"A kde je Beau?" Zeptal se Jai, po několika dlouhých chvílích ticha, matky.
"Nemůžu se mu dovolat, nezvedá telefon a neodepisuje na zprávy."
~~~
"Vyhráli jsme, nepůjdem to oslavit někam do města? Postupujeme do Celostátního kola!" Křičel Zelo po skončení zápasu nadšeně, objímal se se spoluhráči, skákal jim na záda, celkově zahodil svou image bezcitného týpka.
"Ne, díky, já jdu domů." Odfrkl si Beau, stále ho ukrutně štvalo, jak podle jej Junhong donutil neodejít z týmu. Hrdost mu zbyla. Alespoň nějaká.
"Ale no tak, brácho, pojď." Nenechal se odradit Zelo, pro tento týden blonďák s modro-zelenou ofinou. Hlavně že nikomu tyhle vlasové kreace nepřišly divné. Asi proto, že jsou Asiaté divní už od přírody. (KAYTEE? ZBLÁZNILA SES??)
Starší se ošklivě zahleděl na nadšeného mladíka, za oslovení 'brácho' by jej nejraději zabil, nebo mu alespoň rozmlátil ten pěkný ksichtík o nejbližší betonový sloup polepený reklamními letáky se slevou na pomeranče.
Odpojil se od veselé skupiny, odešel pomalým tempem do šatny, s nataženým lýtkem se stejně nemohl pohybovat dvakrát rychle. Ale nevadilo mu to. Stejně ten den nespěchal domů.
Prozatím.
Sotva odemkl telefon, do té doby nedbale pohozený ve starém modrém batohu, vyskočilo na něj děsivé množství upozornění.
17 zmeškaných hovorů. 5 nepřečtených zpráv.
'Máma a Jai, co zase potřebujou?' Blesklo mu hlavou když vytáčel číslo.
"No, mami, děje se něco?"
~~~
"Co se stalo!?" Zakřičel Beau, sotva doběhl celý vyděšený do místní nemocnice.
V okamžiku, kdy mu matka oznámila zničeným hlasem, kde je právě Luke, oblékl se naprosto nejrychlejším tempem, jakým mohl a i přes bolestivě zraněné lýtko celou cestu běžel, ke konci popobíhal.
Dorazil uřícený do nemocničního pokoje, za ním sestra, že tam nemůže, když neví, kdo to je.
Rozrazil chatrné bílé dveře, v tu chvíli se na něj otočily páry očí. Ty nejdůležitější ale ne. Milované oříškové oči jeho bratra. Ty, které potřeboval.
Dále byly schovány pod clonou ztěžklých očních víček a množstvím dlouhých tmavým řas, které by mu záviděla nejedna dívka.
Ve spánku vypadal klidně. O vnitřních bolestech vypovídala jen mírně zkřivená část levého obočí.
Beauovi stekla slza po tváři. A další se přidaly v těsném závěsu. Nevěděl, co se mu stalo, nikdo mu to neřekl. Ale viděl napáchané škody. A to mu stačilo.
Protože když někoho milujete, vyděsí vás i drobná odřenina. A co potom tohle.
Konbanwa, tak jak se vám daří bez dalších dílů stupidní povídky?
Přemýšlím anglicky (Víte jak je pro mě těžké psát/mluvit česky? Proto omluvte slovní rozsah tohoto dílu, přijdu si jak přistěhovalec, takovouto slovní zásobu většinou prokazují cizinci) ~.~ Momentálně se nebavím s jedinci opačného pohlaví, jen s oppou Kimem a oppou Chaejoonem.
25.11.2014 bude epilog BB, right? Ten konec se mi NELÍBÍ, ale život není perfektní. Takže se ještě párkrát uvidíme. Když si budu hodně fandit, konečná bude 20 dílů+ epilog.
Kim KayTee~
ČTEŠ
Brooks Brothers ✓ (CZ)
FanfictionDruhá série povídky Brooks Twins. Vrhneme se na vztahy, jak to vlastně naši bráškové mají? Povede se Beauovi 'odmilovat' od Luka? Co Jai a tyrani ve škole? A jak dopadne náš heterák Luke?