Pouto [SasuNaru, ItaDei] ✓

Kapitola sedmá

Černě nablýskaná motorka se jako smršť prohnala přes křižovatku. Lidé v autech zběsile šlapali na brzdy, aby se jí nepřipletli do cesty a nezavinili tak autohavárii. Deidarovy dlouhé blonďaté vlasy za ním vlály jako hrdá vlajka. On sám se však mračil, což pod přilbou nebylo vidět. Už to bylo deset dní, co načapal svého malého brášku s tím černovlasým spratkem. Od té doby měli doma velmi tichou domácnost, Naruto se na něj ani nepodíval. Pořád nedokázal pochopit, že to Dei udělal, aby ho chránil. Přisuzoval to jeho hormony splašenému věku. 

Stočil motorku doleva, aby mohl najet na vedlejší ulici. Odfrkl si. Ráno mu přišla zpráva s tím, že ho Naruto hodlá se Sasukem oficiálně seznámit. Jako kdyby na něco takového měl čas. A náladu. A vůbec. Byla to pitomost a on byl rozhodnutý mu to rázně vysvětlit. A ještě ten nápad s večeří. Nemohlo to být horší. Neměl sebemenší chuť vařit večeři pro nějakého hormony posedlého arogantního zazobance, který mu tak akorát chtěl ojet bratra.

Dojel před školu a zaparkoval na místním parkovišti, odkud odjížděli poslední studenti. Sundal helmu, uklidil ji do kufříku a motorku uzamkl. Když se rozhlédl, zjistil, že nedaleko něj postává skupinka tří chlapců. Naruta poznal téměř okamžitě. Pořádně se zhluboka nadechl, upravil si vlasy a vydal se směrem k nim. 

Už při prvním kroku ho do spánku uhodila první vlna bolesti. Kruci… zaklel v duchu. Teď nebyla nejlepší doba na to, aby se mu vrátila migréna. Blížil se a všiml si, že jeden z nich, kterého také považoval za chlapce, je ve skutečnosti muž. Divné, přišlo mu, jako by ho už někde viděl. Chytil se za spánek a povzdechl si. Měl si s sebou vzít ten ibalgin. Naruto na něj zamával a zahalekal.

"Nii - san! Pojď honem!" zubil se od ucha k uchu na celé kolo. Za ruku držel toho svého playboye.

Deidara došel až k nim a zastavil se. "Čau," pozdravil trochu méně nevrle, než si původně plánoval. Ta migréna z něj vysávala všechen talent pro hubování.

"Konečně jsi tady. Hele normálně neuvěříš, co se stalo. Přišel i Sasukeho starší brácha, s tím, že ho chce vzít na nějaký jídlo, tak jsem ho rovnou pozval k nám. Vyprávěl jsem jim o tom tvém úžasném kuřeti, které občas děláš. Není to bezva?" Naruto jako by úplně zapomněl, že s ním vlastně už nějaký ten den nemluví. 

Deidara nakrčil obočí. Ano, není nic lepšího než vařit večeři pro někoho, koho nemáte rádi. A pro někoho, kdo je jeho bratr a vy ho ani neznáte. Naruto se však dál usmíval na celé kolo. Potom se obrátil k onomu vysokému muži a ukázal na Deie.

 "Tohle je Deidara - chan, můj starší bratr," uculil se a Dei měl co dělat, aby mu jednu nevrazil. 

No co už, přece se umí slušně chovat. Přistoupil k muži. "Deidara," představil se a podal mu ruku. 

Muž mu jí stiskl. "Itachi," řekl.

 A nejmenší Deidarův zámek, který uzamykal jeho moc, praskl. Blonďáčkem projela vlna děsu.

Itachim se prohnala vlna čiré energie. V první chvíli si ani neuvědomoval, co se to děje, cítil jen, jak do něj proudí a v konečcích prstů mu začala probleskovat elektřina. Rychle stáhl ruku od Deidary, ale ten si ničeho podezřelého nevšiml, sám se tvářil, jako by mu právě vyhořel dům. A pak to uslyšel, slabý tlukot cizího srdce. Země se s ním rozhoupala a svět se zastavil. Až v té chvíli pochopil, co ta energie byla zač. Nepocházela z něj, ale byla silnější a mocnější, než jakákoli jiná magie na světě. Patřila korunnímu princi. Deiruovi. 

Ne... vlastně tedy nyní... Deidarovi. Itachi si dal dvě a dvě dohromady a konečně doopravdy otevřel oči. Ty třpytící se jasně modrá kukadla přece znal už tak dlouho, zdálo se mu o nich - vídal je ve svých snech všechny ty dlouhé roky. A blonďaté prameny dlouhých vlasů sice tenkrát bývaly kratší, ale i tak nebylo pochyb o tom, že před ním stojí jeho dřívější svěřenec. Ten, kterého s Madarou celou dobu hledali.