Pouto [SasuNaru, ItaDei] ✓

Kapitola devátá

"Měli bychom se už vrátit, brzo se začne stmívat a brácha by měl starosti," povzdechl si po několika hodinách Naruto, vstal a vytáhl na nohy i Sasukeho.

 Šťastně se držel jeho ruky, která příjemně hřála, a v této chvíli nebylo nic, co by bylo důležitější, než právě tyhle chvíle strávené s jeho Sasukem.

"Dobře, ale tentokrát jeď opatrně..." 

Ne že by Sasuke nevěřil v Naruto vy. schopnosti, ale obloha už opravdu začínala tmavnout, a on by nerad zakončil dnešní večer návštěvou nemocnice. 

Naruto se jen nevinně zaculil. "Já jsem vždycky opatrný!" prohlásil a bezstarostně si o pár kroků poskočil.

 Přišli k motorce, vzali si helmy a brzy už startovali a pomalu vyráželi směrem ke Konoze.

***

Deidara tomu nemohl uvěřit. Opravdu se nechal Uchihou překecat, aby v práci skončil dřív, a přijal pozvání na kafe? Nebo přesněji řečeno kafe, které ještě ke všemu musel uvařit on? Jak se mu to vůbec mohlo povést?

Přemýšlel o tom, zatímco stepoval před kávovarem. Nenápadně se podíval přes rameno na gauč, na kterém to pekelné stvoření sedělo. Pozoroval ho. Super. S ruměncem na tváři se otočil zpátky ke kávovaru. Tohle nebylo dobré. Neměl by na něj mít takový vliv... Vždyť to on měl být mezi nimi ten, kterému lidé zobají z ruky.

Najednou se zarazil. Ani se nemusel otáčet, aby věděl, že Itachi stojí přímo za ním. Cítil jeho přítomnost stejně, jako cítil, že měl obě dvě ruce.

Dei se k němu zčásti natočil, ale víc už nestihl, protože jeho rty byly lapeny v polibku. Itachi dlaní lehce sevřel jeho tvář a přitáhl si zmateného mladíka blíž k sobě. Cítil, jak se od něj blonďák snaží odtrhnout, ale nedovolil mu to. Potřeboval ho.

Od chvíle, co poznal, kdo ten mladý muž ve skutečnosti je, to v něm rostlo a pomalu sílilo. Věděl, že něco takového by neměl dělat, byl to jeho král… ale nemohl si pomoct. Chtěl si ho přivlastnit, schovat ve své náruči a už nikdy ho nikam nepustit. Celý život se cítil neúplný. A právě teď se chystal dát zase dohromady.

 Pevněji Deidaru objal, aby se mu nemohl vytrhnout, a natlačil ho na linku. Jazykem mu přejel po rtech, vynucoval si vstup do jeho úst. K jeho překvapení to netrvalo nijak moc dlouho. Korunní princ mu vydechl do rtů, čehož hned využil. Zaútočil na to místo plnou parou. A i když věděl, že on měl být jeho podřízený, byl odhodlaný vynutit si od něj naprostou poslušnost. Čím déle ho líbal, tím víc ho potřeboval. Bylo to jako droga. A Deidara se mu už ani nebránil.

***

Naruto se pod helmou usmál. Miloval jízdu na motorce, tam se cítil volný - žádné nebezpečí, žádný starostlivý bratr a žádná povinnost k malému království - jen on, jeho stroj a vítr. Vlastně už to pro něj bylo tak přirozené jako dýchání. Zpomalil. Naklonil se do zatáčky. Přidal plyn. Přeřadil. Všechno dělal automaticky.

"Co se ještě někde zastavit na večeři?" křikl hlasitě, vítr mu bral slova od úst, přesto ale doufal, že se dostala až k Sasukemu.

"Jasně."

 To se ozvalo o pár vteřin později a tím se i potvrdilo, že jej Sasuke slyšel. Naruto se znovu musel pousmát, jak moc toho kluka miloval…

V tom jej oslepilo světlo protijedoucího náklaďáku, až zazmatkoval a ztratil kontrolu nad řízením. Vykřikl, nebo si aspoň myslel, že křičel, ale v panice ani nevěděl, co je realita. Naplno stiskl brzdy, ale už to bylo k ničemu a kola se smekla. Motorka se sklopila na stranu, kdy v rychlosti dopadli na zem a ještě o kousek dál se odkutáleli. Naruto si rukama zakryl hlavu, nejspíš z instinktu, protože měl pořád helmu. Nejdřív ani nevěděl, co všechno ho bolí, ale po prvních pár sekundách se zase probouzel z mlhy. Vyškrábal se na nohy, doběhl k Sasukemu ležícímu vedle motorky a když se ujistil, že Sasuke je taky při vědomí, rychle ji začal zvedat. Byli na křižovatce a v dost nevýhodné situaci.

