Pouto [SasuNaru, ItaDei] ✓

Kapitola dvanáctá - Konec

"Madara..." vydechl Deiru, atmosféra v místnosti napětím zhoustla a v jeho očích zableskla fialová záře.

"Už je to dlouhá doba, že, princátko," prohodil znuděně starší muž, špičkou boty přejel chlapci po tváři a ušklíbl se, když zahlédl vzdor v jeho očích.

"Jo, naposledy to bylo, když jste mi zabil rodiče!" 

Deiru jeho nohu odstrčil, vyskočil do kleku a plochou rozevřené dlaně přejel po kamenné podlaze před sebou. Ta se zachvěla, rozevřela, rozervala čtvercové desky mramoru, z níž vyrostly mohutné a pevné kořeny, které tak mezi ním a Madarou vytvořily zeď.

"Nehraj si tu na ublíženýho, zemřel tam i můj otec!" rozkřičel se na něj Sasuke a chtěl po něm skočit, ale Madara ho zvednutím dlaně zastavil. 

Nejmladší Uchiha sevřel dlaně v pěst, až kolem nich tančily malé výbojky elektřiny, ale poslušně zůstal stát na místě.

"Nemusel umřít nikdo, kdyby Madara nevyvolal povstání, Sasuke," řekl Itachi a zadíval se na svého mladšího bratra. 

Miloval ho víc, než kohokoliv na světě, ale i přesto teď každý z nich nyní stál na jiné straně. V Sasukeho očích se na vteřinu mihla bolest, ale hned byla zase pryč a nahradil ji vztek. A Itachi dobře viděl energii, kterou kolem sebe mladší černovlásek vyvolával. Nechtěl mu ublížit, ale musel bránit sebe a především Deirua, takže i okolo něj brzy začaly létat jiskry nabité elektřinou. 

Narumiho bezvládné tělo dál leželo v rohu místnosti na protější straně a před ním byl samotný Madara, znamenalo to tedy, že aby mohli zachránit malého prince, musí se nejdřív zbavit právě Madary. Ne, že by mu to bylo bůhví jak líto, neměl k němu moc silný citový vztah...

Itachi se připravil k útoku, když ho v tu chvíli zasáhl silný elektrický proud. S bolestným zasténáním se zhroutil na podlahu. Co to mělo ksakru být? Jeho moc ho přestala poslouchat? Ne, to nebylo ono. Vyčerpaně zvedl hlavu, a snažil se zaostřit, když v tu chvíli si všiml elektrického napětí tepajícího okolo jeho těla.

"S… Sasuke?" vydechl jméno svého malého brášky.

Sasuke, jindy tak klidný mladík, měl tváře nachově zbarvené. Nechal se ovládnout svým hněvem a jeho síla v ten moment vzrostla natolik, že předčila i tu Itachiho. Nejmladší z Uchihů se otočil směrem k blonďatému korunnímu princi, a natáhl ruku.

"Přestaň, Sasuke. Tohle není tvoje bitva," procedil chladně. 

Sasukeho ruka ještě chvíli sečkávala na místě, ale mladík ji nakonec stáhl. Když nemohl bojovat, využil tedy svou veškerou energii a magii k tomu, aby jeho bratr zůstal spoutaný. Itachi se ze všech sil bránil, ale Sasukeho magie mu nedala jedinou šanci vyklouznout. Oči obou bratrů zářily modrou barvou, Sasukeho světlejší, kdežto ty Itachiho tmavší.

Madara se musel ušklíbnout, když viděl souboj vůlí obou bratrů. Popravdě ho ani jeden moc nezajímal. S Itachim si nikdy nepřišel na společnou řeč, ten muž byl už jako malý dost umíněný, neschopný přispět jeho věci. Zato jeho mladší bratr se dal vždycky kout jako dobré železo. Madara si Sasukeho osobnost utvářel podle svého, a i když měl v sobě kapku vzdoru jako Itachi, vždycky svého strýce poslouchal.

Černovlasý Uchiha se od nich nakonec odvrátil s myšlenkou a možná i tichým přáním, že když půjde všechno dobře, zničí se ti dva navzájem. Zadíval se na Deirua, neboli Deidaru. Ten těkal očima z Itachiho na Madaru a nejspíš nevěděl, co má udělat jako první. Nakonec však zůstal očima viset právě na něm. Jeho pohled ztvrdl a oči se pomalu začínaly měnit do fialova. Madara se nahlas zasmál.