Pouto [SasuNaru, ItaDei] ✓

Kapitola jedenáctá

Nejmladší z Uchihů, černovlasý Sasuke, stál před nevelkou klecí, sleduje uspaného prince Narumiho, mladšího bratra korunního prince. Téměř vyletěl z kůže, když mu na rameno přistála čísi ruka, ale na jeho tváři se vůbec nic nezměnilo. 

"Itachi se ještě nevrátil?" zeptal se, aniž by se namáhal otočit.

"Vidíš ho tu snad někde?" zavrčel jeho strýc temně. 

Potom, co Naruta omámil uspávací jehlou, ho spolu s Madarou přenesli do jejich velkého sídla. Mezitím mu Sasuke vypověděl všechno, co mu ten blonďatý moula vyžvanil. Madaru Itachiho zrada rozzuřila, ale nepřekvapila. 

"Tvůj bratr měl v krvi vždycky kapku zrádcovství. Možná jsem na tebe během let býval krutý, Sasuke, když jsem tě od bratra separoval, ale bylo to jen pro tvé dobro."

"Já to vím, strýčku. Jen to pořád ještě…"

"Nedokážeš vstřebat? To chápu, přeci jenom, je to tvůj bratr. Tvůj strýček Izuna měl v sobě také zrádcovskou krev."

"Bojoval na straně tyranského krále Minata, že?"

"Ano. Byla to pro mě tehdy velká rána." 

Madara tato slova téměř zašeptal. O chvíli později ruka ze Sasukeho ramen zmizela, a vzdalující se kroky mu prozradily, že ho strýc nechal o samotě. Černovlásek si strčil palec do úst a skousl, jako vždycky, když přemýšlel. Opravdu udělal dobře?

Proud vzduchu vycházejícího z Narutových dlaní vynesl auto několik desítek centimetrů do výšky. Sasuke seděl na zemi, odřený a pomlácený, a s otevřenými ústy hleděl na dění před sebou. To snad nebylo možné! Větrná magie, magie vzduchu, nebyla vidět, ale Sasuke stejně poznal, že tam je. A jejím zdrojem byl jeho malý blonďáček. Kolečka v Uchihově hlavě rotovala, adrenalin koloval v jeho žilách a jemu to začínalo pomalu docházet. A v momentě, kdy se na něj Naruto otočil, mu to došlo úplně. Nevnímal davy lidí, které se začínaly srocovat na chodníku, ani křik muže z odvátého auta. Sledoval pouze Narutovy oči, které se z karmínové barvy pomalu měnily na tu tak typickou modř. Magie zanechává stopy, jak na obyčejných lidech, tak na uživateli… problesklo mu hlavou, když si mimoděk vzpomněl na své jizvy na kůži po bleskové magii. Toto všechno se událo v Sasukeho hlavě během tří vteřin. Naruto k němu rychle přispěchal a vzal ho do náruče.

"Sasuke! Sasuke, jsi v poř-" 

Naruto ani nestačil doříct větu, když Sasukeho tělem projela vlna bleskové magie a zasáhla blonďáka v plné síle. Naruto odskočil a zapotácel se. Vrhl na Sasukeho nechápavý pohled, který se téměř okamžitě změnil na pohled plný zděšení.

"Nepřibližuj se!" zavrčel na něj Sasuke, oči pohlcené nenávistí a odporem. "Ty zrůdo!"

"Sas... T -to přece..." 

Naruto se zapotácel, hlas se vytratil a jen vyděšeně pozoroval černovlasého mladíka stojícího před ním, kterého ještě před několika minutami nazýval svou životní láskou. To všechno, jejich den strávený v přírodě, plný lásky, víc než cokoliv v Narutově životě, bylo najednou pryč.

Sasuke otevřel ústa, chtěl ještě něco říct, ale místo toho se od něj jen odvrátil a vydal se pryč.

"Počkej!" vyhrkl Naruto zoufale, rozběhl se za ním, ale i Sauske už se dal do běhu a brzy se mu ztratil z dohledu.

***

Itachi a Deidara stáli ve dveřích do Narutova pokoje a chvíli se ani jeden z nich nezmohl na slovo. Místnost byla prázdná, Naruto pryč a oni věděli, že Sasuke stojí na opačné straně. To pro ně opravdu nevypadalo moc dobře.