 Už si myslel, že ta strašná chvíle končí, když v tom zaslechl kvílení brzd, troubení a brzy na to je ozářily světla protijedoucího auta. Jako v transu viděl, jak se auto blíží k nim, snaží se uhnout, ale nemůže to stihnout. Řítilo se na ně, v té chvíli už dávno nebylo pod kontrolou řidiče. Sasuke křičel, ale Naruto mu nerozuměl. A když už měl následovat náraz, který je nejspíš oba zabije, mladý princ zvedl obě ruce před sebe a z nich vylétl proud větru.

***

Itachi sevřel Deidarovy boky, otočil si jej čelem a v další vteřině si ho posadil na linku, odtáhl mu nohy od sebe, aby se mezi ně mohl vměstnat, a přitiskl se k němu. Deidara Uchihu objal kolem krku, prsty pravé ruky vpletl do havraních vlasů a sklonil se k jeho tváři pro polibek. Jejich rty se střetly okamžitě, oba hladovějící po dalším kontaktu. Žádali si víc a víc, tolik, kolik byl ten druhý schopný odevzdat. A Deidara v té chvíli byl ochotný dát mu úplně cokoliv…

Itachi nedočkavě vjel pod jeho košili, hladil horkou pokožku a látku vyhrnoval vzhůru. Deidara mu tiše vzdychl do rtů a jejich ústa se odpojila. Zadíval se do černých nekonečných očí a viděl v nich vše, co kdy potřeboval. Itachi se na Deidaru kouzelně usmál, než si ho znovu přitáhl blíž a políbil jej ještě vášnivěji než předtím. Modrá očka se zavřela a Deidara se mu poddal.

Černovláskova dlaň se položila na Deidarův klín a korunní princ na okamžik vzhlédl, než mu věnoval další polibek skrývající v sobě tajné poselství - souhlas. To už Itachi na nic nečekal, zvedl si ho k sobě a přenesl k pohovce, aby jej na ni mohl položit. Sklonil se nad ním, ústa přejela po odhaleném hrdle a prsty obratně začaly rozepínat knoflíčky na košili. Ležící Deidara s červení na tvářích a touhou zamlženým pohledem byl pro Itachiho to nejkrásnější, co kdy viděl. V té chvíli, ničím nenarušené, vypadal v jeho očích jako anděl...

Pomlácený mladík bral schody do svého bytu po třech. Narutovi tekly po tváři slzy velikosti hrachu a měl co dělat, aby nezačal hystericky vzlykat. Otevřel dveře od bytu a ani se nenamáhal sundat si boty, i když věděl, že ho potom bratr sprdne za ten nepořádek, který nadělal. Ale to teď bylo vedlejší.

"Deii!" zařval na celý byt a vzlykl. "Měl jsi pravdu, "S-Sasuke zjistil, co jsem zač. A on byl celou tu dobu-" zarazil se uprostřed věty, když spatřil dění před sebou. Nemohl uvěřit svým očím.

"N-Narumi!" vyjekl Deidara, jehož téměř celé tělo zakrýval Sasukeho starší bratr. Naruto zareagoval téměř okamžitě, z rukou mu vystřelily plameny a jejich cíl byl jasný. Zničehonic vystartovala Deiova ruka a plameny se zastavily o stěnu tlustých stonků. 

Naruto to nechápal. A pak si všiml něčeho, co mu nejprve uniklo. Jeho bratr byl nahý a Itachi toho na sobě taky neměl zrovna nejvíc.

Krátkovlasý princ nakrčil obočí. "To si ze mě děláš prdel, že jo?"

***
Pamatujete si, jak jsem říkala, že se to od této kapitoly začne pěkně srát? No, tak to tady máme :D

Skoro to vypadá, že šťastný může být v jednu chvíli vždycky jen jeden bratr, že?

Moc děkuji za hvězdičky a komentáře u minulé Kapitoly :3 jakákoliv odezva mi pomáhá přežít den (trošku dramatizuju, no) :D

A teď mě prosím omluvte, jdu psát test -_- myslete na mě ❤️

Vaše Majo :3