Brooks Brothers ✓ (CZ)

Part 3. "Chybí Core a Brooks."

Následující ráno

"Hej, ty!" Beau za sebou právě zavíral vchodové dveře od domu a chystal se do školy, už předem věděl, že zase přijde pozdě, ale moc mu to nevadilo. První hodinu jej čekala angličtina a s tou nikdy neměl problém.Proto ho překvapilo, když se přibližně 20 metrů od něj ozval dívčí naštvaný hlas. Jen se prostě otočil a šel k ní.

Už začínal rozeznávat rysy její tváře. ´Hn, to je ta ze včerejška. Yay, netváří se zrovna dvakrát nadšeně.´ Blesklo mu hlavou.

"Potřebuješ něco?" Zeptal se klidně, vztek ze včerejšího dne na Zela už ho částečně opustil, odjel na dovlenou spřádat plány k pomstě, a on byl zase zpět v normálním, společensky přijatelném, módu a nehrozily žádné nekontrolovatelné výbuchy.

"Jo! Včera, jak jsme se potkali, jsi mě tak trošku shodil, já spadla a mám špinavé úplně nové džínsy." Začala na něj slečna ječet a přitom gestikulovat takovým způsobem, že Beau instinktivně ucouvl. Ona pro změnu o krok zase přistoupila a výhružně se mu zahleděla do očí.

"Mrzí mě to. H.hele, Sabine (dokonce ví, jak se jmenuje, na základce spolu na lyžáku tančili), já m-musím do školy a pokud se nemýlím, ty taky, ne?" Omlouval se Beau, kajícně vyšpulil spodní ret (asi se snažil, aby z něj omdlela jako všechny ostatní holky) a zahrnoval ji logickými důkazy (Tak jak se to dělá v západních reklamách).

"Ne, JÁ si jdu koupit znovu ty džíny a TY půjdeš se mnou a zacáluješ je, chápeme se?" Bojovně si založila ruce v bok a povýšeně se na něj podívala. Drapla ho za zápěstí a táhla ho směrem do centra města. Takhle pěkné fialové džíny, lichotící postavě, v obchodě nemají každý týden. A sponzor se hodí vždycky, ne?

***

"Nemáš po škole čas? Mohli bysme oslavit to zkoušení, nebýt tebe, asi bych se na to ani nepodíval a naši by z ´Efka´ nebyli nadšení. Děkuju." Jai znovu děkoval Bohu (nebo Jashinovi, vyberte si sami), že mu seslal tohohle anděla. Byl vděčný, že mu Alex pomohl, i když nemusel (tedy, oficiálně to měl nakázané, ale jinak to opravdu nebyla jeho povinnost).

"Aish, jo, můžem někam zajít, to by bylo super. A příště to vytáhneš na Áčko, to ti garantuji." Starší spolužák poplácal Jaie přátelsky po zádech a šel si sednout do své lavice. Přemýšlel, kam s kamarádem půjdou.

***

"Luku, nezírej na ní takhle otevřeně, vždyť pomalu slintáš. Vypadá to jak když před psem mácháš kostí." Drkl do Luka jeho spolusedící, blonďatý mladík nízkého vzrůstu s inteligentním pohledem v nebesky modrých očích. Pohodil svou prapodivnou vlasovou kreací na stranu a čekal na zkreslenou odpověď svého spolužáka.

"Kath ale sedí, nikdo s ní nemáchá." Namítl Luke a dál pozoroval okouzleně svou kamarádku. Ostatně jako vždy. Jenže dnes si modrovláska oblékla černé krátké nařasené šaty s rudou mašlí u pasu (Ach, ta extravagance K-poperů křížených s Gothicem) a bílé silonky. ´Nikdy jsem si nevšiml, jak má pěkné nohy.´ Napadlo mladíka. Pohodlně se opřel o lavici, pro lepší výhled, ale ze zasněného pozorování ho vyrušil zvonek, provázený hlasitým klapotem podpatků mladé učitelky na zeměpis. Žena se postavila za katedru, pohodila vlasy a pozdravila se se žáky. Hodinu započala testem o Východní Asii.

***

"Chybí Core a Brooks."

***

"Jackpot! The 7th album, 7 members, 7 seasons representer, poptime, check it out. Z I C O!" Beau šel po chodníku směrem, kterým šla Sabine, nevěnoval jí moc pozornost, už od pohledu bylo jasné, že stavět se jí na odpor je naprosto zbytečné. Vysoká brunetka si poskakovala po obrubníku a rapovala.

Beau si po cestě třídil myšlenky. Šlo to překvapivě rychle, ono na tom  nic těžkého k pochopení vážně nebylo.

´Měl bych sedět ve škole. Místo toho jdu s nějakou cizí holkou do obchoďáku. Budu jí platit džíny.  E-he.´

Konbanwa, spisovatelská krize se vytrvale hlásí o slovo, yeah, asi si dám od psaní menší pauzu, uvídí se. Krátký díl (ostatně jako pokaždé). Přidala jsem mojí momentálně oblíbenou písničku, enjoy.

Celé odpoledne jsem strávila učením Japonštiny, a kso, kdo by řekl že bude kanji tak složité? No nic, jdu spát, je mi nějak debilně.

Sayounara, KayTee-chan