"Lily, vstávej." probudil mě ženský hlas.
"Co se děje Nat?" zeptala jsem se ospale.
"Už je devět hodin." řekla a hodila mi oblečení. Všechno černé.
"Leginy, tričko. Jdu nějak sportovat?"
"Ne, jdeš na trénink." řekla mi. Nechápavě jsem se na ni podívala.
"Cože?"
"Naučíme tě pár chmatů, aby jsi se mohla ubránit.
"Aha..." řekla jsem a pomalu začala vstávat.
"Až se zkulturníš, jsi za Stevem. Je v posilce." řekla a odešla. Já jsem tam tak jen seděla a chvíli přemýšlela. Proč? Napadlo mě, ale začala jsem se oblékat. Ranní hygiena a vyšla z pokoje. Snídani jsem vynechala, takže jsem šla rovnou za Stevem.
"Už jsi tady? Nějak brzo." řekl mi, když stál opodál dveří.
"Stíhám to." řekla jsem ledabyle.
"Nebyla jsi na snídani." řekl rychle a já se na něj zařazeně podívala.
"Jak to..."
"F.R.I.D.A.Y." řekl a já pochopila. Ten program mě začíná štvát.
Odebrali jsme se do Výcvikové haly. Vypadá to spíš jako moderní tělocvična. Hodně moderní a nebezpečná. Ukázal mi pár triků, chmatů, které jsem pak osobně zkoušela.
"Musíš si být jistější." zastavil mě zrovna, když mi chytil ruce.
"No ale co když dám fakt velkou a něco se ti stane?" podívala jsem se na něj.
"Nepřítele budeš taky takhle setřit?"
"Ne." řekla jsem rozhodnutě.
"Tak dělej." pustil mi ruce a odstoupil. Jenomže jsem pořád cítila obavy.
"Dělej ty neschopná zrzko! Straková dcera, bože... Měla jsi zůstat doma u tatínka.." začal křičet a tohle mě rozzuřilo natolik, že bych se nedivila, že by můj obličej měl stejnou barvu jako mé vlasy. Zaútočila jsem na něj a do svých ran jsem dávala co největší sílu co jsem mohla.
"No vidíš, jde ti to." řekl když jsme skončili.
"Díky." Sedla jsem si a byla rozhodnutá, že tam zůstanu sedět celý den.
"Můžeš jít, zítra zase." řekl a já se na něj překvapivě podívala.
"Cože? Zase? To ne..." byla jsem zoufalá.
"Takhle z tebe dobrý agent nebude. Ani Avenger." podíval se na mě.
"Ale já nechci být agentem, ani Avengerem. Já chci být normální holka s normálním životem." díval se na mě překvapeně.
"Ale ty nejsi normální, už jen to, že tvůj otec je..."
"Steve prosím, to že táta je můj táta za to já nemůžu, ale to nic nemění na tom, že nic z toho, co jsi tady vyjmenoval, byť vážně nechci." Pomalu jsem začala toužit po pořádně sprše.
"No dobře, ale řekni to svému tátovi." pomohl mi si stoupnout a mohla jsem odejít. Zalezla jsem si do sprchy. Po celou tu dobu ve sprše jsem přemýšlela, jak to tátovi řeknu. Nic mě nenapadlo a tak jsem si řekla, že to nebudu brát oklikou a řeknu mu to narovinu. Vyšla jsem ze sprchy do svého pokoje a můj telefon mi začal vyzvánět. Richard.
R: Lily! Lily! Prosím tě, musíš přijít! Moony má problém! Sami to nezvládneme! Prosím!
L: A kde jste?
R: Víš jak tam byla ta zelená Tekutina? Tak jsme asi deset metrů od ní dolů. A vezmi si něco, co střílí.
L: Vezmu ještě lékárničku od Bruce. Má v ní všechno.
R: Dej na sebe pozor, prosím.
L: Slibuju.
Vyběhla jsem do Brucovo laboratoře. On tam byl a viděl mě.
"Hledáš něco?" zeptal se.
"Lékárničku." rychle jsem řekla a on ukázal na červenou krabici s velkým křížem.
"Na co jí potřebuješ" rychle dodal.
"Kamarád se zranil." řekla jsem a vyběhla ven. Běžela jsem přes kuchyň a uviděla kapesní nozik. Rychle jsem ho popadla a utíkala pryč. Cestou jsem málem srazila Petera.
Vyběhla jsem ven a mířila k tomu místu. Pořád si pamatuji cestu. Protože jsem pospíchala a všude byly kořeny, zvedala jsem vysoko nohy.
"Richarde?! Richarde?!" křičela jsem, když jsem byla kousek od té tekutiny.
"Lily!" viděla jsem ho vybíhat zprava.
"Kde je?!" řekla jsem, když jsem ho uviděla.
"Pojď." řekl a zavedl mě k Alexovi. Marcus a Max už tam byli.
"Běžte pryč, musím mu odstranit tu tekutinu z nohy." tu zeleno-žlutou tekutinu měl Alex na noze, nemohl chodit a byl celý bledý. Vzala jsem si chirurgické rukavice, které tam Bruce měl a polštářek pro tepení krvácení. Tím jsem tak nějak sundala ten hnus, ale jeho noha byla slabá. Svaly mu tak zeslábly, že byla vidět jen holenní kost. Samozřejmě kůže.
"Tak na tuhle nohu už se jen tak nepostavíš." řekla jsem.
