bezradně rozhlédl po prostorné jídelně a už se chtěl vydat k prázdnému stolu stranou od ostatních, když se za ním rozeznělo volání jeho jména. Otočil se a uviděl za sebou Naruta, kterému tác s jídlem poskakoval v jedné ruce, tou druhou na Sasukeho zběsile mával a vyřvával Uchihovo křestní jméno, až se za ním ostatní studenti se smíchem otáčeli.

Uchiha nedal najevo, že by ho to také pobavilo, ale přišel až k blonďáčkovi, kterého tím očividně potěšil.

"Sasuke! Půjdeš si sednout na oběd k nám?" zaculil se Naruto, nenechal černovláska ani odpovědět a už ho táhl k jejich obvyklému stolu, kde seděli jeho přátelé.

K nováčkovi se nyní stočilo několik párů očí, jeden z nich byl chladný jako led a patřil Sasukeho spolužákovi z lavice. Gaara jako by ho probodával pohledem, nicméně proti jeho přítomnosti u stolu neřekl jediné slovo. Naproti němu seděl Narutův kamarád, se kterým celou hodinu vyrušovali Iruku z výkladu a který se, jak nyní Sasu zjistil, když ho Naruto okřikl, aby se posunul a udělal jim místo, jmenoval Kiba. Poslední přítomná osoba u stolu byla růžovláska také z jejich třídy s příhodným jménem Sakura, jejíž okvětní lístky měly stejný odstín jako její barva na vlasy.

"Tak jak se ti u nás zatím líbí?" zeptala se ta dívka Sasukeho stydlivě, ale on po ní jenom hodil jeden ze svých znuděných pohledů, a Sakura se s ruměncem na tváři vrátila ke svému talíři.

Dobrou čtvrthodinu se blonďáček Sasukeho vyptával na všechno možné. Proč se sem přestěhovali, odkud se přestěhovali, kde teď bydlí a tak podobně. Uchiha mu na všechno stroze odpovídal, hlavně proto, že většina věcí byla prostě vymyšlená za pochodu. Také si všiml, že se na něj ten rudovlasý skrček celou dobu nevraživě díval. Po nějaké chvíli to asi už nevydržel, protože se zvedl, obešel stůl a sklonil se k Narutovi.

"Můžeš na minutku?" zašeptal potichu chlapci do ucha, ale Sasuke ho přesto stejně slyšel.

"Samozřejmě. Omluvte nás," usmál se na všechny zářivě a spolu s Gaarou poodešli kousek stranou.

Sasuke se za nimi ještě překvapivě podíval.

"Tak co chceš?" zeptal se Naruto.

Gaara si dal ruce v bok. "Ten nový, Sasuke. Nelíbí se mi," vybalil to a sledoval Narutovu reakci.

Ten jen nakrčil obočí. "A co s tím mám dělat?"

"Můžeš se chovat trošku zodpovědně? To nevidíš, jak vypadá?" zvýšil hlas.

Blonďáčkova grimasa se v ten moment změnila. Pohodový úsměv zmizel a nahradil ho jiný výraz. Přesněji ten, který u něj Gaara naprosto nesnášel. Panovnický.

"Má černé oči a černí vlasy. A co je na tom?"

"Přistěhoval se sem a..."

"Když se sem naposledy někdo přistěhoval, chytil si z toho skoro záchvat, pamatuješ? Třeba na Saie? Který má též černé oči a černé vlasy? A nebo Neji? Ta tvoje teorie, že se vrazi mých rodičů přistěhovali a syna přebarvili na hnědo a dali mu kontaktní čočky? Jsi jak posedlý, Gaaro!"

"Posloucháš mě vůbec?"

"A posloucháš ty mě? Slyšíš to slovo - poslouchat? To je ta věc, kterou bys měl dělat. Něco ti řeknu. Kvůli tobě a tvému přehnanému hrdinskému komplexu se nemůžu s nikým seznámit, ani si najít přítele. Sasuke se mi líbí, tak ho nech na pokoji," už se chtěl otočit a vrátit se zpátky, ale pak ho ještě něco napadlo. "A ne že vybonzuješ Deidarovi, že máš zas nějaké podezření."