Pouto [SasuNaru, ItaDei] ✓

Kapitola třetí

"A to neuvěříš, co se mi včera stalo!"

Naruto se usmál, rád viděl svého nejlepšího přátele takhle nadšeného. "To si tak zajdu do knihkupectví, víš tam, jak je často tvůj brácha," začal Kiba vyprávět. "A to najednou vidím docela sexy týpka, jak si tam tak stojí a dívá se na jeden z plakátů o tom skupinovém kreslení. Tak jsem se vyhecoval a prostě za ním šel! Prý tam půjde, tak se tam uvidíme..."

"To je dobrý, ještě si tam někoho najdeš," zašklebil se na něj Naruto a přátelsky ho dloubl loktem pod žebra.

"Abys potom nežárlil," oplatil mu to hnědovlásek a za chvíli se v čistě kamarádském smyslu váleli po podlaze a rvali se jak malé děti.

"Hele!" vytrhl ho najednou Kiba z myšlenek a ukázal na chodbu plnou lidí, kteří je ignorovali. "Támhle jde zase tvůj novej objev... Sasuke je přesně tvůj typ, co?"

Oba rychle vstali, jako by se nic nedělo a po očku pozorovali mladého Uchihu, který si bral učebnice ze skříňky. Naruto na odpověď jen přikývl, když v tom do něj Kiba vrazil a začal ho postrkovat blíž k černovláskovi.

"Běž za ním!" přikázal mu Kiba, a když se Sasuke otočil, stál tam už jen zmatený rudnoucí Naruto a Kiba mizel v davu.

"A- ahoj Sasuke...." vyjekl Naruto, najednou neschopný slov.

Sasuke se zadíval na blonďatého mladíka, který na něj koktavě promluvil. Zvláštní, z jeho předešlého vystupování na stydlína nevypadal. Pozoroval jeho pomalu rudnoucí tvářičky a musel se pousmát. Byl opravdu roztomilý.

"Tak jsem si říkal... no, víš, že jsi tady nový a tak..." natahoval, lezlo to z něj jak z chlupaté deky.

Teď už se Sasuke usmíval úplně. Moc dobře si uvědomoval, jak vypadá. V předešlých institutech, které navštěvoval, se na něj dívky, občas i chlapci, příšerně lepili. On však na nic takového neměl čas. Vždycky musel hledat... Vlastně, hledat musel i teď, ale... Kvůli tomu blonďatému chlapci na svůj úkol zatím ani nepomyslel.

"Jestli nechceš třeba udělat průvodce po městě, víš," donutil se blonďáček konečně k úsměvu.

Ze své sbírky si snažil vybrat jeden z těch okouzlujících.

"Mhm... A kudy bys mě provedl?" opřel se Sasuke loktem o skříňku.

"Tak třeba takový ty národní památky, víš jak. Třeba kino, nějaký jídlo a pak nějaký hry na PS4 u mě doma," vychrlil ze sebe.

Sasuke se zasmál. "To zní jako docela dobrá kulturní vložka do dnešního dne," mrkl na něj. "Tak hned po škole?"

Naruto s nadšením kývl hlavou. V ten moment zazvonilo.

***

Deidara si povzdechl a znovu se zadíval do papírů do školy, které se snažil naučit, což bylo téměř nemožné. Zapípala mu esemeska a tak po hmatu našel mobil a rozklikl zprávu od Naruta.

"Čau bráško, hele, ty dneska nebudeš doma, že jo? Mám rande a hodil by se mi volnej barák, takže pokud nás nechceš vyrušovat - jakože nechceš! - tak by sis mohl na večer vymyslet program.... Díky xD"

Deidara vztekle zaskřípal zubama. Už ani učit se ve vlastním bytě očividně nemůže... Ještě, že dnes večer slíbil, že bude dělat modela partě pošuků, co si myslej, bůhví jací jsou to umělci. Většina z nich by nenakreslila ani rovnou čáru... Každopádně bylo smutné, že už i jeho mladší bráška má rande, ale on pořád nic. A to je starší! Zoufale zaúpěl, tentokrát zčásti i proto, že hlava ho pořád bolela a nemohl se na učivo moc soustředit. Nakonec papíry ze vzteku shodil na zem a šel si připravit nějaký oběd...