"Lily!"vykřikl Marcus a ukázal na zelenou tekutinu, která se mi rozplývala, nebo spíše pohybovala na ruce a chtěla se dostat na holou kůži. Oklepávala jsem ruku tak rychle, že ze mě ten hnus slezl.
"Raději mu vydesinfikuj to místo, aby tam zase nebyla nějaká ta hmota." je zajímavé, jak proto má každý jiný název. Vzala jsem tedy nejsilnější desinfekci a stříkla to na nohu. Okamžitě se začal rozpadat zbytek, co měl Alex na noze. Podívala jsem se na ostatní a oni se stále upřeně dívali na tu hmotu.
"Ta desinfekce je proti tomu účinná!" začal se radovat Max. Podívala jsem se na tu hmotu, která byla větší než před tím. Namířila jsem na ni tou desinfekcí. A to mělo stejný výsledek jako před tím. Začalo se to rozpadat.
"Ten zbytek." řekla jsem a rychle se zvedla a běžela na místo, kde jsme to našli.
Dobíhala jsem k tomu místu a něco mě zasáhlo do nohy. Do lýtka. Skácela jsem se k zemi. Podívala jsem se na svou nohu, protože to byla ostrá bolest. V noze jsem měla zapíchnutý nůž. Pak se začal objevovat muž, který měl svítivě modré oči. Já se začala plazit k desinfekci, protože mi při pádu vypadla z ruky. Když jsem jí držela v ruce, ten chlap mě chytl za vlasy a táhl k té tekutině. Zakřičela jsem bolestí.
"Lily!" slyšela jsem z dálky. Ale já vnímala tuhle zapeklitou situaci.
Dorazili jsme k tomu místu s tou tekutinou. Vzal mojí hlavu a tlačil ji k té tekutině. Já na ní stříkla desinfekcí a ona začala rozpadat. Ten chlap, který mě pořád držel za vlasy, mě za ně vytáhl do sedu a chtěl mě kopnout do břicha, ale skočil po něm Richard. Začali se tam prát a já rychle postříkaná zbytek toho hnusu. Otočila jsem se zrovna v tu chvíli, kdy Richarda odhodil ten muž a praštil s ním o strom.
"Richarde!" Zakřičela jsem. Vytáhla jsem si nůž z nohy, i když jsem věděla, že to je blbý nápad, stejně jsem to udělala a nějak se postavila. Stála jsem tam, ale opřená o strom. V ruce nůž a z nohy proudy krve. Ten muž se proti mě rozběhl a já mu ten nůž bodla přímo do hrudi. Pak se skácel. Já jsem se doplazila k Richardovi a snažila se ho probudit.
"Richarde! Richarde, probuď se, prosím." políbila jsem ho na rty a doufala, že to pomůže. A ono to vážně pomohlo. Probudil se!
"Lily... Co... Kde je ten muž?" chytl mě za tvar a já na něj ukázala, za mnou.
"Tak ale není." řekl a podíval se zpátky na mě. Já se na to místo rychle podívala. Ten chlap tam vážně nebyl.
"Ale já ho zabila. Vážne!"
"Lily, co je mrtvé, nemůže umřít."
"Cože?! Ten chlap už byl mrtvý?!" vyjela jsem a hnula s tou nohou. Sykla jsem bolestí.
"Co je?! Ukaž mu to!" podíval se na mojí nohu a zhrozil se.
"Musím tě dostat k že lékárničce." zvedl sebe a pak vzal do náručí mě. A já zase držela tu desinfekci.
"Lily! Richarde!" zajásal Marcus a Maxem.
"Co se sakra stalo?" zeptal se Alex.
"Rychlé vyndejte obvazy a polštářky. Nezapomeňte na desinfekci." rozdal úkoly a mě pokládal. Ránu mi vyčistil desinfekcí, což palilo jak čert a obvázal mi to.
"Musí k doktorovi, tohle krvácení nezastaví." řekl Alex a Richard se na mě lítostivě podíval.
"Ale co ty?" zeptala jsem se ho.
"O mě si starost nedělej. Vím co s tím." řekl mi a mě bylo lépe.
"Zavolám tátovi." řekla jsem a hledala telefon. Richard mě vzal opět do náruče a nesl z lesa pryč.
"Co mu řekneš?" zeptal se mě Richard po cestě.
"Vymluvím se na to, že jsem si chtěla zlepšit fyzičku, aby se mě měl táta takového agenta, jakého chce. Bohužel jsem se zranila. Takže to nebude job pro mě." usmála jsem na něj. On se taky na mě usmál, ale ještě k tomu přihodil polibek. Pak po celou dobu cesty byl nervózní.
"Tady už to zvládnu." řekla jsem, když jsme se objevili na kraji lesa.
"Tak fajn. Miluju tě." sklonil se ke mě a dal mi pusu na rozloučenou.
"Já tebe taky." řekla jsem s úsměvem. Pak jsem vytočila tátovo číslo. Když jsem se ale podívala do mobilu, zamotala se mi hlava a viděla jsem všechno dvojitě. Podívala jsem se na svoji nohu a všechno, co mi na to kluci dali, prosáklo krví.
"Co je Lily?" uslyšela jsem z telefonu.
"Tati......." řekla jsem potichu a upustil telefon. Před mými oči se všechno zatmělo a já už pak slyšela, jak dva hlasy volají mé jméno......
