Pouto [SasuNaru, ItaDei] ✓

Epilog

O deset měsíců později v království Uzushio…

"No tak Narumi, ochutnej! Víš, kolik práce mi to dalo?" zlobil se Gaara a naoko uraženě si překřížil paže na hrudi. 

Seděl na rozkvetlé louce vedle mladšího prince a na klíně měl položený talířek s koláčem. Narumi se lehce pousmál a kousek si odlomil a hodil do úst, potom se ale zase zadíval do dálky a jídla si nevšímal.

Pozoroval plující oblaky, třpytící se jezero dole v údolí i vzdálené vrcholky hor, příroda mu vždy přinášela vzpomínky. V takových chvílích vzpomínal na ten jediný den se Sasukem, na jejich výlet do lesa, kde strávili celou věčnost a stále neměli dost, a on se tam cítil šťastný. Nyní mu něco takového připadalo jako absurdní skutečnost, která se musela stát jinému chlapci v jiném světě, protože teď byl přece Sasuke mrtvý a on zlomený.

"Naru..." oslovil ho Gaara starostlivě a něžně ho vzal za ruku. 

Chlapec se na něj znovu krátce usmál, ale rudovlásek moc dobře viděl bolest, která byla už navždy vepsaná do jeho tváře. Od toho souboje se už nikdy skutečně neusmál, ne tak, že by se v té chvíli pořád netrápil. A také přestal mluvit, už to bylo dávno, kdy Gaara naposledy slyšel jeho hlas.

Od začátku to věděl. Že Sasuke Narumiho nakonec zničí. Dobře, předtím možná trochu žárlil... Každopádně kdyby mohl, zabil by Sasukeho dřív, než by nastoupil k nim na školu a tolik pobláznil jejich Naruta. Teď už nezmohl nic, jen ochraňovat svého malého křehkého blonďáčka a doufat, že jednoho dne se mu vrátí ten Narumi, kterého tolik miloval.

***

Deiru seděl u velkého pracovního stolu s brkem v ruce a unaveně zíral do papírů. Kralování s sebou přinášelo mnohé radosti, ale také mnohé strasti. Po několika měsících ve své domovině si stále nedokázal zvyknout na nedostatek moderních věcí. Namočil brk do inkoustu s cílem napsat svůj podpis na velice důležitý dokument vepsaný do pergamenu. Z brka mu ukáplo několik kapek a nadělalo na papíře pár velkých kaněk.

"Ksakru!" zaklel novopečený král, vzal pergamen a zmuchlal ho do velké koule.

Jedním přesným hodem se s dokumentem trefil do krbu. Tak a mohl začít znovu. Unaveně vyndal z šuplíku obyčejnou propisku a začal psát dokument na novo. Propiska je propiska, sbohem brku a inkoust! 

Byl tak zabraný do své práce, že úplně přeslechl zvuk otevírajících se dveří. To, že v místnosti není sám, si uvědomil teprve ve chvíli, kdy mu na ramena dopadly dvě velké silné dlaně a promnuly jeho zatuhlá ramena. 

Dei slastně vydechl a zaklonil hlavu. "Jsi tu brzy," poznamenal a otočil se přes rameno na svého černovlasého ochránce a milence v jedné osobě. 

Itachi se uculil, odhrnul mu vlasy a políbil ho na ouško, přičemž rukou hladil jeho temeno hlavy. Miloval jeho blonďaté vlasy a byl rád, že mu dorostly takovou rychlostí.

"Stýskalo se mi," zašeptal mu do ucha, které následně skousl. 

Dei se zachichotal. "No ták, jsem v práci, lásko," zasmál se, zvedl se a přitulil Itachimu do náruče. 

Nechápal, jak bez něj někdy mohl existovat, ten vysoký černovlasý ochránce byl pro něj úplně vším. 

Itachi zvedl jeho bradu a hluboce se mu zadíval do očí. Poté spojil jejich rty v jedny. Deiru si užíval motýlí polibek, přejížděje rukama po Itachiho statných pažích. Cítil to, ve vzduchu byla láska a pocit štěstí. I přes to všechno Dei cítil znatelnou bolest, díru v Itachiho srdci, která se už nikdy nezaplní. Nyní to byla i jeho bolest, všechny pocity sdíleli společně. On byl důvodem, proč byl jeho bratr mrtvý, a Deidara se nějakou dobu bál, že na něj Itachi zanevře. Opak byl pravdou. 

"Miluju tě," špitl Deiru, pomalu ale jistě v Uchihově náruči roztával.

 Byli si souzeni, on to věděl a Itachi to věděl stejně tak.

"Taky tě miluji… Vaše veličenstvo."

***

Vím, že ještě není odpoledne ani večer, ale pár výhrůžek smrti mě donutilo popřemýšlet o tom, že možná bude lepší to sem dát co nejdřív :D

Doufám, že se vám povídka líbila, a že jsem vás moc nenasrala💜

Jak jsem řekla, nikdy nic nekončí stoprocentně dobře :) četl z vás někdo Vlčí poslání? Nepřijde vám, že se situace ve štěstí trochu obrátila?

Děkuji za veškeré komentáře a za hvězdičky. Byli jste skvělí 💜

V příštích dnech se můžete těšit novou SasuNaru povídku V hlubině :3

Vaše Majo 💜