Brooks Brothers ✓ (CZ)

Part 15. Oči prozradí vše

Annyeong, drazí. Olé, další díl o ničem. Můžete si pustit tu písničku, yom? 4 a půl minuty rapu vás nezabije, ne? Nom, já padám, pokecáme na konci.

---

Jai se na Alexe překvapeně a zmateně podíval. Co se to děje? Něco mu uniklo? Něco důležitého? Alexovy city, ale to je věc vedlejší.

Zdálo se mu snad, že právě dostal ten nejsladší polibek?

"Promiň." Zašeptal starší z dvojice, pohled sklopený dolu, jako kdyby mu najednou učarovalo zelené povlečení s kostičkami. Nevydržel, jak si ho druhý mladík prohlížel, přitiskl řasy pevně k sobě a dusil slzy, které v něm vyvolal abnormální nápor citů a hormonů.

Jai stále nic neříkal, jen si Alexe podezřívavě a zvědavě měřil ubrečeným pohledem. Setřel si slanou vodu z tváří, promnul oteklé oči a popotáhl.

Kdyby Alex alespoň na dvě sekundy upřel své oříškové oči do Jaiových, něco by tam možná našel. Záchvěv náklonosti. Prchavou radost.

Na očích se pozná vše. Lež. Láska. Radost. Starost. Strach.

"Alexi." Vypravil ze sebe po notné chvíli myšlení a přemýšlení mladší z dvojice.

"Já jsem vážně nechtěl, omlouvám se." Vzlykl potichounku obrýlený mladík a jeho největší přání v tuto chvíli bylo, aby se mohl propadnout do žhavého jádra Země, jen aby se na něj nikdo nekoukal. Cítil se trapně. Smutně. A vyděšeně. Bál se reakce. Děsil se pomyšlení, že by-

"Co kdyby sis nejdříve počkal na můj názor, hm?"

"A ten zní?" Šeptl Alex ustrašeně, jako by se ho Jai snažil přinejmenším rozpitvat a jeho srdce si vystavit v nálevu na poličce. A přitom si chtěl jen promluvit.

Teď jen, která z uvedených variant je horší pro Alexe.

Vsadil by svůj život na to, že je to ta druhá.

"Ty máš rád... mě?" Optal se Jai, aby si ověřil teorii, co se mu zformovala v myšlenkách. Jestli Alex... tak to znamená... že Jai... Ne, nebude nad tím přemýšlet, dokud nedostane potvrzení či vyvrácení. Ano, to je to správné řešení.

"N-no, já... ty... nevím." Alex byl rudý snad všude, koktal, dělal dlouhé pomlky a měl dojem, že za chvíli hanbou omdlí. To by ho pak ale druhý pravděpodobně oživoval, přičemž by... Mohl by přestat uvažovat takto, už takhle vypadal jako to nejpřezrálejší rajče na zahradě jeho babičky.

"He?"

"Srdce říká že ano, mozek nadšeně přitakává, a já s tím asi souhlasím... zlobíš se moc?" Kníkl Alex (Až se KayTee začala rozpouštět. Juss jk, Im not romantic s(e)oul, nah). Za celou tu dobu se na Jaie nepodíval. Na to, že ze začátku přebral veškerou iniciativu, nyní vypadal jako submisivní kotě, které týden nejedlo.

"A proč si mi to neřekl, hm?" Jai si najednou přišel strašně dospělý, páčil tu z někoho city k němu. A to je samo o sobě v téhle době projev strašné vyzrálosti. Třeba když se pětileté holčičky každý den pusinkují pod stolem s někým jiným, aby se rozhodly, který bude jejich vyvolený (Ach ty vzpomínky).

"Protože..." Starší netušil na co se vymluvit. Prostě se jen bál. Věděl, že má Jai stejnou orientaci. Děsil se ale, že by mohl být odmítnut, například kvůli citům k někomu jinému.

"Mám tě rád." Jaie už nebavilo pozorovat, jak se Alex styděl. Cítil se trochu špatně, že ho nutil se vyznat místo toho, aby sám Jai udělal to, po čem již nějaký ten týden toužil. Spojil jejich dlaně. Obejmul ho. Políbil ho. Cokoliv.

Mladší úplně vypustil starosti o bratra, když se na něj upřel pár oříškově hnědých očí. Byly plné naděje.

"Doopravdy." Odpověděl Jai na nevyřčenou otázku a padl Alexovi do náruče.

Člověk občas potřebuje cítit, že není sám. A lidská přítomnost tomu většinou dopomáhá.

So... Dalšího dílu se dočkáte rychleji, pokud tu budou alespoň 3 vaše komentáře a 5 hvězdiček, ju? Jinak si budete muset počkat, až se vyhrabu z podzimní depky (Počítám tak na jaře)

Dneska jsem vzpomínala. A psala. Anglicky. Zabít. Duhovou pánvičko

Kim KayTee O'Sarian